Jak sehnat trvalé kamarády?

Ahoj. Opravdových kamarádů je skutečně málo. Takových, kteří Tě nepodrazí, podpoří Tě, když to potřebuješ, nepomlouvají Tě a stojí při Tobě v dobrém i zlém. Jen se musím naučit rozlišovat ty dobré od těch špatných, ne se chtít kamarádit za každou cenu s každým. Je Ti 12 let, skutečnou kamarádku potkáš možná až v pozdějším věku. Ale nebuď z toho smutná. Vím, že Tě teď mrzí, jak se ostatní k Tobě chovají, neumíš se s tím vyrovnávat a každou zradu a ponížení těžko snášíš. Potřebuješ někoho, kdo by Tě bral takovou, jaká jsi, komu by ses mohla svěřit, když Tě něco trápí a kdo by Tě vyslechl a třeba i poradil. Pokud se Ti zatím nedaří najít někoho takového mezi svými vrstevníky, nenahradila by Ti tohle všechno alespoň z části zatím Tvoje mamka, nebo babička? Znají Tě, třeba by Ti poradili, v čem děláš chybu, zda je to ve Tvém chování atd. A Ty bys mohla na sobě pracovat. Třeba aby sis více věřila. Anebo pokud si budeš chtít popovídat, rozebrat co Tě trápí, nebo pokud máš nějaké starosti, s někým jiným, můžeš mi napsat vnitřní poštou sem. Někdy i to může pomoci. Ale to už nechám na Tobě. Hlavně se snaž být trošku nad věcí, dospíváš a jsi na hodně citlivá.

Opravdový kamarád by Tě měl mít rád se vším všudy. Brát Tě takovou, jaká jsi a nesoudit to, jak vypadáš. I kdybys změnila vzhled, neznamená to, že navážeš upřímné přátelství. Měj se ráda taková, jaká jsi a pokud na sobě budeš chtít něco změnit, udělej to především k vůli sobě, ne k vůli jiným. Aby ses Ty sama cítila dobře a měla vyšší sebevědomí. Opravdoví kamarádi se podporují, nepomlouvají, nevysmívají se, nepodráží si nohy... Někdo takového kamaráda za celý život třeba ani nepotká...Ty možná ano, ale ve 12ti letech není ještě třeba zoufat. Poznáš a potkáš ještě spoustu lidí...

Ale právě o tom to je - dokázat, že máš pevnou vůli a dokážeš se sebou něco udělat. Tím na ně taky zapůsobíš. I kdyby to měla být "jen" chůze (ale aspoň dvě hodiny denně), prostě dělej aspoň něco...

V životě je vždy něco za něco. Pokud něco skutečně chceš, musíš pro to vždy něco udělat. Zamysli se, jestli je to sladké a flákání se pro Tebe skutečně tak důležité. Důležitější než vše ostatní. Lidé, kteří si nedokážou poručit a nemají silnou vůli něco dokázat, ti nikdy nejsou oblíbení. Na člověka bez vůle taky nebývá spoleh. Nesnaž se vylepšit postavu kvůli nim, ale kvůli sobě. Pokud jsi výrazně tlustá, je to hlavně technická komplikace vztahů s vrstevníky. Těžko si s nimi vyjedeš na kole, protože to neudýcháš, nezasportuješ si třeba při házené, na koupaliště se taky budeš stydět jít. Já třeba v mladším věku bych prostě s tlustou holkou nechodil ani za nic - jezdili jsme všichni na slabých motorkách, které měly omezenou nosnost a každé kilo spolujezdkyně se projevilo na nižší rychlosti a ovladatelnosti Takže vstaň od počítače, přestaň se cpát sladkým a začni sportovat.

Já jsem byla ve škole hodně hubená a kamarády jsem také neměla. Nemyslím, že by taková věc mohla až tak ovlivnit přátelství. Spíš to většinou spočívá v odlišných zájmech, chování atd. dotyčného. Opravdové přátele jsem našla až na VŠ, a myslím, že když tazatelka chvíli posečká, dočká se také.