Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

A vedeš si čtenářský denník? Titul, autor a pár vět o obsahu?

Jako film už to je venku. Např. v ostravské Kinokavárně. Jestli je to někde ke stažení, tak to netuším.

No neví, jestli vám to pomůže, ale zkuste třeba navštívit Kluub knihomolů, například na adrese http://www.klubknihomolu.cz/9…-komedie-o-smutnych-vecech-2/

Ahoj,

neber to tak školsky. Knížka je to velmi čtivá, pobaví i poučí. Zatím vstřebáváš zážitek z četby, tak si ho nekaž nějakým škatulkováním. Do čtenářského deníku si asi napíšeš celý název knížky (který se dobře pamatuje a na název je odkaz v ději a v textu) a jméno autora, protože ho za týden zapomeneš. Pro sebe si také zapíšeš v které době se děj asi odehrává (dvě dějové linky - vzpomínky staříka na prožité události i současnost), jména dalších osob a jejich stručná účast v ději, jméno slona, detektiva, zločinců atd. A velmi stručný děj, aby sis knížku připoměla třeba po půl roce docela živě. Pokud tě zaujal nějaký citát, nebo zajímavá myšlenka, zapiš si ji taky. Když se k tvým poznámkám vrátíš po nějaké době (třeba po prázdninách), vybavíš si děj i události a osoby a pokud ne, jednoduše si je připomeneš tím, že si knížku opět vezmeš do ruky a trochu prolistuješ, zasměješ se a oživíš si hezké zážitky z četby... tak nějak...?

Případně si o knížce můžete říci pár slov se spolužačkami, které ji také četly, případně si vysvětlíte některé záhady (tělo v kanonu naložené na vagon a na loď, jízda drezínou, kupodivu logické pátrání a uvažování detektiva, atd.), pokud je některá nepochopila, zasmějete se a děj si oživíte vzájemným vyprávěním a doporučíte si další zajímavé knížky ke čtení v době dešťů.

Udělej to klasicky, formou čtenářského deníku, stejně to k maturitě budeš potřebovat, pokud máš tuto knihu uvedenou v četbě k maturitě.Učitelka by ti měla zadat i podobu. Ale obecně to je :

1.Úvod - název, autor, žánr, základní historické dělení (např. renesance, meziválečná próza, apod.)

2.Místo a doba děje.

3.Námět, dějová osnova = samotný děj.

4.Hlavní postavy a jejich charakteristika.

5.Doba, místo vzniku a osobnost autora (jen pokud je to podstatné pro pochopení díla).

6.Předpokládaný autorův záměr (hlavní myšlenky).

7.Význam působení díla v době svého vzniku a dnes.

8.Umělecké a kompoziční prostředky v díle užité.

9.V čem spočívá význam díla pro tebe? Co tě zaujalo? Čím tě oslovilo?

Určité body ve struktuře lze vypustit a doplnit podle typu a zážitků z knihy. Přehledný odkaz nepošlu, protože nemám ale také proto, že i při samotném zpracování a hledání informací si dostáváš vše do hlavy.Mrkni se na zpracování jiné knihy, a podle toho se orientuj a uvidíš, že ti to pak půjde samo, napsat to na tuto knihu...

Zkus načerpat z tohohle:

Stručné shrnutí děje: hlavní hrdina Alan Karlsson má v den svých stých narozenin už plné zuby života v domově důchodců, a tak vyleze oknem do zahrady, zamíří na nádraží a prvním autobusem se vydá neznámo kam. Cestou náhodou přijde ke kufru s tajuplným obsahem, který je důvodem, proč ho začíná pronásledovat trojice rozzlobených zločinců. Pohřešuje ho i personál domova, takže má stařík v patách brzy také policii. Přeje mu však štěstí, díky němuž vždy narazí na přátele, kteří mu pomohou z nepříjemností. Toto celkem napínavé a vtipné vyprávění, plné bláznivých nápadů i absurdních scén, je navíc pravidelně prokládáno kapitolami z Alanovy minulosti. Ukazuje se, že stoletý stařík toho má hodně za sebou...

Ani v tomto románu tedy čtenář není ochuzen o detektivní zápletku. Dokonce se dá říct, že Jonas Jonasson slavné detektivky paroduje, což naznačuje už i samotný název (po Mužích, kteří... a Dívce, která... tu teď pro změnu máme Stoletého staříka). Legraci si dělá ze zločinců stejně jako z vyšetřovatelů, nešetří média, ale ani třeba sociální ústavy, své xenofobní spoluobčany nebo například uprchlé slonice. Zábavný příběh je docela dobře promyšlený, i když zde bijí do očí některé podivuhodné náhody.

To ale ještě není nic proti retrospektivním epizodám! Z nich se dozvídáme, že pyrotechnik-samouk Karlsson se shodou okolností připletl k většině zásadních historických průšvihů 20. století, pokud je rovnou sám nezpůsobil. Měl tu čest setkat se mimo jiné s generálem Frankem, Trumanem, Stalinem, Churchillem, de Gaullem nebo Kim Ir-senem (a pomazlit si jeho nebohého malého synka). Pomohl Američanům a později Sovětům sestrojit atomovou bombu, dělal špiona v Moskvě, pět let strávil v gulagu... a to všechno, aniž by se jakkoli zajímal o politiku. Naopak, nejvíc si v životě přál klid a dostatečný přísun drinků. Jenže věci se prostě vždycky nějak zvrtly.

Alan Karlsson je jakýmsi křížencem Forresta Gumpa, Járy Cimrmana, kapitána Yossariana, barona Prášila a dobrého vojáka Švejka. Čtenářovy sympatie si získává svým selským rozumem a bohorovností, s nimiž přijímá nevyhnutelné a odsuzuje jakoukoli ideologii a fanatismus. Ničím dalším (kromě záliby v alkoholu) ho však bohužel charakterizovat nejde a jeho chování a způsob uvažování se na rozdíl od ostatních zmíněných hrdinů dá někdy těžko chápat. Ale budiž, nemáme tu co do činění s psychologickým románem.

Stoletý stařík nabízí nenáročný, obratně napsaný příběh a čte se snadno a rychle. Ze začátku je to celkem legrace, jenže po pár stech stránkách si jasně uvědomujete, že to všechno už odněkud znáte, že historky a fórky jsou pořád "na jedno brdo", a především že autor každý vtipný nápad bohužel ždíme až do poslední kapky. Občas se mu vydaří pěkné satirické pošťouchnutí, většinou však míří kamsi do historie a například zesměšňování studené války už v současnosti působí trochu bezzubě. Nejzábavnější kniha, kterou jsem kdy četla, to rozhodně není a ani ostatní nadšené citace z obálky nemůžu potvrdit. Titul však bezpochyby v záplavě severských krimi románů přináší příjemné osvěžení.