Haha..jako bych četla svůj příběh. Mám myslím toho nejlepšího přítele na světě a průběh našeho vztahu byl skoro stejný jako popisuješ ty. Teď jsme spolu už 4 roky a nemůžu si vůbec stěžovat. Taky jsem špatně snášela,že se po mé obrovské změně chová tak jinak, ale brzo jsem přišla na to, že moje vyptávání nebo kontroly nepomůžou vůbec ničemu a začala jsem raději dělat věci co mě bavily i bez něj - tancování, čtení, cestování, kamarádi ( on je s nimi přece taky, ne?) a všechno bylo zase fajn - povídali jsme si, co se komu stalo zajímavýho, co se povadlo atd. Musíš mu něčím imponovat ( toho věčným vyptáváním opravdu nedocílíš) - každý chce být s někým, koho může obdivovat, kdo umí dobře poradit, má zkušenosti, ale nevnucuje se atd. no a na to potřebuješ nějaký čas pro sebe. Jakmile tě začne obdivovat, tak máš vyhráno - stejně jako tomu bylo na začátku vztahu (obdivoval, že se na něj nevážeš, líbíš se klukům a tak ) akorát to teď udělej tak, aby ty důvody byly jiný

hodně štěstí!