Chci mit hodne deti,ale bojim se

Děti se rodí obvykle postupně. Tak dělat děti podle vašeho výdělku. Budeli výdělek dostačující, pořídím si další dítě. Co je na tom nepochopitelné?

na hodně dětí musíš mít hodně peněz a skvělou partnerku pokud z toho cokoliv chybí je třeba radikálně slevit se svých snů

Do téhle doby velkou rodinu? To je hazard pro ty děti, stačí se kounkout kam směřujeme...

A kam směřujeme? Pokud tazatel uživí 5 dětí, tak ať si je pořídí. A ekonomice se začíná dařit, tak proč do toho nejít? A jestli narážíte na uprchlíky, tak už vás dostali

Zkuste nejdřív chvíli žít spolu a šetřete na bydlení. O to menší pak můžete vzít hypotéku. Při tom poznáte, jaké máte náklady, jaké koníčky, čeho se nechcete vzdát. Potom si spočítejte, kolik vám zbyde po odečtení nákladů z jednoho platu. Zbytek máte na děti. Případný rodičovský příspěvek můžete samozřejmě připočíst, ale musíte taky zahrnout peníze za obnovu spotřebičů, případnou nemoc, dovolené, dárky, ztrátu zaměstnání. Jestli vám přesto vychází dost velký zbytek, mějte klidně víc dětí. Jinak to raději ještě přehodnoťte.

​

S takovou otázkou to asi daleko nedosáhnete. Zjistit, co stojí min. jedno dítě. Zvýšit své pracovní úsilí, bohužel pod zaměstnavatelem jako pracovní síla to asi nepůjde.
Takže se nad sebou zamyslet, co umím, na co mám a podnikat. Jaké mám vzdělání, jaké schopnosti, jak je umím využít atd. Podívejte se na úspěšné a zkusit kopírovat. Mrkněte na jůtů jiří Král..., bez ručiček Jak to, že jsou bohatí?
Zisky v podnikání neomezenéé!

Myslím, že Vás to časem přejde. Dneska jsou rodiny o 2 dětech, maximálně o 3 a těch už není mnoho. Většinou, když jsou to při druhém porodu dvojčátka.

Za mého mládí jsem znala běžně rodiny se 4, 5, dokonce i 7 dětmi. A nebyli to cikáni. Ale žilo se jinak. Děti po sobě třeba bez řečí dědily oblečení. Dovedete si představit dát dneska dítěti kalhoty "po někom"? Určitě to odmítne. Mají i vysoké požadavky na moderní mobily, tablety, notbooky...Hodně peněz stojí různé kroužky. Dítě se chce prostě vyrovnat ostatním a pokud půjde do školy v upravených šatech po sestřenici /jako jsem bez problémů chodívala v 60. letech já/, v dnešní době se dočká šikany a posměchu.

Je prostě jiná doba a vše je tak nastaveno. My si byli všichni rovni, dneska jsou mezi dětmi veliké rozdíly. Proto si myslím, že Vás Vaše myšlenka brzy přejde a budete plánovat nejvýše 2 děti. Abyste jim mohl opravdu dát všechno, co potřebují. Ledaže byste měl Vy, nebo Vaše paní, opravdu nadstandartní příjmy. Jaga.

Jak píše Jaga,souhlasím.Je jiná doba,kdysi mladí manželé spali na matracích na zemi,chodili pěšky,oblečení se "dědilo" ,šetřilo se a postupně vše budovali.I dnes jsou početné rodiny,které žijí v malých bytech,skromně.Jde to,proč né? Bohužel,dnes je doba,kdy všichni chtějí všechno hned-zařízený byt,dítě(až se jim to hodí...pak se diví,že to kolikrát nejde),auto...a jak tohle nemají a nesplynou s davem,tak to potom děti mají těžké,jsou cílem posměchu a někdy i šikany.

Taky bychom si přáli více dětí,ale bojíme se toho,když děti povedeme stylem,že hmotné statky nejsou vše,tak budou v tomhle světe chudáci.Takže asi skončíme jen dvěma kusy(dvě děti)

...taky jsem vypadala jako exot.Žili jsme v městském bytě a nešetřili na svůj,takže žijeme bez dluhů a jsme opravdu vyjímky,protože když se rozhlédnu kolem sebe tak je nás málo.Nepotřebovali jsme hned domek či obrovský byt,na co?Život není o tom ,dělat to co všichni,ale o tom najít si svou cestu.Proto o tom ani moc nemluvím,je to každého věc jaké má priority.

Početné rodiny to mají těžké a třeba zkuste nějakou dikuzi na stránkách dvojčat a vícerčat.Tam by Vám řekli víc,jak to chodí. http://www.dvojcata.org/klub_dvojcat_vicercat

Když jsem nahoře psal, že zařídit si velkou rodinu chce odvahu, tak to znamená i odvahu se těmto věcem postavit (a ne se jim podřídit).

Ale souhlasím s tím, že ne každý tu odvahu na to má a respektuji to.

S chutí do toho! Chtěl jsem minimálně 3 děti, ale mám "pouze" jednu dceru. Bohužel více mít nemůžeme. Došel jsem tak k názoru, že finance jsou sice důležité, ale není to zdaleka to nejpodstatnější. Příliš to řešíme. Podívejte se po světě, jak vypadají skutečně chudé rodiny a jaký to má vliv na počet jejich potomků. Navíc už tady padlo, že děti přibývají postupně - sám uvidíte, jak to budete zvládat a můžete se rozhodnout.

Je pravda,ze tato doba je tezka,ale nikdy nebyla lehka.strasne me hreje pocit pocetne rodiny.Znam spousty pocetnych rodin a je to krasne,pomahaji si atd.jenomze problem je ten,ze lide jsou moc pohodlni.zaridime si byt,auto.Vsichni jsou strasne karieristicsti.vse chteji mit nalajnovane a vse ma prednost pred max.2 detmi,ktere nekdy z tohoto duvodu nemohou mit.vemme si muslimy,9 deti a jako by se nechumelilo,normalni.nevadi,ze nemaji auto.prijdou sem a dostávají dávky,motivace k tomu aby meli jeste vice deti a pro nas jeste mene deti,to znamena ze za 100 let ovladnou svet a ten se zhrouti.

Každá doba je něčím těžká, ale buďme objektivní - podíváme-li se do blízké i vzdálenější historie, třeba i pár stovek let zpět, nikdy jsme se u nás neměli lépe než dnes. Naše děti mají obrovské možnosti realizace, o kterých se i nám rodičům mohlo jen zdát. Je ale potřeba vyvinout určitou snahu. Pokud je někdo lempl, životem neproplouvá snadno. Ale to je naprosto v pořádku.

Jedinou věci, z které mám obavu je to, jak dopadne současná invaze islámu do Evropy.

janki-

- dětem byste měli být schopni se plně věnovat - a nejen je krmit a šatit, ale i vychovávat - a to při množství dětí větším nežli dvě - nejde. Přece se nemůžeme množit jako potkani ! - planeta je už takhle krutě přelidněná - kam to může vést...

- to chcete ty muslimy trumfnout?

Jistěže jde vychovávat více než 2 děti. Možná to vy nezvládáte, ale jiní ano.

- cožpak o to - docela věřím, že muži zvládnou těch dětí daleko více než ženy .

Hodně dětí? To po prvním přejde! Buď Vás, nebo ženu, nebo oba...

chudáci děti !

martinaa -

- to jsem si jen tak povzdechla - život je "trápení a marnost nad marnost .. " - kdybych se nenarodila, nemusela bych zemřít .. trpět atd .. - asi mi chybí ta víra v Boha, která by mne s životem smířila a naučila by mne radovat se i v nemoci a umírání, atd, atd.. - je to jen moje životní "filosofie" a nikomu ji nevnucuju ani náhodou.

Přesto si nemyslím, že je dobré rodit děti do nouze a nejistého prostředí, kdy jim nedovedu zajistit přijatelné životní podmínky - byť bych je měla sebevíce ráda, nebo právě proto, že bych je ráda měla.

Z čeho tak soudíte? Znám několik rodin, co mají více dětí, děti - ano, chodí v levném oblečení a každé holt nemá noťas a nejnovější telefon - ale chodí čisté, upravené, slušně vychované. Mají pěkné vztahy. Naproti tomu zpovykaní sobečtí jedináčci, co mají vše pro sebe ... škoda mluvit. Samozřejmě, pokud je rodina ve velmi složité finanční situace, je nesmysl mít čtyři děti.

Že ale více dětí nezvládnete Vy, to ještě neznamená, že to nezvládnou jiní.

Proč se za protektorátu rodilo více dětí jak dnes? Čím tehdejší doba byla příznivější jako nyní? Pěkný článek o porodnosti zde

http://nassmer.blogspot.cz/20…rodnosti-za-protektoratu.html

Uško, já si myslím, že důvodem bylo, že to bylo jediné pozitivum, jediná radost, kterou v té hrozné době lidé ještě měli. Nemyslím přímo dítě, ale ty chvilky 9 měsíců předtím, než přišlo na svět. Proto si ten zlý život rádi zpestřovali milováním.

A antikoncepce byla tehdy ještě v plenkách, byla-li vůbec jaká. To si myslím, že je ten důvod, pro který se rodilo víc dětí. Jaga.

uvidíš až to přijde... třeba ti budou stačit dvě ...až až

Proste kdyz mam dar delat deti,tak chci.a proc budou stacit dve?ze se budou budit?

janki

- nezlobte se, ale musím se pozastavit nad Vaší formulací, že máte dar dělat děti - kolik si jich tedy představujete, abyste byl šťasten? - 10- 20? To byste ale měl na tento záměr včas upozornit svou budoucí manželku. Nebo máte v plánu manželek několik? Myslím, že žena není jen nástroj k výrobě dětí - myslím, že by měla i ona mít nějaký smysl života, nežli jenom výchovu dětí. Všichni mne tady zase patrně odsoudí - ale já nejsem mateřský ani rodinný typ, tak to vidím úplně jinak, možná reálněji?

smutný, že se lidi musí bát o finance

Žádné strachy, já mám čtyři dnes už velké dětičky a jsem rád, že je mám.

Občas to bylo tvrdé a místy hodně tvrdé. Doma dvě děti, třetí na cestě, žena na mateřské, do toho začal krachovat můj tehdejší zaměstnavatel a neposílal nám výplaty a abychom si užili ještě víc, přišla potopa a poničila nám domek. Zůstali jsme úplně bez peněz, bez zaměstnání a bez bydlení. V životě jsem nekmital víc než tehdy, když jsem byl takzvaně bez práce. Pak jsem vyhrál konkurs na solidní místo a vzali mě okamžitě, protože jsem byl volný. Možná že kdybych všechny ty tehdejší životní držkopády nezažil, pak by mě nic nepřinutilo namáhat se víc, než bylo nutné. Dnes bych si nežil tak jak si žiji.

Přeji mnoho zdaru.