Ahoj Mončulko,

no,velice jsi se rozepsala...

Na chvíli jsem zavřela oči a uviděla sebe v 16-i jako naivní holku s klukem,kterýho ho jsem tak milovala...

Byla to první láska,která trvala 2 roky...

Ze začátku bylo všechno tak perfektní:chodli jsme na procházky,blbli spolu,byli na sebe tak milý,pořád se pusinkovali a vodili za ruce...

Pak přišlo první milování...Moc se snažil,aby bylo krásné a já přesto později doma plakala a ani nevěděla proč...

Já chodila do školy,on si hledal práci.

Hned po škole jsem jezdila domů,kde mě čekal...Ko by takového kluka nechtěl?

Všechno bylo tak krásný a vypadalo na celý život

Pak přišlo období,kdy jsem zjišťoval,že se mi vzdálily kamarádky...

Už mi nevolaly a neplánovaly se mnou...

Vyměnila jsem je za"trávu",kterou mi dával...

Po roce se náš vztah změnil na to,že jsme jezdili na víkendy k němu,kde nikdo nebyl..

A jak jsme je trávili?

Zahulili jsme si,on koukal na TV a já si četla časopisy a učila se...

Tak to bylo pořád...každý víkend...

Ale mně to nevadilo...trochu,ale milovala jsem ho a myslela jsem si,že je každý takový vztah...

Po dalším půl roce se to změnilo...

Zkusila jsem od něj"perník"

jj,ze začátku to bylo fajn...

Zase se ten vztah něčím změnil a nebyl to takový stereotyp...

Pak nastalo období,kdy jsem chtěla být občas se svými přáteli...

Žárlil a zakázal mi to...Možná se bál,že si uvědomím,jak žiji v uzavřeným světě...

Začala jsem to dělat natruc...

Vyhrožoval,nadával a někdy přilítla facka...jjty drogy...

Pak mi sliboval,jak se to nestane,jak mě miluje...

Myslela jsem si,že ho změním...Nestalo se to a já to ukončila...

Moc ten rozchod bolel...ˇvždyť byl první se vším.Byl tak blízký a já si ho nedokázala představit s někým jiným...

Přebolelo to!

Nyní se na to koukám postupem času a asi i dospěle...

Občas ho potkám...Nezměnil se,je pořád stejný a přesto v mým očích někdo jiný...

Někdo,s kým bych nemohla chodit,mít děti,strávit život...

Jenže jsem byla mladá a nevěděla,že to všechno může být jiné a krásné...

Takže moje rada je opravdu taková,jakou čekáš

Promiň,ale měla by jsi se s ním rozejít.

Vím,že si říkáš,že nikdo nemůže vědět,jaký je...jen ty.

Jak jste si blízcí a nemůžeš to zahodit,jste spolu přeci tak dlouho,ale věř mi,že když to uděláš,spadne z tebe obrovský balvan...

Za pár let ho uvidíš s jinýma očima a budeš se tomu jen smát...

Já přeji dostatek síly,aby jsi to dokázala udělat.

Byla bych velice ráda,kdyby jsi se mi ozvala,jak to dopadlo!

PS:Víš,možná bych ti měla poradit,ať si s ním promluvíš a domluvíš mu...

Ale on se ti jen vysměje a bude se s tebou hádat-znám to

Tak HODNĚ ŠTĚSTÍ!