Vypravování na určené téma

Mělo by to být o tom,co máš zakázané a přesto to miluješ,i když se to nesmí.Variant je kvantum...Vyber si nějakou,písni nám sem a my ti slohovku zkontrolujeme

Jo, jak není inspirace, jde to ztuha a výsledek nic moc. Dobře to znám. U písemnejch maturit jsem měl fakt problém, ač jsem byl premiant s dobrým slohem, témata mi tenkrát vůbec nesedly, navíc jsem měl vždycky problém dodržet předepsaný rozsah. Takže mi pak třídní říkala: Četla jsem od Vás daleko lepší práce. Odpověď, nojo paní učitelko, já od Vás už taky dostal lepší zadání, jsem radši spolkl

Nešlo by se inspirovat tím rozporem v zadání? Myslím tím: Nejsem na sloh, nikdy jsem na něj nebyla a teď jako na potvoru mě to natrefilo a mám psát, nevím o čem...

Nevím, jestli je to téma, které by se dalo vytěžit, třeba někdo přijde s lepším nápadem. Ale to bychom Tě museli líp znát...

To @wamp: Vidím, že si to přísloví vysvětlujeme každý trochu jinak...

Vůbec to nemusí být osobní, klidně tem mohou vystupovat smyšlené osoby, tedy vypravěčem může být i chlapec.

Jen tak od boku nbízím varianty:

Nemám ráda prostředí řeznictví. Jinou brigádu jsem ale nesehnala. Seznámila jsem se tam s jiným brigádníkem. Horolezcem? Vodákem? Pěstitelem kaktusů?... Teď spolu lezeme po horách...

Nemám ráda hřbitovní prostředí. Jednou jsem tam v keři objevila ptačí hnízdo. Chodila jsem na hřbitov denně pozorovat krmení a vyvádění mláďat.

V nemocničním prostředí jsem našla pacientku jmenovkyni - moudrou starou babičku.

Atd atd. Cokoli vymyšleného, hlavně bez chyb.

O tom jak se z lempla na slohovky stal spisovatel

Vždycky jsem byla přesvědčená, že nesnáším děti. Jsou hlučné, z různých tělních otvorů jim vytékají rozličné tekutiny, jsou hlučné, pořád něco chtějí, jsou hlučné, seberou člověku veškerý čas, a už jsem zmiňovala, že jsou hlučné? Vyhýbala jsem se jim jako čert kříži, hned se dvěma klukama jsem se rozešla jenom proto, že začali mluvit o rodině, a na otázfky příbuzných jsem začala odpovídat čím dál vzteklejším hlasem. Ale jak léta šla, představa nějakého hodného miminka mi začala připadat docela přitažlivá. Naštěstí se našel i vhodný tatínek, takže po všech patřičných společných aktivitách, jako je chození do kina, svatba a trocha tulení, jsme byli náhle v očekávání. Šok, když jsme se dozvěděli, že to budou paterčata, se ani nedá popsat. Místo romantického ježdění s kočárkem a houpání načinčaného miminka mě čekala řvoucí smečka, kde se nebylo možné dobrat chvíli klidu. Navíc pět dětí je finančně pořádný zápřah, takže sotva trochu odrostly, zařídili jsme v přízemí mini školku a k našim pěti přibrali i pár kousků z okolí. Teď, když tu smečku proháním po zahradě a utírám hromadu nosů jeden po druhém, konečně plně chápu význam přísloví "odříkaného chleba největší krajíc".

Co tak něco o sexu?