Omluvenka z tělocviku - není vtip :(

Ahoj. Na úplatek zapomeň. Zajdi si k lékaři, popiš svůj problém a na něm bude, aby posoudil oč se jedná, jak moc je to vážné a jaké stanovisko k tomu zaujme. Neboj se obrátit se na obdorníka. Jen ten Ti může ostatně s problémem pomoci...

My se v takovýchto případech zašili za první barák (běhalo se po sídlišti kolem bloku) a hráli třeba čáru, nebo řešili nějaký jiný důležitý chlapský věci..

Ahoj, tohle ti fakt asi nikdo neomluvi.

Mas proste psychicky blok, jsi sportovkyně, a tak se bojis byt v behu poslední.

Na tom preci svet nestojí.

Ja byla ráda, ze jsem s polovicnim infarktem dobehla 1500m, a bylo mi jedno, ze uz ostatni davno dobehli :D

Hlavne, ze jsem byla klasifikovana.

Telocvik jsem nesnasela, ale micove hry me bavily, takze vynikas v necem jinem, to zvládneš, holt nemuzeme byt ve vsem první...

Ahoj, podle toho, co píšeš, už máš slušnou fobii. Doktorce bych to řekla na férovku + můžeš přidat, že se ti třeba pak motá hlava. To už je na tobě...Myslím, že k lékaři můžeš jít sama, u nás se může bez doprovodu k obvoďákovi od 15. Na úplatky zapomeň, tím by sis jen zavařila. Hodně štěstí

Cítím s tebou. Měla jsem to úplně stejně. Závodně jsem hrála basketbal. Dokonce za dorostenky a na falešnou registračku za ženy. Dlouhé holky nebyly, takže pozice pivota byla moje, většinou bez střídání. Dokázala jsem pod koši lítat a skákat celý den, ale jakmile po nás chtěli, ať po dráze oběhneme stadion, tak jsem se po chvíli úplně složila. Ale úplně. Trenér mě nechal skákat s čínkou na ramenou na lavičku a zpět, abych si zlepšila výskok. To mi taky nevadilo, ale dráha, to byla moje smrt! Asi znalci těla a svalů by to dokázali vysvětlit vědecky, ale bylo to peklo!

Autorko dotazu, u vás ve škole neberou na odpoledky omluvenky od rodičů? Nebo by ti to rodiče nenapsali? Protože pokud je to skutečně tak, jak píšeš - sporty ano, na TV chodíš, jen máš strach z dlouhé tratě - tak je ta omluvenka pro jednou i snad k pochopení. Samozřejmě to nesmí být často...

Já taky na běh nebyla, vždycky poslední, ale kašlala jsem na to. Pouvažuj, jestli se na to nepodívat stejným způsobem. Tak co, každej umíme něco jinýho. Když tento postoj suverénně zaujmeš, nemusí tě pak trápit ani to, že někdo na tvůj neúspěch poukazuje.

Souhlasím s předchozími, že úplatek fakt ne-e. Vysvětli to doktorce tak jako tady nám a uvidíš.

Nesnaž se tomu vyhýbat, ale ber to jako výzvu. Co tě nezabije, to tě posílí Fobii ze startu/ běhu klidně přiznej.V nejhorším si třeba domluv start chvilku za ostatníma - prostě že ve skupině ti to je nepříjemné a že si to odběhneš sama.

Zkusila bych tu energii, kterou věnuješ omluvence, směrovat na překonání té fobie. Rozumím, že ji asi těžce prožíváš, ale když se zamyslíš, musíš uznat, že není nepřekonatelná. Asi jde hlavně o ten start, třeba by se dalo vysvětlit učiteli, že z toho máš trauma.

Jezdím závodně na koních, pořád někde lítám, dělám salta na trampošce, jsem jak třeštiprdlo, ale ve škole při těláku taky umírám! V tom jsme dvě!

Učitelé mě mají za lenocha, prostě nevyšplhám buh ví kam, ale sílu v nohách i rukách mám - z koňů. Utáhnout 600 kg není moc bžunda.

Prostě tě chápu, musíme to vydržet

Silák bez vytrvalosti je srágora, učitelé mají pravdu a buď ráda že tě honí Až budeš dělat salta bez trampošky, vyšplháš po laně bez přírazu a uběhneš 10 km pod 40 minut, tak můžeš machrovat jak jsi dobrá PS: Kůň se tahá sám, nepotřebuješ sílu ale chytrost