Výjimka nebo vyjímka

Správně je výjimka, přestože vyjímat. Slovo výjimka patří mezi názvy dějů a výsledků děje, tedy podstatná jména odvozená od sloves. Stejně jako výšivka (vyšívat), výhybka (vyhýbat).

Je to výjimka, na 100%. Učitel na základce nás to nutil psát klidně 100x, dokud si to nebudeme pamatovat.

paradoxně to nejde vyslovit, podle toho si to snad i zapamatovat nebo podle toho, že více se líbí vyjímka, ale není to žádná vy-JÍMKA

za mě: výjimka

Dobrý den, když napíši do svého (chytrého) editoru slovo vyjímka, tak se to červeně podtrhne.

Když zapíši slovo výjimka, tak je to bez podtržení a tudíž zřejmě správně. Zdravím!

Výjimka. Zdůvodnění neznám, pamatuji si jako výjimku ...

Samozřejmě výjimka. Zdůvodnila to @inzinyrka, můžete si tíž přečíst text, kde je tento problém pojaat trochu obecněji:

Pochybujeme však spíše v případě tvoření nových slov - na poště si říkáme: je správně odesílatel nebo odesilatel? A ovladatelný nebo ovládatelný?

V těchto případech jsou správné obě možnosti. Starší úzus - jazyková zvyklost preferovala při odvozování krácení, dnes jsou obvykle možné obě formy. Ale neplatí to vždy a jedním z frekventovaných slov, u nichž o délce samohlásky pochybujeme je výjimka. Slovo výjimka patří mezi názvy dějů a výsledků děje, tedy podstatná jména odvozená od sloves. U tohoto typu dochází k hláskovým alternacím, samohláska základu se při odvozování krátí, např. získat- zisk. U slova výjimka odvozeného od slovesa vyjímat jde o to, že se v základu mění kvantita dvou samohlásek. První samohláska se prodlužuje, druhá se krátí. Stejný proces nastává např. u slov výšivka odvozeného od vyšívat nebo výhybka od slovesa vyhýbat se. V těchto případech obvykle nepochybujeme, výjimka psaná i vyslovovaná nesprávně jako vyjímka je však stále živá.