Darované sušené houby -sníst bez obav?

Tak mi je pošlete!Mně to nevadí!

PS když na to přijde tak jsou všechny houby jedlé-žel,některé jen jednou!

No,právě teď před Vánocemi... Říkám si,chudáci lidi nás chtěli potěšit a my takhle...

Já bych je také nejedla, nejen kvůli tomu, že nevíte co to je, ale také nevíte, kde je našli, znám jednu paní a ta chodí na houby do městského parku, kde je na každém metru naděláno od psů

Děkuji,máte pravdu,tohle mě nenapadlo..

A má Váš manžel pravdu , také bych nejedl .

Nestojí to za případné problémy.

slzičko to bys pak nemohla jíst ani brambory. Ty se totiž pěstují na hnojeném poli ( Výkaly od domácích zvířat tedy možná i od psu,a co třeba vajíčko? Odkud se vzalo?) Darovaným houbám bych věřil,ale kkupovaným ne. Důvod pro výdělek tam mohou nasušit vše možné i červivé Byť neškodné.

Vyhodit.

Moje mama sbírala hodně houby. V důchodu to byl její velká zábava.

Zemřela před sedmdesátkou na rakoviny slinivky.

Jedna z možných důvodů, proč onemocněla touto zákeřnou nemocí je, že sušených hub, hlavně podoubníčků měla dvě velikánské láhve. Měla ale houby i nakládané a mražené.

Najděte si něco o parazitické houbě nedohub, který se právě na sušených babkách množí a rozšiřuje se i na ostatní sušené houby v dokonalý jed, který napadá právě slinivku a způsobuje rakovinné bujení.

Možná, že ta nemoc byla z cukru, protože hodně sladila, ale cukrovku neměla.

Tak to mi je líto,slinivka je neřád. Nejsem lékař,ale špatné houby asi spíš poškodí játra nebo ledviny,tedy spíš čistící orgány těla.

Houbaři věří jenom sami sobě...

Děkuji,že by manžel měl vyjímečně pravdu?

Pro jiskru: to je právě ten malér a lidi to neví, nedohub jde přímo na tu slinivku.

Klidně bych je vařila.Každý rok mi kolegyně dají usušené a zamražené houby .Manžel houby miluje,ale ze zdrav.důvodu na ně nemůže chodit.Zrovna teď vařím vepřové na hříbkách/darovaných/.

Liduš,jak jsem psala,přinesla je dcera. Taky netvrdím,že nás chce někdo schválně otrávit. Sama se považuji za dost dobrou houbařku,ale když si nejsem na 100% jistá,tak houbu nechám v lese pro toho,kdo si jistý je. Přece neznamená, když je někdo hodný a dobý kamarád,že musí být i znalý houbař. Lidi dnes seberou kdeco a až pak zkoumají,co vlastně v košíku mají. Důkazem toho jsou i dotazy a fotky hub na této poradně.

slzičko to bys pak nemohla jíst ani brambory. Ty se totiž pěstují na hnojeném poli ( Výkaly od domácích zvířat tedy možná i od psu,a co třeba vajíčko? Odkud se vzalo?) Darovaným houbám bych věřil,ale kupovaným ne. Důvod: pro výdělek tam mohou nasušit vše možné i červivé Byť neškodné.

ajo a na čem myslíš že se pěstují žampiony? Ty určitě jíš.

Lidi dnes seberou kdeco a až pak zkoumají,co vlastně v košíku mají. Důkazem toho jsou i dotazy a fotky hub na této poradně. []

JIskro a myslíš,že lidi jsou tak hloupí a to ,,kde co" co neznají usuší a pak rozdávají? S vědomím že Ti mohou platit nemocenskou,odškodnění, trestáni za ublížení na zdraví v neposlední řadě kriminál za Tvou smrt? Ale každý se může splést.On takový přemrzlý pravák v lese Tě může pěkně potrápit.

Já jsem v minulých letech občas nějaké prodávala, ale mohu vám upřímně říci, že bych je od cizích asi nevzala. Dva příklady, byli jsme u známých na obědě a měli maso na houbách, jsou to zahradníci, rodinná tradice, tak jsem předpokládala, že znají i houby. Jaké však bylo mé překvapení, když mi pak hostitelka řekla, že oni houby neznají že je dsotali, že snad budou dobré. Nedovede si představit ten strach, naštěstí to dopadlo dobře. A druhý - jedna moje známá sebere vše, co je jen trochu jedné, dokonce vloni sbíralasna sídlišti houby na místech, kde neustále čúrají psy. Dělalo se mi zle.

A vlese je jako záruka, že je nepočůralo nějaké zvířátko?

- aja1946 -

- ale psí "čůránky" se vyperou - houby se povaří - a navíc - sídlištní domácí mazlíčkové jsou zdraví - a mnohokrát i čistotnější, nežli leckterý "páníček" - pití moče se dokonce doporučuje v některých medicínách - a rozdíl mezi lidskou, nebo psí asi moc nebude ! ...

http://www.chromik.wz.cz/45urino.html

Tak jí nevím. Mezi lupenatými houbami jsouy ty nejlepší, napříkad muchomůrka růžovka čili masám, nebo i muchomůrka císařská, i když ta je natolik vzácná, že vám asi "nehrozí". Na druhou stgranu i mezi hžibovitými jsou houby nejedlé až edovaté, krom satana například kříšť, mělteré jsou mírně jedovatá za syrova a vůbec vyžadují dobrou tepelnou úpravu (například koloděj), a ten zmiňovaný žlučník je sice zcela nepoživatelný, takže se neotrávíte, ale kompletně vám zničí sváteční oběd. Takže tímhle příznakem ľupeny) bych se snad až tak moc neřídil. Spíš referencemi. Tazatelka sice říká, že ty lidi nezné, ale uý to, že jsou dosud naživu, něco vypovídá. Ale sám nevím, jestli by mně takováhle reference stačila.

Když se ptáte, tak ano, růžovky suším (tedy spíš sušil jsem, dokud jsem na ně chodil), ty jsou prakticky nezaměnitelné (u bedel jsem opatrný, nerad bych snědl bedlu červenající) a taky suším žamppiony (tedy pečárky, tu jedlé), lišky, muchomůrky šedivky, katmanky, holubinky, lišky, ryzce, všechno výborné houby. Některé houby se suší hůř, ale zkusit to mohu s každou, snad jedině hnojník inkoustový se mi rozteče, ale ten bych ani nesbíral, o antabus nemám zájem. A taky třeba pýchavky, Máte jistě pravdu, že tu úplně nejhorší jsou mezi houbami s lupeny, ale i z hub s rourkami je možné si pořídit nepěkné potíže, nejen ze satana či kříště, ale problematické jsou třeba i zde někde zmíněné plesnivé babky a ty se mezi jedlé houby mohou dostat snadno, vlastně jedlé jsou. Takže moje poznámka neměla znít "klidně jezte darované houby i s lupeny", chtěl jsem tím říci, že mezi nimi je řada vynikajících hub a že kriteriem je spíš má důvěra k dárci. Běžne dostávám sušené houby od švagrové a jíme je bez obav, ale obecné nevím, nevím... Já jsem spíše optimista, možná bych je bral, ale radit si netroufnu.

A jen tak na okraj, když houba nemá lupeny, to ječtě neznamené, že je to hříbovitá houba. Co takhle lošák, který má rourky, nebo dokonce pýchavka obecné či kotrč kadeřavý? Mimochodem pýchavky jsem sbíral s nadšením, na kotrč jsem bohužel nenarazil.

kartaginec

- ale lošák, pýchavka, či kotrč taky nejsou jedovaté - a jenom pro zajímavost - václavky se třeba sbírají běžně - a nedostatečně "uvařené" - jsou taky mírně jedovaté,

Naprostý souhlas.

Asi by bylo nejrozumnější dopátrat se, jestli tytéž houby požívají i dárci, zda jsou ještě živí a nebylo jim po nich šoufl

- myslím, že i u sušených hub lze poznat, jestli jde o houby hřibovité (rourkaté), nebo lupenaté - např. muchomůrky.

Pokud jde o "hřiby" - nebála bych se, protože i "jedovatý" satan je po důkladném uvaření jedlý. A - lidi většinou suší jenom "hřiby" - takže pravděpodobně půjde o hřiby i v tomto případě. Hřiby nazývám všechny rourkaté houby, nejenom tzv. "praváky" a jím je tzv. šmahem a bez obav - kromě ovšem hřibu žlučového, neboť je hořký.

doplněno 02.12.15 16:55:

- koukám, že "bimbam" byla rychlejší ! - ale nebála bych se ani satana - jak jsem psala výše

https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ib_satan

bruno -

- samozřejmě máte pravdu, ale já bych řekla, že to poznat jde - pokud bych si u některých kousků nebyla jistá, tak bych je vyhodila.

Jenže lupenaté houby sbírá taky hodně lidí a v sušeném stavu je nemusíte rozpoznat. A tak kromě bedly nebo masáku, tam můžete mít i muchomůrku hlízovitou a jiné jednou jedlé dobroty...

Já bych je nejedl. Jdi přes most , který je shnilý. Máš dvě možnosti, bud přejdeš a nebo spadneš dolu a zabiješ se.Při vší úctě k těm dobrým lidem ,toto riziko bych nepodstoupit.

- pokud jsou to "hřiby" - tak ten most není ani "shnilý" !

host -

- proč tedy všichni každoročně houbaří jako "šílení"? - V případě cizích sušených "hřibů" bych se obávala max. toho, jestli nejsou plesnivé - což by měl každý poznat snadněji, nežli müchomůrku šedivku od panterové - a dokonce i laik.

Již Jan Černý psal ve své knize Knieha lékarska, kteráž slove herbář aneb Zelinář, z roku 1517, vydané v Norimberku, píše tehdy jistě zkušenostmi zdůvodněnou větu "chceš-li se dožíti vysokého věku, nejez houby". Tečka.

Houbař, který si sám houbu najde, uvaří, usmaží nebo usuší podle svého nejlepšího vědomí a svědomí je s největší pravděpodobností v bezpečí.

Kuchařka, které dostane sušené houby už se musí spolehnout na to, že dárce má skutečně kvalitně usušené a jedlé houby a není v nich nějaká nejedlá (hořký hřib je tak kráááásný na pohled, není vůbec červivý, krásně se dá usušit a dovede svou příšernou chutí zničit celý pytel sušených hub, do kterého je přimíchaný).

Další způsoby konzervace jsou už na pováženou. Hříbečky v octě jsou kvalitně uschované, ale u mražených, nebo hub přešlých mrazem při hledání v zimě už jsou mezi houbaři a kuchaři nejistoty a oboustranné jak chvály, tak odrazování.

V čínské restauraci už málokdo tuší, jaké houby jsou použité a přesto to lidé snědí v naději, že to snad není nic špatného. Domácí pálenku také lidé vypijí v naději, že je od souseda, který ji pije také a žije. Ale vypít darovanou láhev jaksi domácí pálenky, je sázka do loterie, nebo spíš velké riziko, které je pak další materiál pro novináře a smutek v rodinách. Totéž by asi bylo u nějakých darovaných hub, navíc se zvláštním způsobem konzervování.

Některé lupenaté houby se opravdu špatně suší, jenže nezkušený houbař to neví. Zamlada, pokud nemají rozvinutý klobouk, snadno si je splete. Hlavně m. hlízovitou, tam ani ty lupeny nejsou dobře patrné.