Na stredni sem mela dve dobre kamaradky a znamy, se kterymi jsme se pravidelne schazeli. Nyni jsem na materske. Ti co deti maji tak bydli mimo mesto, kde ziji a kde jsem vyrustala, a ti co deti nemaji tak nemaji asi chut travit cas se mnou a mou 8. mesicni dcerou. Vazne, kamarada uz sem nekolikrat zvala osobne i pres mobil, a vzdy se musim ozvat prvni ja, rekne ze si urcite udela cas a stavi se, a ted uz to od posledniho slibu budou skoro 3 mesice a porad tu nebyl. Jednu "znamou" co vim, ze bydli kousek uz sem zvala tak dvakrat. Vim ze chodi okolo, ze pry ted byla nemocna ale az bude fit tak se zastavi a uz to bude tak mesic, co jsme si psaly.
Jednu maminku jsem nasla pres net. Psaly jsme si pak se jednou sesly, a od ty doby taky diskuse zacinam jen ja tak jednou za 14 dni az 3 tydny. Venku jsme po druhe uz nebyly a ja premylsim, zda ji navrhnout, ze by jsme zas mohly ven s detmi.
Nevim, asi ty lidi moc nepritahuju. Treba nemam tu spravnou chemii. Nekteri lide pritahuji ostatni k diskusi i kdyz maji treba deprese a ja se snazim byt vzdy pozitivni, ale i tak nemam takovy uspech. Nekdy byvam dost nervozni. Vzdy chci, abych na lidi udelala dobry dojem, Obcas se pri hovoru zakoktam nebo nemuzu najit ty srpavna slova (to je u me odjakziva).
Bohuzel jsem jeste byla tak hloupa a nasala si pritele, co pres tyden jezdi kamionem mimo CR, takze sem prakticky s malou doma permanentne sama. Kdyz jsem pracovala nevadilo mi to. Pracovala jsem od rana, kolem 5 vecer dosla domu, dala si sprchu vecu a byla jsem rada, ze se natahnu a mam od vsech klid. Ale ted mi ty samotne vecery v tydnu u TV lezou na nervy. Tak chodim brzy spat a rano se vzbudim, a vsechny dny jsou skoro stejne.
Premyslela jsem ze zajdu do nejakeho materskeho centra, ale mala byva casto vedle ostatnich dost protivna a uprime me tyhle centra vubec nelakaji.
Obcas me vytahne jedina kamaradka, ktera ma uz dve deti, a jdeme se aspon projit, nebo si jedou do tydne dame kavu. Bydli na vesnici, jeji pritel dela zemedelce v miste vesnice kde ziji, a je tak spolecensky, ze nemaji nouzy o kamarady. Vlastne vsechny, ktere tam ona zna zna jen diky nemu. Ma fajn chlapa. Taky si rikam, kdyby pritel pracoval tady, tak by me treba mohl s nekym i seznamit.
Zacinam se smirovat s tim, ze je ma situace s hledanim znamych neresitelna a ze bych mela vyhledat psychologicke terapie na to, aby mi tenhle problem prestal vadit. Mam dojem, ze me to pomali uzira.
3x
"mala byva casto vedle ostatnich dost protivna" - třeba proto? Nebo nemluvíte jen o ní? Nejste taková, co "šme še hešky vykakali ráno!" atd.? Zkuste chodit do parků a na dětská hřiště. Jasně, v osmi měsících je na to ještě holka malá, ale pohybuje se tam hodně maminek, tak třeba s nějakou navážete rozhovor.
3x
Zdravím, napíšu ze svého pohledu. Učím v mateřince a špunty mám ráda, ale poslední dobou se mi (bohužel) zajídá móda tahání nevychovaných řvoucích a skákajících dětí všude možně, do některých podniků jsem přestala chodit, protože to připomíná spíš opičí výběh, než klidnou kavárnu, kde člověk může po náročném dni pokecat. Takže kafíčko s malým uřvancem za zády taky nevidím jako ideální - nicméně! Párkrát jsem se takhle sešla s kamarádkami, co jsou v pohodě a halvně mají vychované děti, a bylo to super. Bohužel jsem se sešla i s takovými, se kterými se za doprovodu dětí už vidět nechci.
Ta dětská hriště a centra jsou uper, i dcerka si musí zvykat na kolektiv a na to, že nemá všechno jen a jen pro sebe - čím dřív si zvykne, tím lépe. 
Taky přijde do kontaktu s vrstevníky, rozvíjí sociální cítění, komunikaci a další důležité věci. Úplně bych to nezavrhovala, můžete tam najít prima známé. 
.
2x
Udělejte to opačně, nikoho nezvěte k sobě domů, ale sama jděte ven. Na dětská hřiště, do center. Asi potřebujete k životu mít okolo sebe hodně lidí...taky chápu, když je partner celý týden pryč, že se cítíte opuštěná. Jenže vše je ve vašich rukách. Mě například takové ty typické maminkovské řeči o dětech nudí. Navíc v mé věkové kategorii moc lidí malé děti nemá, takže jsem taky osamocená. Ale nenudím se. Práce mám pořád nad hlavu, když vyjde času, beru auto a jedu na výlet. Nebo v létě hodím dítě na sedačku na kole a jedeme se projet do okolí... A je tedy fakt, že já moc lidí okolo sebe mít nepotřebuji.
doplněno 04.11.15 21:51:
Majjo, a máte nějaký koníček? Proč trávíte večery jen pasivně u TV? Sedět u ní - to bych asi za chvíli taky zblbla. Mám spoustu aktivit, co mě baví dělat, tím se zabavím, když mi náhodou vybude čas.
0x
Když jsem měla malé děcko, tak jsem se mu plně věnovala a ani mi nenapadlo, že si mám stěžovat. Byli jsme pořád někde venku nebo doma tvořili, hráli na něco či s něčím. Když pak byly děti dvě, vzala jsem si třetí na hlídání. Takhle se dalo přivydělat a dětičky si zvykaly na společnost vrstevníků, někdy mi přiměřeně svým schopnostem "pomáhaly" uklízet, vařit. Venku jsme potkávali kamarády na hraní a společné aktivity. Byla to úžasná doba. Uvědomte si, že ty roky rychle utečou. Teď máte jedinečnou šanci toho svého človíčka "tvarovat".Osobnost dítěte ovlivníte nejvíc prvních 3-5 let. A děti nás pozorují, kopírují. Jaké problémy máte a jak je řešíte.Jak nakládáte s volným časem. I to děcko v kočárku nasává okolní realitu a vaše postoje. Nechtějte, aby se nudila už jako malá, vyrůstala bez koníčků, zájmů, s problémy vycházet s ostatními dětmi.. Najděte si nějaké akce v okolí. Ptejte se, kde se co děje, kam byste mohla s dcerkou.Přemýšlejte a nefňukejte..
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.