Co to se mnou je? Je to normální?

Ahoj. Můj problém se týká mé učitelky. Učí nás už druhým rokem. Minulý rok jsem si jí moc oblíbila. Miluju její styl učení, to, jakým způsobem bere život. Minulý školní rok jsem se jí i s něčím svěřila. Ona byla ochotná, popovídala si se mnou a pomohla. Vždy když jsme se potkali, usmáli jsme se na sebe. Bylo to tak krásné! Brala jsem jí jako něco víc, než učitelku. Jako takovou "druhou mámu". ( ona se tak i někdy chovala ke mě ) Nic už jsem si bez ní nedokázala představit.Jenže se o tom, že jí píši a chodím za ní dozvěděla moje třídní ( Jak, to není důležité ). Řekla to té mé učitelce, že jsem na ní "závislá". Ten vztah mezi námi pak nebyl už tak pěkný, ale nakonec se to vše zpravilo a opět jsme se spolu normálně bavili a usmívali se na sebe. Pak byli letní prízdniny. Chyběla mi, ale bylo to mnohem lepší, než jsem čekala. Myslela jsem si tedy, že po prázdninách už jí budu brát zase jako normální učitelku a bude to lepší. Ale nic se nezměnilo. Spíše naopak. Ona je prostě tak dokonalá! Máme jí 6 krát týdně, a každých těch 45 minut s ní si užívám! Každá její pochvala, její úsměv, nebo jen pohled pro mě tak znamená! Nemůžu si pomoci, každé odpoledne na ní myslím a těším se do školy! Jsem do ní blázen, bez ní mi je hrozně. ( Ale nejsem do ní zamilovaná! Líbí se mi kluci. Spíš to bude asi tím, že s mámou nemám dobré vztahy. Nesvěřuji se jí. A té učitelce můžu všechno říct, to ona mi pomáhá! ) Jenže teď je nemocná a prý bude doma tak 3 týdny. Dnes to byl druhý den, co ve škole není. Řekla jsem si, že to zvládnu. Ale takhle už to dále nejde! Celý den se mi chce brečet, ve škole mi jí všechno tak moc připomíná. Zjistila jsem, že jsem na její přítomnosti závislá! Ona je důvodem měho štěstí, mého úsměvu... Ona mi dokáže zvednout náladu. A najednou ve škole není... Nevím co mám dělat! Jediná myšlenka je ona, jediné přání je vidět jí a obejmout. Nevím, zda to ty 3 týdny psychicky zvládnu. Už teď jsem na dně. Celý den jsem bez nálady, chce se mi brečet, nic mě nebaví, pořád bych nejraději jedla... Nedokážu popsat, co prožívám. Je to jako kdyby jste přišli o to, co pro vás znamená tak moc, bez čeho neumíte žít, bez čeho nemáte dobrou náladu... Už se fakt nechápu! Zašlo to tak moc daleko! Nikdy by mě nenapadlo, co to ve mě vyvolá, když jí sotva 2 dny nevidím. A 3 týdny?! Nevím, jak dál. Bez ní jsem jak tělo bez duše. Neumím se smát, neumím se zabavit když vím, že ve škole teď prostě nebude. Neumím bez ní žít! Neumím se postavit na vlastní nohy, radovat se bez ní... ... Vím, že bude složité, až budu vycházet základku ( teď jsem v 8. třídě ), ale to si zvyknu, bude to jiné prostředí. Tady mi jí všechno připomíná. Už nevím co mám dělat! Za chvíli budu mít 100 kilo, unuděná, každý den bez nálady a úsměvu...