Oznameni o svatbe rodine. Jak?

Dobrý den, pokud si chcete s rodinou udržet normální vztah i do budoucnosti, tak to řekněte narovinu. Také se může Váš přítel doma zmínit, že např. od příštího týdne už nebude svobodný muž. Případně Vaši matce oznámíte, že už nebudete slečna. Zdravím!

P.S. Z otázky jsem nepoznal, s kterou rodinou je "problém".

utajena - co bude horší? To oznámení nyní nebo oznámení o svatbě až následné a bez účasti matky? A pozor - pokud má Váš přítel takový "vítr" ze své matky, tak ji bude dost podléhat a vždy bude mít pravdu ona - ne Vy. Nebudete to mít snadné (prosadit se a mít oporu svého manžela).

"Maminko, chtěl bych Ti něco říci - tak se posaď a jen poslouchej. Pamatuješ si na tu Marušku, co jsem s ní chodil? No, tak spolu chodíme stále, já jsem ji požádal o ruku, ona souhlasila (její rodina také) a budeme se brát. Takže, tímto Tě na naši svatbu zveme.

Nejsem už malý chlapec, že se jednou ožením jsi musela očekávat - a nyní se tak stane."

Tak to udělejte Vy. Řekněte, že Vás požádal přítel o ruku a Vy jste souhlasila. Takže teď budete hledat vhodné datum...Možná byste mohli rodinu pozvat na oběd a při té příležitosti to říci ve vhodnou chvíli.

Není třeba v tom hledat nic složitého. Co třeba - mami, požádal jsem přítelkyni o ruku. Neodmítla mne, takže se budu v dohledné době ženit.

Já bych to nechala na partnerovi tedy. Když se chce ženit, pak si musí poradit i s tímto. V životě přijdou horší chvíle a muž by měl být ženě oporou. Takže to za partnera neřešte a nechte ho, ať si najde vhodná slova sám. Je to už dospělý muž.

Dobrý den, a jak jsem to měl vědět, když to nenapíšete celé? Takto to bude složitější.

Tedy, pokud to bude pro tu matku informace zcela nová. No, tak synek začne tím, že osloví matku babičko - to ji trochu rozhodí (snad) a bude citově otevřenější. Zkrátka ji to řekne, že má známost, bydlí spolu a nějak se stalo, že už je i dítě - a bude svatba. Skoro bych řekl, že o té svatbě to bude informace už méně zajímavá a otázky bude babička směrovat jinam. Zdravím!

Utajená,promiň,ale čeho se bojíte?!

Že Vás rodiče zastřelí nebo dostanete domácí vězení?

Jste dospělí,dokonce máte už i dítě a sami se chováte jako děti !

Rodičům to oznamte přímo,bez okolků.Budou šťastni,jak jinak.

Chování Vašeho partnera nemohu pochopit. Žijete spolu, máte spolu dítě, chcete to zpečetit sňatkem. Není rozumnější řešení, než toto.

A on to nedokáže říct své rodině. Proč? To jste taková chudinka, že se za Vás stydí? To snad NE! Nebál se zplodit dítě, nebál se s Vámi sestěhovat, ale věty: "Mami, já se budu ženit!" se bojí.

Když spolu dva mladí lidé chodí, mají se rádi, spíš se právě rádi tím svým partnerem pochlubí a rádi ho představí, jako svého nastávajícícho.

Navíc píšete, že "JEHO MÁMA I S DCEROU TO CHCOU". Tak co je na překážku? Ony to chtějí, on se bojí jim to říct. Přece to musí vědět, připraviot se na tu událost, jistě budou hosty na svatbě, maminka něco pomůže popéci, připravit. Proto by to měla vědět jako jedna z prvních. Je to jednou jeho máma. Ona neví, že má on partnerku, že spolu mají dítě, že spolu bydlí? Co jiného by jí měl prozradit, než termín svatby?

Je tady nějaký zádrhel. Pokud se Váš nastávající bude v dalším životě pokaždé chovat tak nerozhodně, svázaně a ušlápnutě, bude se bát, ostýchat apod., snad by bylo lepší s tou svatbou ještě počkat. A věřit, že snad časem zmužní. Ovšem může se také stát, že takový jelimánek zůstane až do smrti. Což bych Vám nepřála. Jaga.

Také záleží, jak se k tomu postaví jeho matka. Ale matka synovi pokaždé porozumí. A matka dceři? To už je horší.

Vzpomínám - seznámili jsme se před Vánoci v roce 1972. Svatba byla v říjnu 1975. Takže jsme spolu chodili skoro 3 roky. V létě 1975 jsme si spolu dohodli svatbu. Bylo mi 20 let, jemu 24. Brát jsme se nemuseli. Šel mou matku požádat o mou ruku. Matka /tehdy 43 letá, už byla přes rok vdovou. Asi tady hrála svou roli i závist, ona je sama, bez muže, holka se bude vdávat... Místo, aby byla ráda, svolila a popřála nám vše nejlepší, začala se hystericky hihňat, jako puberťačka. Přehlédla nádhernou kytici plnou anthurií, kterou jí můj budoucí snaživě podstrkoval a jen vejskala: To si ale děláš srandu, viď, že si ze mě děláš jen srandu!

Bylo mi v té chvíli nesmírně trapně. Připadala jsem si jako jalovice na trhu, kterou by jedna strana ráda koupila, druhá ji nechce prodat. Co mohla matka po 3 letech naší známosti čekat? Mohla být ráda, že to dospělo ke svatbě, horší by bylo, kdybychom se rozešli. Ne, ona se chovala opravdu jako praštěná. Tehdy mě to mrzelo, dneska to už mohu napsat po pravdě.

Dodnes, když si na ty chvíle vzpomenu, je mi nesmírně trapně. Byla to trapné chvíle.

Pokud máte tedy matinku podobnou té mé, neříkejte jí nic a pozvěte ji až na svatbu. Včas, aby se stihla dát do gala. Jaga.

Můj muž přišel s kytkou a jelikož s ní chodil často, maminka nečekala žádnou řeč, prostě jsme rodičům řekli, že plánujeme svatbu, maminka jen řekla hlavně ne v létě, to se mi špatně peče a otec prohlásil, že on žádal o ruku v kleče. Manžel odpověděl, že klekat si nebude a pokud na tom trvá, tak ať si mě nechají. Jeho rodičům jsme to řekli asi měsíc před termínem svatby. Za a jim to bylo šumafuk a za b jsem nebyla bohatá nevěsta. Dcera přišla s ultrazvukem a bylo jasno, její dnes už exmanžel nedonesl ani kytku. Jakápak žádost o ruku, chcete se vzít-vemte se a nemusíte čekat na požehnání rodičů. Pokud bych na něj čekala já, nikdy bych se od tchýně nedočkala ani po 35 letém manželství jsem až do její smrti nebyla dost bohatá nevěsta.

Máte roční dítě, co chcete oznamovat, to snad už rodiče ví, že spolu žijete.