Kříž řečí panskou lže mrtvého slávu

Já bych řekl, že je třeba se na to dívat v kontextu. Ta báseň je o Bernardu Žorovi (Žárovi), který je z Frýdku a "proto svůj zapírá národ" a "dbá, aby prokletých páriů řečí dům nebyl znesvěcen". Těřiště výpovědi, tedy toho, co právě touto větou chtěl básník říci, bych neviděl v tom "lže mrtvého slávu/, to je součást celé té výpovědi o tom, jak jsou ty pohřební řeči a obřady falešné, ale Bezručovi jde o to "kříž řečí panskou...". Tedy o to, jak všechny ty obřady probíhají německy a když potom všichni (falešní) přátelé, kterým se za svého života snažil Bernard vlichotit, odejdou a zapomenou na něj, jediná, kdo nezapomněl, je jeho matka, která německy neumí a ač ji proto její syn vyhnal z domu, modlí se za něj "prokletou páriů řečí" tedy svou i jeho mateřštinou.

A možná stojí za to si uvědomit, že nejde o obecnou výpověď o falešnosti pomníků, ale o výbověď o jednom konkrétním člověku (byť je konkrétní relativně, představuje obecnější typ, ale jde o archetyp člověka, ne kříže.

"O mrtvém jen dobře." Kříž a tedy církev, podá i lež jako velkou slávu a hrdinství.

Rozuměl bych verši tak,že to,co je napsáno na kříži,či pomníku,nesprávně,ba i lživě,hodnotí pohřbeného.

JABRAKA

jj, taky jsme občas marně luštili, co vlastně chtěl básník říci.

Na průmce jsem u tabule zápolil tady s touto větou, dostal jsem za 4 :

nech zářilo slunce, nech večer se šeřil, já semknutou brvou jsem vrahy ty měřil

Dodnes jsem nepochopil, co to tam ten Bezruč vlastně napsal.

On totiž používá slovo pan ve smyslu lump nebo neřád, nadává v jakýchsi vlastních analogiích a navíc ještě přehazuje slovosled a pády slov.

Já bych tu vaši pasáž přeložil do normální češtiny asi takto :

Oslavná řeč na pomníku je vylhaná jako každá panská řeč.

Chápu to asi tak, že si nějaký rádoby "pán z lepší společnosti"má na hrobě kříž s nějakým povznášejícím citátem, ale ten citát je lživý a nepravdivý, zkreslující skutečný charakter toho v hrobě ležícího...