Uzavřít vztah se sestrou?

Píšete, že je sestra samotářka. Pokud je uzavřenější, nemá možná takovou potřebu být s Vámi v kontaktu jako Vy s ní. Já bych jí to nezazlívala a byla bych ráda, že se ozve a dá o sobě vědět alespoň občas. Nemusí to znamenat, že na Vás kašle. Má prostě svůj život, své starosti a třeba není komunikativní. Já bych si to nebrala tak osobně. Je jaká je a je to stále Vaše sestra.

ahoj, na tvém místě bych se jí nevnucovala, ale ani bych si ji nedávala do spamu - nech iniciativu na ní, je dost možné, že se jí po nějaké době zasteskne a ozve se - smiř se s tím, že je samotářská a že se ti ozve jednou za uherský rok... třeba tě příjemně překvapí...

Nevím, jak si uzavření vztahu se setrou představujete a co by se změnilo. Já mám tři bratry a jsem na tom podobně, také nemají o mě zájem,pokud já nezavolám, nenapíši, tak oni se neozvou a bylo tomu tak vždy. Každý má svou rodinu, záliby vnoučata a žijí si svůj život. Už jsem to vzdala a nechala je, ať si žijí po svém. Navíc bydlíme daleko od sebe a není jednoduché se scházet. Už nevolám a nepíšu, také si žiju svůj život. Musela jsem se s tím smířit a když zemřeli rodiče,bylo to ještě horší. Vidíme se většinou na pohřbu.

Zavolejte sestře na svátek, narozeniny, na vánoce a popřejte ji. Zbytek nechte na ni. Nelze si vynucovat komunikaci s někým, kterému to stačí třeba l x za rok. Hlavně nic neuzavírejte, nechte tomu volný průběh. I vy můžete někdy v budoucnu moc ocenit, že máte sestru. Každý takové štěstí nemá.

myslím že se nemusíte z ničeho obviňovat. Berte věc tak, že každá máte svůj život.

Můj bratr u nás byl na návštěvě dvakrát, moje matka jednou, můj otec a moje švagrová nikdy a to už máme čtyři děcka, z toho dvě na vysokých školách. Je to prostě dálka, přes dva kraje, skoro tři hodiny v rychlíku. Ale fakt, že já se taky u rodičů objevím tak maximálně jednou za pár let. Prostě si nemáme co říct.

To já mám opačně,že na sestru/nevlastní/ nemám kontakt a tak rád bych ji viděl.

Moje žena je ze čtyř dětí, tři sestry a bratr. Dokud žila tchyně, mimochodem nejlepší ženská mého života, scházeli jsme se celá rodina u ní při oslavách svátků, narozenin a nebo jen tak na grilování. Bylo nás potom už kolem čtyřicítky a bylo veselo.Tchyně umřela a bratr podědil barák, zachoval se vůči sestrám dle mého názoru dost sobecky. Vymněnil zámky, když si chtěli po matce něco vzít na památku, přišel jim otevřít, stál u dveří.Působilo to strašně. Od té doby vztahy ochladly.V baráku nikdo nebydlí , holky se smutně dívají, jak udržované stavení a okolí chátrá a mění se v rujnu. Dokud žena obvolávala všechny, ptala se, ještě to šlo, ale všechno přestane jednou bavit, když se nikdo nepřidá, jenom čeká na výzvu.Je to také trochu tím, že přbývají vnoučata a jsme zaměstnaní hlídáním. I přesto. mi to chybí. Letos jedna sestra i zapomněla popřát k Vánocům, tak jsem se slušně dotázal, jsou-li živi.Pak odpověděli.A o svém vlastním bratrovi jsem tady nedavno psal, tam už je to v úplných koncích.