Chyba ve vztahu

Snažila jsem žít ve stylu"protiklady se přitahují".Potom byly v tom vztahu pořád chyby a pořád se napravovalo.Jen trápení,popírání sama sebe až k psychickému kolapsu.Napravila jsem to rozchodem,potom bolavým srdcem několik let.No a pak jsem si počkala na někoho kdo je ve spoustě věcí stejný a život je pohádka.

Možná to, že jsem se snažil vyhovět i za cenu ústupků. Neprosadil jsem si svoje a naopak jejich požadavky jsem se ( i když se mi nelíbily) nějak toleroval. Dnes bych to hodnotil jako tak trochu pod pantoflem. Když jsem se potom v banální situaci vzepřel, byla z toho válka. Dnes žiji sám a i když je to někdy smutné, tak si už nedovedu představit, že by mi někdo plánoval můj den.

Partnerství, manželství či rodina to znamená se OBĚTOVAT - tím nemyslím, jednostraně, absolutně ! Pokud to takhle nevidíš, tak je třeba se na to předem vykašlat - každý totiž na to nemá a je lépe, když si to přizná, než udělá kolem sebe obrovskou spoušť s následky, které se pak násobí.

Chyba ve vztahu? No přeci špatný výběr partnera. Jak to resim? Nijak. Na světě jsou fakt horší věci a co te nezabije, to te posílí. Ale do tohoto stavu myšlení je třeba dorůst a není to řešení pro každého.

Největší chybu jsem udělala před vztahem, před manželstvím. Ignorovala jsem drobné náznaky a nesrovnalosti, které si dal 6. smysl dohromady. A když celek smysl dával, nabyla jsem přesvědčení, že ho moje láska změní, že pije a pije proto, že mu svět nerozumí. Já že rozumět budu a on bude šťasný a spokojený a všichni budeme žít ve štěstí až do smrti. Nepoučila jsem se a proto mi život přišoupnul druhou možnost. Nemlich to samé, jen v jiné barvě.To jsem se už doopravdy poučila. Konečně jsem pochopila, že štěstí nejsem já a moje chápavá láska, ale stav omámení alkoholem a nablbané řeči chlapů ve stejném stavu. Je to všecko už tak dávno, že mi to příjde, že se to nestalo mi, ale že jsem o tom slyšela. Ale stalo se to, mé děti, kterým funguje paměť, jsou důkazem.