Minimální doba čekání ve frontě

Nevím, co je to systém M/M/1, ale logicky: Zkus spočítat, kolik minut bude trvat obsloužení 1 zákazníka v největším prostoru, středním a nejmenším. Víš, že za 60 minut se v jednoltivých prostorách vyřídí tolik a tolik požadavků. A vyber tu variantu, která bude splňovat podmínku, že doba obsloužení bude kratší jak 5 minut.

Konkrétně ze praxe:

a) zákazníci se chtějí sami dívat po regálech, vybírat a číst si etikety, vybrat štětec a to další. Takže systém "láhev s úzkým hrdlem" (například drogerie v Libni). Několik zákazníků najednou si může vybírat, občas se poradí s prodavačkou a pak jdou k pokladně. Podobně je to v obchodech našich asijských spoluobčanů, kteří dovedou využít každý centimetr obchodu k vystavení zboží a u východu mají pokladnu a přehled o celém obchodu.

b) obchod s velkou plochou a malým přístupem k pultu, kde je možné obsluhovat najednou pouze jednoho zákazníka, pokud se jich sejde víc, nemají trpělivost a odejdou. Řešení je pult do U (drogerie, kosmetika Strašnice), kde dvě prodavačky mohou najednou obsluhovat dvě zákaznice najednou, každá u svého pultu. Zboží je přehledně na regálech až do stropu podél stěn a další v zadní části obchodu (ale když jde dozadu pro zboží, zákazník nikdy nezůstane v prodejním části sám, vždy je tam ještě druhá).

c) tvar podlahové plochy není totéž jako plocha podlahové plochy. Do úzké nudle se vejde mnohem méně zboží než do čtvercového prostoru. Jde o přístupnost, přehlednost prodejní plochy. Ale to asi ve škole neřešíte.

d) hlavně se nesmí tvořit fronty. U prodejen bot Baťa blahé paměti bylo zboží v regálech mimo prodejní plochu až do stropu, snadno přístupné, označené na krabicích a v rozích obchodu stály prodavačky volně s mírným úsměvem a ihned se věnovaly příchozím zákazníkům a obsluhovaly je prakticky bez čekání. Takže další uvažovaný bod je nejen plocha, ale i členění na skladové a prodejní prostory.