Děti ze zkumavky

Dcera kamarádky má dítě "ze zkumavky" 5 let a příští rok by chtěla stejnou cestou druhé dítě. Chlapec je naprosto běžné dítě a rodiče i prarodiče ho vychovávají běžným způsobem, mám jen pocit, že první rok po narození ho víc sledovali a z každou prkotinou běželi k lékaři. Nebýt "zkumavky" nikdy by děti neměli, oba rodiče to věděli už když spolu začali chodit a byli tak připraveni.

Mám zkušenost. Nemá to žádný takový vliv.

Mohou mít vliv genetické dispozice získané od rodičů, prentální vývoj, průběh porodu i výchova v dětství. Ale způsob, jakým došlo ke spojení vajíčka a spermie, to nemáte šanci zjistit a pochybuji, že v tom samotném procesu je nějaký rozdíl. Je mnoho a mnohem více tak významných faktorů, že i kdyby skutečně nějaký rozdíl bylo možné pozorovat, budete na úrovni statistické chyby. Ale nějaké závěry z prostého faktu, že došlo k umělému opolednění, to je nesmysl. Ale dovedu si představit, že si na tomto někdo založí výzkum placený z tučných grantů.

Ještě něco málo doplním. Pokud si vezmete hlouček dětí, které přišly na svět s přispěním umělého oplodnění, najdete tam různorodé jedince - jako v každém jiném kolektivu. Jistě - někdo je vymodlený, je jedináček a má bohaté rodiče, ačkoliv on ten proces zase tolik peněz nestojí a mnohdy jej podstupují i méně majetní. Ale takto to může být i u "normálního" dítěte. Ty základní faktory jsou - komu se dítě narodilo (nejen z hlediska genetiky) a zejména ten, v jakém prostředí vyrůstalo. To zcela zásadním způsobem určuje to, jaké dítě bude.

Nevím, jestli je Váš dotaz ještě aktuální, ale byl otevřen, tak reaguji. Rozumím, co Vám leží na srdci. Myslím si, že oplodnění in vitro je jako přirozené oplodnění, protože duše vstupuje do plodu mnohem později. Taky jsem přesvědčena, že od té doby se dá v btěhotenství i ledacos u plodu ovlivnit. Ale to, o čem jste psal, je podle mně výchovou. Na dětech se podepisuje nejvíce zmatečnost, nedůslednost ve výchově, nedostatek času na ně, či neochota se jim věnovat a hodně důležitá je rovnováha v lásce i přísnosti. A lásky musí být hodně, láskyplné dotyky, něha, mazlení i důvěrné chvíle a rozhovory. Nic si nevyčítejte, je to normální, že citlivost se s rozvíjí postupně během života a mladí většinou berou všechno tak nějak letem světem, moc se nezamýšlí. Až, když přijde dítě v pozdějším věku, tak často lidé říkají, jak si ho teprve užili, narozdíl od dříve narozených dětí, že si ho doslova vychutnali. Jsou samozřejmě vyjímky na obě strany. Ti, co se na dítě načekali, ti ho mají jak vzácný poklad a záleží na tom, nakolik jsou rozumní, zda ho nebudou jen rozmazlovat, ale budou si uvědomovat, že z toho jejich pokladu také jednou vyroste "nějaký" člověk a že to právě ovlivňují svojí výchovou. Staří rodiče většinou moc dobře dítě nevychovají, právě proto, že už jsou moc citliví a tolerantní. A babička s dědou? Ti už většinou pouze rozmazlují a mít vl. děti, tak to s nimi dopadne špatně. Příroda je moudrá a proto zařídila nějakou věkovou hranici, kdy už žena přirozenou cestou neotěhotní.