Můj přítel mi stále tvrdí,že jsem pro něj nejdůležitější a že mám před vším na světě přednost (jsme spolu skoro rok),ale teď měl díky vejšce 4měsíce volna,přes prázdniny jsme spolu občas byli,ale teď v září chodí na brigádu k sousedovi a na mě už nemá vůbec čas,chodí tam i o víkendu. Už spolu skoro vůbec nejsme a mě takovýhle vztah ubíjí,ale ani nevím kdo z nás má pravdu. On se diví,proč jsem naštvaná a já nechápu,že on nechápe mě. Kamarádka mi řekla ať mu prostě řeknu,co mi vadí...Protože on si udělá čas,když potřebuje,ale kvůli mně vůbec-já mám být prý schovívavá a trpělivá,ale když šéf o půlnoci zavolá,že něco potřebuje nutně,tak vyskočí z postele a utíká k němu,když zavolám já, že ho potřebuju vidět,řekne mi,že v sedum končí,tak bychom se mohli v osum sejít... Nezbývá mi než poslušně kývnout,pokud ho skutečně chci vidět... Nevím,jestli se pletu,když mu vyčítám,že ke mně není dost pozorný nebo jestli opravdu si tohle mám nechat líbit a počkat si vždycky,když bude mít čas on a jestli se to jednou nezlepší... Ale toho se zase bojím,že když se budem od sebe takhle vzdalovat,tak je pak těžké udržovat nějaký oheň na srdci... Jak už mu to mám jinak vysvětlit? Nechci ho ztratit,ale takhle ho asi dlouho milovat nebudu... A děkuji za váš čas a nějakou tu radu...