Také jsem si pořídila štěně yorksíra a ze začátku jsem měla myšlenky jako vy, nyní mu je jedenáct měsíců. je to především pes, který od přírody si šetří moč na značkování terénu, něco jiného jsou fenky, u nich se to někdy povede, ale psa tím akorát trápíte.Okamžitě jsem od toho upustila a s pejskem jsem chodila pokud to bylo možné třeba i pětkrát denně na vycházku. Jestli nemáte čas, tak aspoň třikrát denňe. U štěňátek je to opravdu potřeba.Čím víckrát denňě s ním budete chodit, tím dřív se vám naučí venčit.Musí si všechno očuchat a uvidíte, že když vám venku udělá loužičku nebo bobek, a hodně moc ho pochválíte, pozná co je dobré a co špatné.Doma pejska nikdy nebijte, stačí když vezmete novinový papír a bouchnete s ním do stolu, po tom co pejsek něco vyvede, tak uvidíte, že to dělá divy.Yorkšírkové jsou dost bojácný, ale také jsou to pěkný uličníci, nepřehánějte to. Já jsem svého pejska naučila venčit během měsíce a půl.Ještě je možné,že ho někdy pokárate tím, že ho trochu vytaháte za kůži za krkem. Dělají to fenky svým mláďatům, když je zlobí.Také velmi opatrně, pes musí hlavně pochopit za co to bylo. Když je hodně špatné počasí, jdu s ním jenom dvakrát a stačí to. Kolikrát ho musím ještě prosit, raději přestane žrát a pít, jenom aby nemusel v nějakém marastu ven. Máte pejska zrovna tak jako já, nechodím venčit já jeho, ale on mě, vytáhne mě ven na vzduch, jsem mu za to vděčná. Zdravím a přeji hodně štěstí