Uzavřít vztah se sestrou?

ahoj, na tvém místě bych se jí nevnucovala, ale ani bych si ji nedávala do spamu - nech iniciativu na ní, je dost možné, že se jí po nějaké době zasteskne a ozve se - smiř se s tím, že je samotářská a že se ti ozve jednou za uherský rok... třeba tě příjemně překvapí...

Nevím, jak si uzavření vztahu se setrou představujete a co by se změnilo. Já mám tři bratry a jsem na tom podobně, také nemají o mě zájem,pokud já nezavolám, nenapíši, tak oni se neozvou a bylo tomu tak vždy. Každý má svou rodinu, záliby vnoučata a žijí si svůj život. Už jsem to vzdala a nechala je, ať si žijí po svém. Navíc bydlíme daleko od sebe a není jednoduché se scházet. Už nevolám a nepíšu, také si žiju svůj život. Musela jsem se s tím smířit a když zemřeli rodiče,bylo to ještě horší. Vidíme se většinou na pohřbu.

Zavolejte sestře na svátek, narozeniny, na vánoce a popřejte ji. Zbytek nechte na ni. Nelze si vynucovat komunikaci s někým, kterému to stačí třeba l x za rok. Hlavně nic neuzavírejte, nechte tomu volný průběh. I vy můžete někdy v budoucnu moc ocenit, že máte sestru. Každý takové štěstí nemá.

myslím že se nemusíte z ničeho obviňovat. Berte věc tak, že každá máte svůj život.

Můj bratr u nás byl na návštěvě dvakrát, moje matka jednou, můj otec a moje švagrová nikdy a to už máme čtyři děcka, z toho dvě na vysokých školách. Je to prostě dálka, přes dva kraje, skoro tři hodiny v rychlíku. Ale fakt, že já se taky u rodičů objevím tak maximálně jednou za pár let. Prostě si nemáme co říct.

To já mám opačně,že na sestru/nevlastní/ nemám kontakt a tak rád bych ji viděl.

milá Dvojko vím jak ti je. Já to samé prožívám celý život.Kdybych já nezavolala nebo náhodou nepřišla tak bychom o sobě vůbec nevěděly Já mám tři děti ona jedno. Mrzí mne to moc, nestojí o nás , bydlíme v jednom městě ona ,i její dcera ještě neviděly moje vnoučata které tady žijí.Zvu ji na chatu , nebo k dceři na jejich domeček né to vůbec myslí si že se vytahujeme nebo nevím. ale že oni mají velkou hypotéku to už nevidí.už jsem se snažila to s ní probrat ale výsledek chatrný.Nevím jak mohou takový lidi žít , neudělat nic pro druhé, být stále namíchnutý, na vše nadávat. Ne muj syn říká , mami asi jí to tak vyhovuje jinak by se změnila.vyzdobený vánočně byt a ted jarně to je všechno k ničemu a na nic. Asi se s tím budu muset smířit a to jsme z jedny matky a každá diámetrálně jiná...

Moje žena je ze čtyř dětí, tři sestry a bratr. Dokud žila tchyně, mimochodem nejlepší ženská mého života, scházeli jsme se celá rodina u ní při oslavách svátků, narozenin a nebo jen tak na grilování. Bylo nás potom už kolem čtyřicítky a bylo veselo.Tchyně umřela a bratr podědil barák, zachoval se vůči sestrám dle mého názoru dost sobecky. Vymněnil zámky, když si chtěli po matce něco vzít na památku, přišel jim otevřít, stál u dveří.Působilo to strašně. Od té doby vztahy ochladly.V baráku nikdo nebydlí , holky se smutně dívají, jak udržované stavení a okolí chátrá a mění se v rujnu. Dokud žena obvolávala všechny, ptala se, ještě to šlo, ale všechno přestane jednou bavit, když se nikdo nepřidá, jenom čeká na výzvu.Je to také trochu tím, že přbývají vnoučata a jsme zaměstnaní hlídáním. I přesto. mi to chybí. Letos jedna sestra i zapomněla popřát k Vánocům, tak jsem se slušně dotázal, jsou-li živi.Pak odpověděli.A o svém vlastním bratrovi jsem tady nedavno psal, tam už je to v úplných koncích.

Já vyrůstala v milující rodině včetně strýčků a tetiček, ale sama. vždy tajně "záviděla" všem, co mají velké rodiny. Bohužel, to, co je napsáno ve výše uvedených příspěvcích, se dotýká i mého manžela ze strany jeho sestry. Nezavolá, nepřijde k rodičům, když náhodou jsme u nich. Jelikož jsou v pokročilém věku, tchán už o naše návštěvy nijak nestojí, unavuje ho to údajně. A nás , včetně vnoučka, to vnitřně moc bolí.

Nechtěla by třeba nějaká rodinka navázat přátelský kontakt? Vždyž život je příliž krátký a utíká jako voda. Pěkný den Vám všem.

taky jsem si vždy přála mít velkou rodinu ale bohužel nebylo mi to přáno. Zato mám letité a moc dobré přátelé a to je někdy víc jak rodina s jednou kamarádkou se stýkám přes 60 let od školky. jednu mám z prvního zaměstnání hned po škole.Další z hor kam jsme jako mladí často jezdili.Jsou bezvadné stýkáme se dohromady u mě na chatě , nebo u druhé v domečku.Jedna moje známá je z osmi dětí , vždy měli krásný vztah a po smrti rodičů to je na bodě mrazu- dědictví peníze.tak to dnes chodí , my nic nedědily se sestrou , byt byl města ten se vrátil a peníze žádné.Něco se prodalo a bylo na pomníček.Je to smutné , než kvalitní vztah je honba za penězi a majetkem.A ty hádanice a sváry to by na mne nebylo.