Dobrý den, je jedna vec, ve které bych potrebovala poradit. Ale to asi kazdy tady. Mam 2 mesice pritele, dosud bydlel s rodici, ale kvuli neprijemnym vecem doma hledal podnajem dohromady s nejakym normalnim clovekem, se kterym by vydrzel byt. A nasel. Shodou okolnosti jeho o dva roky starsi kamaradku s trimesicnim ditetem vyhodil otec z domu, tak si zaridili, ze budou bydlet spolu. Na jednu stranu jsem rada, ze mu to vyslo jak chtel, ze bude mít byt s osobou, s kerou chce, akorát to nebudu já. V mojích 17 letech zatím bydlím stastne u rodicu. Bojím se, ze se díky tomu, ze bude bydlet s cizí zenskou (pro me s cizí zenskou) nas vztah rozpadne. Ze ho to znici. Ze ho znici moje žárlivost na zenskou, se kterou bude bydlet můj přítel. Preju mu to, akorát to nebudu já.Porad rika, jak miluje me, ale bude bydlet s ní. Zvyknou si na sebe, budou spolu velmi casto, budou se solu smát a bavit, budou si spolu vařit, budou před sebou ráno chodit ve spodárech, bude jí chodit nakupovat do supermarketu plenky pro dítě, budou mít všechno na půl a bojím se, že za chvílu aj postel.
Sice se chce milovat semnou, ale bojím se, že někdy ráno se probudí, bude mít chuť, já tam nebudu a v bytě ženská... ale na tohle bych asi neměla myslet...
A mínění sousedů o nich bude šťastný mladý páreček s miminkem, co se rozhodl spolu bydlet. Už jenom tato představa mě bolí, co teprve až to bude realita. A když tam někdy přijdu na návštěvu, tak ONA mě taky nerada uvidí, že si ON tahá domů cizí ženskou. (Taky pro ni budu cizí, ikdyž by mě měla jako jeho přítelkyni respektovat a snést.)
Teť se cítím hrozně bezmocná, netuším, co můžu dělat, ale jediné, co asi můžu dělat je věřit mu?...Poraďte prosím.