Pozdní romantismus?

Od: Datum: 27.03.14 19:45 odpovědí: 3 změna: 27.03.14 23:07
Prosím, prosím. Můžu se zeptat, jestli někdo z vás neví, jestli pozdní romantismus je to samé jako novoromantismus? nebo to jsou 2 odlišné směry? :) díky, a kdo tam patřil, do pozdního? :) díky prosím, moc
Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 27.03.14 19:59
avatar

http://zs-referaty.mypage.cz/…smus/romantismus-v-literature

http://cs.wikipedia.org/wiki/Romantismus- představitelé

Pozor, neručím za správnost, říká to jen internet.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 27.03.14 21:17

Myslím si, že to nebude to samé. Když přišel sloh nový, starý ještě nějaký čas dozníval. To by byl pozdní ...Např gotika byla ve 13 století, ve století 19. byla novogotika. Renezance v 16. století, novorenezance v 19. A. t. d. Nejsou to odlišné směry, používají stejných základních prvků, jen v něčem se odlišují, trochu se přizpůsobují moderní době. Kdo patřil do posledního nevím.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 27.03.14 23:07
avatar

no, takže jak to tak bejvá, pro různý druhy umění se to pojímá trochu jinak (až opačně - viz úryvky k hudbě a literatuře; v malířství se asi novoromantici taky řadí cca k přelomu století); taky by to možná bylo jinačejší v jinejch jazycích...

https://is.muni.cz/th/52254/ff_m/1772992/priloha3.doc‎
Novoromantismus
Druhou fází romantismu je romantismus vrcholnýnovoromantismus. Umělci tohoto období se věnovali především velkým vokálně – instrumentálním, orchestrálním formám (např. symfonické básně, symfonie, programní symfonie…) a také i nadále opeře. Snažili se o slučování hudby s ostatními druhy umění – především s výtvarným uměním. Celkově šlo o komplikování a transformování některých forem příznačných pro klasicismus. Vznikl nový formovací postup, např. tzv. programní hudba, ve které skladatelé popisovali konkrétní děje a psychické pochody svých hrdinů a zaváděli princip charakteristických motivů (též tzv. leitmotiv u Wagnera nebo idée fixe u Hectora Berlioze), kdy určitá postava, událost či věc měla svůj vlastní hudební motiv, kterým byla uváděna na scénu. Nadužívání těchto prvků později vedlo ke schematičnosti.
Novoromantismus také kladl velký důraz na uvědomování si národní identity. Proto především v Německu a v Rusku vznikaly v hudbě tzv. národní školy, které se snažily podporovat lásku k vlasti, jazyku a obdiv k vlastní historii. Nezřídka tak docházelo k citacím starých hudebních památek, což mělo za následek proměnu modality a tonality. Výrazové prostředky různých evropských skladatelů se individualizovaly. Východiskem se staly melodické, rytmické a harmonické prvky, typické pro jednotlivé národy. Protože se však zlepšovala i komunikace se vzdálenějšími částmi světa, začali do hudby zasahovat i prvky odlehlých hudebních kultur.
To vše je nejlépe patrné především v díle Richarda Wagnera, který byl skladatelem a dirigentem, a také tvůrcem ideji tzv. Gesamtkunstwerku – znamenalo to, že opera se měla stát souborným uměleckým dílem, ve kterém se pojí architektura s výtvarným uměním, literaturou a hudbou. Jeho opery se vyznačují monumentalitou a zcela vycházejí z národních tradic, mýtů a historie. Nazývají se více než jako opera hudební drama.
Představiteli národních hudebních kultur potom byli např. Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Petr Iljič Čajkovskij a jiní.
Pozdní romantismus se už nepovažuje za samostatnou epochu. Jde o směr, který se v období secese rozvíjel paralelně vedle směrů jako byl impresionismus nebo verismus, jehož představitelem je např. Giacomo Puccini. Tento umělecký směr především nadále ctil tradice italské kantilény.
---
http://cs.wikipedia.org/wiki/Romantismus_%28literatura%29
Romantická literární díla vznikala i v druhé polovině 19. století, kdy se stal vůdčím literárním proudem kritický realismus. Často se v této souvislosti hovoří o pozdním romantismu nebo o novoromantismu.[1] Používání termínu novoromantismus není však ustálené, neboť se také používá pro označení literárního proudu na přelomu 19. a 20. století[1], jehož představitelé většinou epigonsky a vyumělkovaně napodobovali složitý a archaistický sloh pozdního romantismu a obnovili tím v literatuře romantickou tajemnost, zešeřelost a světobol, konzervativní kult minulosti a katolictví, ale také mystiku a morbidnost.
Související informace naleznete také v článku Novoromantismus.
---
http://cs.wikipedia.org/wiki/Novoromantismus
Termínem novoromantimus je označován:
v literatuře
jednak tzv. pozdní romantismus, tj. romantická literární díla vznikající zhruba v druhé polovině 19. století (ale i na počátku století dvacátého), kdy se stal vůdčím literárním proudem kritický realismus (např. Alfred Tennyson, Joseph Sheridan Le Fanu, Robert Louis Stevenson, Hugo von Hofmannsthal, Edmond Rostand, Alexandr Grin, Stefan Żeromski, Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer, Ambrose Bierce nebo José Martí).[1]
jednak jde o souhrnné označení pro různé umělecké směry a proudy objevující se zhruba v letech 1890 až 1920, jehož představitelé většinou epigonsky a vyumělkovaně napodobovali složitý a archaistický sloh pozdního romantismu a obnovili tím v literatuře romantickou tajemnost, zešeřelost a světobol, konzervativní kult minulosti a katolictví, ale také mystiku a morbidnost (novoromantismus v tomto pojetí zahrnuje i dekadenci a symbolismus).[1]
v hudbě proud vzniklý kolem roku 1830, se kterým je díky vědomému zdůrazňování národního charakteru umění spjat vznik národních hudebních škol v druhé polovině 19. století. Jeho představitelům (k nejvýznamnějším patřili Richard Wagner, Hector Berlioz a Ferenc Liszt) již přestalo stačit samotné hudební vyjádření, a proto se snažili o syntézu více uměleckých druhů, což vedlo ke vzniku tzv. programní hudby. Hlavními hudebními formami byla symfonie symfonická báseň a hudební drama spojující hudbu s literaturou a dramatem.[2]

nicméně je vidět, že to na sebe víceméně dost navazuje (s tím, že ten novoromantismus někdy má už trochu odlišnější význam, zaměření;
nedá se tu vidět paralela mezi neo slohy v architektuře typu gotika - novogotika, klasicismus - novoklasicismus (po novoklasicizmu taky nepřišel žádný novoromantismus, přišlo něco úplně jinýho *smich*)
(navíc se ovšem zvlášť termín novoromantik dá používat v lecjakejch významech, pak do toho ještě můžeme zamotat novoromantiky ve smyslu New Romantics, a jsme zas jinde...)

Ohodnoceno: 2x
 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.