Ahoj. Máme ve škole jednu strašně fajn učitelku. Předmět co nás učí mi jde a baví mě. A..tak nějak mi ta učitelka přirostla k srdci. Ona mě má ráda-pořád se na mě usmívá, chválí mě, hladí mě... Já na ní pořád musím myslet! Když máme hodinu s ní, jsem šťastná. Když s ní mluvím, jsem jak ve snu.
Poslední dobou neřeším nic jiného než jí. Bojím se strašně prázdnin-dva měsíce bez ní...ne! Mě vždy stačí bohatě víkend! Někdy mám pocit, že bych jí to, co k ní cítím chtěla říct. Ale co by si o mě pak myslela!? Nechci o ní přijít.. chci aby mě měla ve třídě stále oblíbenou!... Já nevím, co mám dělat... Chci jí říct všechna moje trápení, chci jí obejmout. Chci jí všechno říct... ale... nevím co by mi na to řekla..! Třeba by si to mohla špatně vyložit! 
Poslední dobou jsem ve škole tak ráda! Hlavně když máme jí!... Nejraději bych s ní šla po škole třeba do divadla, nebo se jen tak projít...
Nevím, jestli to někomu mám říct, nebo se tím dál trápit.
Připadám si divná!
4x
Kiki, jestli ti můžu z pozice učitelky na ZŠ radit - nic nedělej, nic jí neříkej. Podívej, je to takhle: ačkoliv děti, které učím, mám MOC ráda, tak je to moje práce. Já nemůžu mít ráda dítě, které učím, víc, než jako učitelka - profesionálně. Proč? Ptáš se, proč k sobě nemůžu pustit človíčka, který má svou vlastní rodinu, mámu, tátu, kamarádky a kamarády, tety a strýce a bratrance a sestřenice, svůj celý vlastní život (jen ještě jakýsi "nerozvinutý")? Vždyť by mě to strašně ranilo. Naše cesty se stejně jednou rozdělí, vy vyrostete - i z té zamilovanosti k vyučujícím. Půjdete ve svém životě dál. Já už stojím na pevném místě.
Pro tebe je momentálně škola téměř celý život, trávíš tam plno času a je běžné - a je to dobře - že k učitelům přilneš, to učení je pak o mnoho snazší 
Ale dospělí mají svůj svět širší, a hlavně doma to máme to zázemí, kterým je pro tebe teď částečně škola.
Za sebe ti můžu říct, že kdyby za mnou žačka přišla s tím, co ty tu píšeš, tak jsem v rozpacích. Co po mně teď chce? Abych jí dělala mámu, kamarádku? To nejde, jsem její učitelka. To je naprosto odlišný typ vztahu. Naši komunikaci by to asi trochu narušilo.
Kiki, my učitelé jsme hrozně rádi, když nás máte rádi - ale ne pro sebe sama. Jsme rádi proto, že je pro vás to učení pak zábavnější, jste motivovaní a snažíte se a celkově je ta atmosféra úplně jiná. A to vám hrozně moc dává, protože jedině, když má učitel rád své žáky a oni jeho, tak škola funguje tak, jak má. Jen tam jsou limity, za které se prostě nesmí.
Samozřejmě je to jiné, pokud je to škola na vesnici či okrajové části města, kde se všichni znají i mimo školu. Pokud ale toto není tvůj případ, měj i nadále ráda svou paní učitelku a ber to tak, že je to něco, co prospívá tobě samé. Třeba jednou její předmět budeš studovat a díky pevným základům na tom postavíš i svou budoucnost? 
Přeju ti do budoucna jen to nej
1x
Ahoj. Nejsi jediná kiki. Takových podobných příběhů je tu z historie hned několik. Stačí, když napíšeš nahoru zamilovaná do učitele/ky a uvidíš.
Jenže já se bojím, co by mi na to řekla a hlavně, že by si to nenechala pro sebe. Že by to řekla třeba rodičům! A to fakt nechci!
Já bych to nechala být. Nic bych jí neříkala. Má svůj život, své děti (možná, když ne děti, tak manžela nebo přítele), svoje zájmy. Ano, možná jsi jeji oblíbená žákyně, ale pouze ve škole. Nezasahuj do jejího osobního života, není to vůči ní fér. Ve škole škole si užívej její pozornost, každou chvilku s ní, ale nic víc. Prosím. A uvidíš, že to o prázdninách přežiješ, budeš mít možná pár dní jak se říká "absťák", ale přijdou letní lásky, návštěvy koupaliště, tábory, kamarádi a kamarádky. Neboj.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.