Dozvěděla jsem se,že se tu v únoru diskutovalo o mne,aniž bych o tom věděla.Ano,mám rakovinu,ano-toužím po škrabadle pro mé jediné kamarádky-kočičky.

Jen nějak nechápu odezvu-rady,typu-tak a měj rakovinu,protože jsi takový-prosím,to ne-je to příšerná nemoc-pomalu se rozpadávající kosti-nikomu ani nejhoršímu z nejhorších tuto nemoc a bolesti s ní spojené ,nepřeji.Mám ráda život-to,že mi chtěl někdo pomoci,přece není zločin.Nevím,jestli si tady na Agu někdo vzpomene,ale vím jedno-díky ní dnes ležím jako člověk.Nebýt sbírky pololežela bych dosud na matraci a zároveň na míse.A zkuste si představit 4 roky na míse ve dne v noci.Pokud někdo žádá o pomoc,nedělá to jen proto,že se nudí-věřte mi,znám to.Nejsou přece všichni nemocní odsouzení hodní.Chceme žít,jen se nám to moc nedaří-bez pomoci druhých.

Copak už nikdo nemá srdce?Taky si myslíte,že nepohyblivý člověk je nepotřebný?Ráda si přečtu vaše názory-díky,že jste to dočetli do konce!