Citát nebo přísloví?

citat (citace) je prece jakekoli prohlaseni u nehoz zname autora... a prislovi jsou ustne nesene "lidove" hlášky a podobne

Je to tak, třeba je to k nevíře,
že z biskupa putna dělá uhlíře.
Je to tak, třeba je to k nevíře,
že kutna dělá mnicha, krunýř rytíře.
Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka,
kdo je nemá, ať od lidí pranic nečeká.
Dokavaď jsme nahatí, od hlavy až po paty,
nikdo neví kdo je chudý a kdo je bohatý.
Podle kabátu se svět měří,
lháři ve fraku, každý věří.
Protože, je to pravda odvěká,
šaty dělaj člověka,
kdo v hadrech čeká na štěstí,
ten se načeká.

V+W

Trochu obezlička, tímto dokazovat, že jde o citát, ale je to hezká píseň , tak jsem ji sem uvedl

No ono je to na diskusi.

Stava se citatem prislovi, kdyz ho nekdo (znamy?) trefne vyslovi, ze si to pak s nim vsichni spojuji?

Pac V+W urcite nebyli prvni, kdo toto pouzil. Viz napriklad souboj hrabete z Kentu s Oswaldem v Krali Learovi od Williama Shakespeara.

A starorimske prislovi zase rika, ze to nejsou saty, co dela cloveka. Takze uz tehdy znali onen vyznam...

-

Podle mne je to pouze citovane prislovi.

Ale já si to taky myslím, jak pravím, uvádím to kvůli hezkému klasickému textu.

Řekl bych, že citát by to byl, kdybych použil větší úsek, třeba

Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka,
kdo je nemá, ať od lidí pranic nečeká.