Srdečně Vás zdravím!

Můj manžel je jedináček, který byl navíc vymodlený, tchýně je asi patnáct let vdova, táhne jí na sedmdesát. Já jsem díky tomu, že nám za celých osm let našeho manželství, ani jeden jediný den nedala pokoj, dost na dně, navíc jsem přišla o práci v podniku,kde jsem pracovala skoro sedmnáct let. Jsem vychovaná tak,abych si vážila starších a byla v určitých věcech pokorná, první roky jsem se opravdu snažila, nechala jsem si od ní dost líbit, až jsem si sama sebe přestávala vážit, začala jsem být z toho ve stresu, snážili jsme se s manželem mít rodinu několik let, celkem jsem sedmkrát potratila.Dítě žadné nemám, doma jsem stále sama, čekám na manžela, jestli mi vůbec přijede od jeho maminky, která má denně deset důvodů, jak ho k sobě dostat ,těch hádek kvůli ní, to si nedovedete představit. Často jsem o víkendy sama, protože ho maminka potřebuje, vlastně každý den potřebuje zbytečnosti a jeho společnost, jsem zoufalá, nemám nikoho, kdo by mi pomohl, kdybych se rozvedla,neunesla bych to psychicky,ani finančně. Nejhorší věc je ta,že svoji samotu řeším alkoholem,kdysi jsem bývala docela pěkná holka s dobrým sebevědomím, nyní nemám nic. Jsem zavřená v paneláku,který nesnáším, přála jsem si bydlet aspoň ve starém domečku a ze začátku třeba topit v jedné místnosti uhlím, potom si to tam všechno postupně udělat a mít z toho radost. Nešlo nic, protože moje tchýně řekla, proč se budeme zadlužovat, když si bydlení můžeme udělat u ní, ale také podle ní. Mohla bych psát celé romány, o tom jakou mám tchýni,ale to by mi snad ani nikdo nevěřil. Udělala jsem jednu velkou chybu, že jsem si ji od začátku nedržela od těla. Nyní se s tím nedá už nic dělat. Je mi na nic.