Škrábající dítě ve školce

Objednala bych děcko na vyšetření. Takto se většinou chovají děti s lehkou mozkovou disfunkcí. Jsou hyperaktivní, ubližují ostatním.

Teprve potom, až by se zjistilo, jak na tom dítě je, lze se podle toho k němu chovat dál.

Potěší Vás jistě, že takřka ve všech případech LMD do dospělosti vymizí. Jaga.

Požádejte ředitelku, zda by ho nemohla přeřadit do třídy s menším počtem dětí nebo alespoň do třídy dětí stejného věku. Smíšená třída s dvaceti osmi dětmi, to je velmi náročné pro všechny. Pro děti i pro učitelky. Vaše dítě na stres z přeplněné třídy a bez individuálnmí pozornosti učitelky, reaguje agresí. Strkání do dětí, bourání, kopání do hraček, to je projev agrese z nespokojenosti, která se už mění na nenávist. Už nemůže vidět ani tváře ostatních dětí, nenávistně jim ubližuje, škrábe do nich. U vašeho dítěte se teprve tvoří volní vlastnosti, od slova vůle, reaguje živelně, impulsivně tak, jak umí. Jen se brání. Jeho problém je ve velkém poču dětí a absence pozornosti učitelky, která hlídá, ale nevychovává. Je to v podstatě chudák a já ho chápu, že takhle reguje. Jinak to neumí. Nemá snadný život. To, co vláda udělala se školkami, to je zločin. Zrušili mnoho školek, které teď chybí. Snaží se narvat děti do tříd, bez ohledu na jejich potřeby a bez ohledu na jejich vývoj. Sice budou pindat o individuálním přístupu ke každěmu z dětí, ale chtěla bych je vidět, jak by stíhali. Zvláště pak ve smíšených třídách. Od dopínání knoflíčků a utírání nosů, až po přípravu do školy. Moc ráda bych to viděla. Za komančů jsem měla ve třídě i 36 dětí, ale byly v jedné věkové kategorii a každého zajímalo, jestli nejsou úrazy a pak ještě, jak vypadá vánoční besídka. Byly naprosto jiné požadavky, než je tomu dnes. Z takto přeplněných školek vycházejí vzdělaní neurotici. Zakládají na budování osobnosti pacienta psychiatrie a uživatele antidepresiv. Je to smutný příběh. A nejsmutnější na tom je to, že nikdo nechce změnit prostředí, ve kterém dítě vyrůstá a vyvíjí se, ale každý chce změnit, nejlépe trestem, dítěte.

hlavně mu ostříhejte nehtíky hodně nakrátko, vyzkoušejte na sobě, jestli škrábou... aby neubližoval...

a pořádek si musí ohlídat učitelky, s tím nic nezmůžete, nevzpomene si na vaše vysvětlování, když je v afektu.

kolik mu vlastně je? rozdíl je vysvětlovat věci tříleťákovi a předškolákovi...

Nehtíky mu stříhám pořád a hlídám ho. Synovi jsou 3 roky a 4 měsíce. Dnes zase, učitelka hned, že kázání nepomohlo a je to stejné. Že vždy když příjde do konfliktu s dětmi praští je nebo je poškrábe. Fakt už nevím.

Pár na zadek, to už jsme taky zkoušeli. Ale je pravda, že ze dne na den to nepůjde, chce to čas a snad to vyšumí.

Zdravím, možná to nebudete číst ráda, ale nabízí se dvě varianty. Buď má Vaše dítě poruchu, kterou odhalí psychologicko-pedagogická poradna, anebo je jednoduše nevychované. Mám ve školce podobné dítě, jedná prakticky stejně. S radostí ostatním ubližuje, ničí jim hračky i stavby. Při konfrontaci někdy kousal, ale to už vymizelo. V kolektivu není oblíbený, nikdo si s ním nechce hrát, všichni se ho straní. Každý den několikrát slibuje, že už to nebude dělat, ale to jsou prostě dětské sliby. Slíbí cokoli, jen aby měly pokoj. Přitom se to velice chytré dítě a doufáme, že se snad vzpamatuje, byla by ho škoda.

Jedna věc je být temperamentní a druhá věc je být prostě grázlík. Pokud nemá rád kolektivy, ať mu učitelka udělá místo někde stranou, kde si bude hrát jen s několika dětmi. Do společných sportovních her se zapojovat nemusí (podle nového nařízení nelze děti nutit). Jinak už je to v kompetenci učitelky.

Jak se chová syn v jiném kolektivu? Na návštěvě, na hřišti? Jak se chová doma?

Já nevím jestli ho nazvat jako nevychované. Snažím se vychovávat, zdravit, neubližovat ostatním i ustupovat v některých věcech. Je pravda, že od narození co jsme se přestěhovali do satelitu je mezi dětmi, velkými, které se baví tím, že se honí, hrají na babu a vymýšlí různé věci a on jediný malý mezi nimi. Je živější, ale umí se i zahrát. Hodně věcí od nich okoukal a moc stejně staré děti nemusí, příjde mi, že začne být nervózní a pak dělá koniny. Jinak doma je hodný, rád pomáhá, sám si i hraje, dovede hodinu bez hnutí sedět a koukat na pohádku. Má starší sestru, které bylo 10 let a ta ho provokuje a občas i zlobí a on se snaží být jako ona, vše napodobuje. Ve školce si občas s dětmi hraje, pak ho začnou vyhazovat a on je plácne nebo škrábne. Jsme od začátku září v nové třídě, kde už určité skupinky jsou udělané a do té nové děti neberou. Doma máme souseda, kterému byli 4 roky ten ho trápí, vždy si pro něco příjde, hrají si, náš syn dělá přesně to samé co ten soused, opičí se a pak mu najednou soused ujede nebo mu řekne že ho už nechce. U babičky má bratrance o půl roku mladšího, s kterým si bez problému hraje, tak žádné známky plácnutí nebo škrábání nejsou. Na hřišti potká většinou velké děti a tam řádí, běhá, huláká, ale nezlobí je.

Díky za odpověď, to na nevychovaného grázlíka opravud nevypadá, i když rodiče své děti většinou prostě nevidí objektivně. Možná bude problém v té nápodobě, na Vašem mítě bych popřemýšlela, jestli stojí za to, aby si syn hrál se sousedovým synem, který ho trápí. To, že spolu děti chvíli kamarádí a pak jeden druhého nechce, to je normální.

Jistě by stálo za pokud si promluvit i s dcerou, aby nedávala extrémně špatný příklad. A osobně mám od maminek problémovějších dětí povolení dát dítěte přes ruku (i přes zadek), a dneska jedno dítě přes tu ruku dostalo - jak se k tomu staví učitelka? Dává najevo, že je to velký problém a otravujete, anebo řekne, že si s tím poradí?

A možná se to zlepší i tehdy, až se některé napadené dítě naštve a škrábne/plácne ho taky.

Zavedené to určitě nebude, protože oficiálně je to nepřípustné. Pokud to ale sám rodič řekne, že si s dítětem neví rady a pokud se stane opravdu něco závažného, tak můžeme dítě přiměřeně plácnout přes ruku, možné to je.

To možné ne, ale já nejsem rodič, který své dítě vidí jen v tom nejlepším. Vím jaké chyby dělá a že dětem ubližuje a proto se to snažím řešit a nechat si i poradit od někoho, kdo něco podobného zažil. Nechci aby z něho vyrostl dareba, chci abych ho vychovalal tak, abych se za něho jednou nemusela stydět. Také jsem řešila opačný problém, kdy chlapeček vyjel po tom našel jako první a víte co na to maminka? Že on rozhodně ne, že to nedělá, že za to určitě můžeme my. Nechci takto svoje dítě hájit, chci mu dát za vyučenou když něco provede a naučit ho, to nedělat. Se sousedem se snažím aby se kluci nevyděli a když jdeme ven, tak mu řeknu, že k nim nemůže, že ho zlobí a syn mě poslechne, sice chvilku brblá, ale pak jsme spolu. O to dát dítěti přes ruku jsme nemluvili, nevím jak to tu mají zavedené a jestli to vůbec je možné.

http://www.nevychova.cz/nevyc…_campaign=nevychovatv20141002 Stojí za proklikání celé téhle stránky