Autoškola a jak na ni

Ahoj, instruktor by měl být profesionál a k omylům se stavět s klidem, musí vědět, že svou negativní náladu pak přenáší na Tebe. Pokud se takto zachoval opakovaně, máš-li tu možnost, zkus si požádat o jízdy s tím původním. Vyplatí se počkat si a mít třeba jízdy s větším rozestupem, ale v klidu.

Já jsem jezdila v jízdách všeobecně solidně, ale krize přišla tak 2-3 hodiny před zkouškou, to jsem dělala chyby, co ani na první jízdě ne. Naštěstí u zkoušky jsem si je zase odpustila. A taky záleží, co bereš za chyby. Projíždět na červenou, to se nesmí stát ani při první jízdě. Ale jestli Ti chcípne motor, tak za to se nevyhazuje ani u zkoušky.

Držím ti palce a neboj se toho. Je důležité mít před silničním provozem respekt, ale přehnané "bobky" jsou problém stejně jako machrování. Takže přiměřeně, žádný učený z nebe nespadl - a jsi klient, tak máš nárok na profesionální přístup ze strany učitele. S chybami musí počítat, však od čeho má pedály?

Čeká mě teď v létě a právě se bojím toho, právě z důvodu, že jsem nikdy ani za volantem neseděla. A taky toho, že mi to budou roztahovat na kdo ví jak dlouho, dávat jízdy daleko od sebe. Znám takto pár lidí, co dělali AŠ 8 měsíců, což mi přijde hrozný.

Přesně tohoto jsem se bála taky. Věděla jsem, že jakmile instruktor zvýší hlas, tak půjdu do háje a nikdy se to nenaučím. Takže jsem obvolala známé a sehnala si instruktorku takhle. Byla skvělá - nikdy neztrácela trpělivost a na druhou stranu mi nikdy nedávala plané naděje a nepěla ódy na to, jak dobře jezdím, když jsem dobře viděla, že to není pravda. Takže ani se Vám nedivím, že to najednou nejde; já být ve Vaší kůži, tak jdu jinam, protože vím, že s takovým instruktorem bych to nedokázala.

Že instruktor MÁ BÝT profesionál a chovat se citlivě, je jedna věc, realita je ale neuvěřitelně daleko. Vypadá to, že v Liberci jsou tři instruktoři, s nimiž se dá jezdit. Od někoho, kdo nejezdil s nimi, neznám kladné reference. Co mě zaráží ještě víc, je to, že ty stížnosti jsou pořád stejné: je netrpělivý, zvyšuje hlas, arogantní a nelibě komentuje moje chyby, popř. chová se ke mně, jako kdybych už měl dávno umět jezdit.

Nejlepší je jít do autoškoly až v momentě, kdy umíš auto slušně ovládat a nemusíš na všechno pořád myslet. To znamená sehnat nějaké starší auto a naučit se jezdit na nějakých polňačkách nebo prakticky nepoužívaných cestách. Pokud chceš dobře řídit, musíš dělat vše automaticky. Když poprvé sedíš za volantem, nemáš šanci stihnout sledování provozu a děláš blbosti. Pozná se to potom i u zkoušky - jízda není plynulá, zmatkuješ kvůli nervozitě a potom to nedáš. Komisař neomylně pozná kdo už má řízení trochu v ruce a kdo odjezdil jen pár hodin v autoškole. Takovým tu autoškolu potom s chutí natáhne. Co nejdřív se nauč teorii, když budeš mít od začátku jistotu v řešení dopravních situací, bude se ti řídít mnohem líp, nebudeš vyjevenej z každé neznámé křižovatky.

Tohle nikomu nepomůže, spíš jenom vzpomínám.

Autoškolu jsem dělala ve školním roce 1972/73 jako součást studia - byl to nepovinný předmět. Takže skoro celý školní rok. Jezdila jsem se Š 100. V té době platila vyhláška č. 80, řidičák byl z růžového plastu, skládací, s kupónem.

Co bylo zajímavé - tehdy ještě nebyly trenažéry. Takže něco teorie a hned šup do auta a na silnici. Zpočátku po vesnicích, tam, kde byl jen řídký provoz. Někteří spolužáci se už učili jezdit někde po hřišti, třeba s otcem. My doma auto nikdy neměli, neměla jsem se tudíž otrkat kde.

Přesto mi jízdy nedělaly problémy. Jezdila jsem ve dvojici se spolužačkou, měly jsme bezvadného instruktora, dneska už není mezi živými. A ten řidičák mě stál 450 korun. Jaga