Ahojky, četl jsem tvoji zprávu, a musím konstatovat, že jsem na tom úplně stejně. Ženský stále říkají, že jsme na všem vini jen mi, ale podívej se co oni udělají s námi. Sice nemáme děti, tomu se bráním jako čert kříže, právě kvůli jejím záletům, ale když si nyní uvědomím, že ON mi hrál, samozřejmě na její přání, na svatbě a já byl zamilovanej blbec, zvedá se mi žaludek na zvracení. Stále čekám, že se vše změní, ale ono je to den ode dne horší. Taky nevím co dál. Ne že bych měl nouzi o ženy, ale já nechci, chci být s manželkou, ale když o TOM začnu, nebo se pokusím hovořit, vždy mi jen řekne, že jsou to mé výmysli, že to jsem opět já ten, který to dělá. Na chatu se mnou jezdit přestala již před třemi roky a to jsme spolu taky 10 let a chtěla tam se mnou bydlet. Stejné důvody, nejdřív že se tam nudí, potom že je jí tam zima a teď si pořídila psy a ti jí prý utíkají a ona tam nemá plot. Nikdy jsem jí s ním na vlastní oči neviděl, ale viděl jsem ty SMS a dopisy, které má schované v peněžence. Sám i třeba rád poradím nebo si poslechnu druhé, ale sám si nevím rady. Dělám dost psychicky náročnou práci a chci mít doma klid. Ten ale nemám, ani tak uvařeno když přijdu z práce, natož vyprané a čisté oblečení. Je mi zle, myslel jsem si, že jsem špatný, když se o tom s lidmi bavím, že ona taková není, ale již jí poznávají i moji přátelé a sami vidí, co je zač. Držím ti palce, ahoj.