Sadra na ruce

Poradím z jiného pohledu: my ve škole nikdy nenutili psát děti se zlomenou rukou. Pokud byla doplňovačka 5-10 slov a bylo to starší dítě, které již má psaní automatizované, a ruka už byla v sádře očividně dlouho, tak třeba jo, ale u mladších dětí, které píší toporně, tlačí a psaní je stojí dost úsilí, bych to nepokoušela. Špatně zhojené zlomeniny ve stáří bolí, mohou se lámat znovu, dejte tomu čas a klid, který ruka potřebuje.

Vaší otázkou jsem se vrátila do dětství. Ve 3. třídě jsem sáňkovala se spolužákem. Havarovali jsme, pravá ruka se mi dostala pod sáňky. Zlomená v zápěstí. Dostala jsem sádru až k lokti, chodila přitom do školy. Psát jsem ale nemohla. Jednou jsem to zkusila, ostatní už měli celých 5 řádků, já jen první a ještě se to nedalo přečíst. Tak mě učitelka nenutila.

Vzpomínám si na domácí úkoly z počtů. Taťka napsal příklady do mého sešitu, já počítala, on zapisoval výsledky. Učitelce řekl, že jsem to počítala sama, což byla pravda. Tak jí klidně úkoly napište s tím, že ona je bude dělat ústně.

Za to, co teď napíšu, se dneska už hanbím. Občas nám kluci ubližovali, zvláště ti starší. Byli jsme v jedné vesnické třídě žáci ze 3., 4. a 5. třídy. Když už jsem měla sádru delší dobu a byla šance, že s kostí nebudou problémy, občas jsem při dorážení kluků některého majzla tou sádrou do hlavy. Dovolovat si přestali. Bohužel, když mi sádru sundali, všechno mi to spočítali.

To jsem si zase zavzpomínala. Jaga.

zrovna nedávno jsem měla pravou ruku v sádře na 3 týdny, a tak jsem v práci ( v kanclu ) používala na psaní a myš levou. Pravou jsem chtěla nechat v klidu. Ale mám výhodu, že mohu používat obě ruce stejně. Zato těžko rozeznávám pravou a levou stranu