Deprese na mateřské dovolené

Dobrý den. Myslím si, že co opravdu chce vidět napsané v odpovědích na vaši otázku, je podpora. Víte, vaší situací si prochází většina současných matek. Mě by jen zajímalo, jestli se tyto současné matky někdy zamyslely nad tím, jak to dělávaly ženy v dřívějších dobách, když neměly jen 2 děti, ale třeba pět, šest...bez automatické pračky a jiných domácích vymožeností současnosti.

Podle mě jste prostě přetažená, nevyspaná a ono se to kupodivu přenáší i na vaše děti. Ta čtyřletá není líná... Uklízejte hračky společně, jí to bude více bavit. A hodně ji chvalte, dcerka bude mít radost. Doporučila bych občas nad dětským nepořádkem zamhouřit obě oči. Je to pro vás tak důležité mít byt uklizený jak pro focení fotek do žurnálu? Zkuste dcerku zapojit do vašich prací, ať se zabaví společně s vámi. Děti rády pomáhají, alespoň tedy když jsou takto malé, v pubertě to je většinou zase jiné. Dávejte děti spávat brzy, třebas po večerníčku, pak budete mít večer alespoň trošku času pro sebe. Ten byste si měla vyšetřit každý den, jestli se nemáte ze všeho zhroutit.

Dítě vám dělá naschvály, protože ví, že si to může dovolit. Chápu velmi dobře jednu věc. Není-li máma v dobré psychické kondici a všechno na ni padá, dítě to velmi dobře vycítí. Chápu, že vám leze na krk ten každodenní kolotoč. Ale on nepotrvá věčně. Děti vám odrostou a než se nadějete, tak půjde ta starší do tanečních.

Výhodu máte v tom, že vám manžel občas pomůže. Jsou totiž i matky s malými dětmi, kterým manželé nepomohou, babičky nefungují nebo jsou daleko...

rozhodně srovnat neposlušnost prvního dítěte, protože to mladší se to od něj velmi rychle naučí a zvládnout dva rebely bude stokrát náročnější. Na našeho celkem platila domluva, ty tohle a já tohle a pak důslednost, aby viděl, že dohoda se musí plnit hned nebo nic. A pokud je možnost dát je na víkend někam k rodičům a odfrknout si...

Nejste v tom sama, moje kamarádka byla doma s dětmi 6 let a prý ke konci se už chtěla zabít. A to má dětičky vychované. Pocity zoufalství zažívá snad každá matka. Já mám doma vzteklouna, který hodil první záchvat vzteku v roce a půl a trvalo mu to do tří, než se naučil říct, co chce. A nepomáhalo nic. Vůbec nic, ani doporučovaná sprcha. To jsem ho mohla vzít ledovou vodou od hlavy k patě a druhý den se vztekal znovu. Ani výprask, kolikrát mi ruka ujela tak, že měl modřiny a druhý den se zas válel ve vzteku po zemi, chtěl mě pokousat atd. Jednou mě i napadlo a dokonce jsem to partnerovi i řekla, že bychom měli syna nabídnout k adopci někomu, kdo po dítěti touží a mít ho nemůže, že by se tam syn měl lépe, protože jsme špatní rodiče a nezvládneme ho vychovat. I kontakt na psychologa jsem hledala a kdyby neměli zrovna obsazeno, tak jsem tam syna dotáhla. No nějak jsme to přežili a je to čím dál tím lepší, záchvaty vzteku už nejsou, jen občas se něco snaží vytrucovat vztekem. Ale zrovna včera, šli jsme všichni na zmrzlinu, říkal že on nechce, že si jde sednout na autíčka. Tak mu jeho tatínek začal dávat peníze, ať si to autíčko pustí, aby mu jelo. A synáček že ne, že to bude jen jako, že peníze nechce. Asi začíná fungovat moje manipulace, že peníze se do různých bejkáren, co jsou v kdejakém obchodě, necpou. Pak že se chce jít podívat do hračkářství. Já říkám půjdem, ale jen podívat, nic nebudem kupovat. A čtyřletý syn opravdu prohlédnul hračkářství a normálně bez vzteku odešel, aniž by požadoval cokoliv koupit.

Jak dlouho jste doma a děláte něco kromě péče o dítě a domácnost? Ono je to dost na hlavu, být zavřená doma, bez práce a koníčků. Já jsem šla do práce po 2,5letech a i partner pochopil, že se musí zapojit, že potřebuju mít čas jen na sebe, vyčistit si hlavu.

Ona výchova je dost složitá, však ne nadarmo se dětská psychologie studuje na VŠ, přitom rodiče na výchovu dítěte nikdo nepřipraví. Pro psy je cvičák na každém rohu, kde se řeší otázky výchovy, pro děti nic takového není.

Souhlasím s rádcem výše a ještě doporučím, se pokud možno jakkoliv odreagovat. Pokud možno, pošlete děti na den nebo i víkend na hlídání k jedněm nebo druhým rodičům nebo ať se postará tatínek, ať můžete na chvíli úplně vypnout a udělat si volno pro sebe.

No a pak je třeba, nebrat život tolik vážně. Kamarádka ve svém bydlišti neznala žádné další maminky s dětmi, tak na internetu našla nějakou skupinu maminek, které pravidelně v Praze pořádají setkání. Takže ty nicky na diskusním foru už potom nejsou anonymní, za každým existuje reálná tvář. Na louce si rozloží deku, batolata se batolí, starší běhají a mamči si vyměňují zkušenosti. Každá maminka pak má pocit, že na děti není sama - má si kde postěžovat, svěřit se nebo požádat o radu. A to se potom všechno snáší lépe..

Myslete si, že je to cizí dítě. Cizí děti umí vychovávat každý,

To je blbost, ale pokusit se o větší odstup...

nevychova.cz/... Udělejte si čas a podívejte se na všechna videa. Třeba vám to pomůže zvládnout děti a vás to zkliní a nabudete jistotu, že zvládnete i děti i život. .

Neni to tak davno co jsem zazivala neco podobneho.. Mam dva kluky, kdy oba maji cerstve 5 a 9 let.. Na rodicaku jsem s nima byla silena..Prvni mi daval zabrat, cele noci rval, chlap porad v praci.. Starsi mel ve 3 letech nastoupit do skolky, ale neumel se sam vycurat a to byla podminka ve skolce.. MOje nervy uplne v prde...li.. Jednou jsem uz chytla nerv, kdy jsem starsimu ve trech letech dala poradne na zadek a pak mi to bylo strasne, ale opravdu strasne lito..Byla jsem na vsechno sama jak byl chlap porad v praci, mama prisla obcas a nikoho jineho jsem nemela na pomoc..Starsi dostal skoro ve 3 letech na zadek za to, ze neumel sam curat na zachod a do konce zivota se mu za to neprestanu omlouvat, ale uz to je, stalo se a zivot sel dal.. Pak prisel druhej kluk, ktery nedostal na zadek poradne nikdy, protoze jsem nechtela opakovat stejnou chybu jako s prvnim a snazim se s detma o to vice mluvit, chapat je, rozumet jim, ale souhlasim s prvni prispevekem, ze duslednost je velmi dulezita.. Pokud dite zkousi, tak trvat na svem a sama vim jak moc je to nekdy tezke, ale pravdu neustoupit a trvat na svem a dite si na to casem zvykne.. Dnes uz mam deti starsi jak jse psala 5,9r. a jasne, ze se nekdy rvou jak kone, hadaji, ale uz se s nima da domluvit a vsechno zle je pryc a jen vzpominam na dobu, kdy mi oba rvali cele noci, spat v kuse 4 hodiny byl zazrak. Dneska nas s manzelem privadeji k silenstvi jinak, ale protti tomu dyz byli opravdu malosci je to pohadka.. Nedavno jsme byli treba v zooparku ve Vyskove, kdy si to ti nasi dva maximalne uzivali a vedle sla jedna maminka, ktera vedla neco pres rocni ditko, ktere melo hystercak a me ji bylo lto, protoze jsem tohle zazivala taky.. Tedy jsem si uzivala, ze moji kluci uz nehysterci, ale "jen" nas chteji vysat z penez, protoze chteji to a ono a tamto tetovani atp..-)

A já doplním, co napsali přede mnou: S větším synkem si zpočátku nastavte trošku jiný režim. On Vás tzv. "má na háku", má nad Vámi teď navrch. Aby to bylo opačně (navrch máte mít Vy, ať už se to někomu třeba nelíbí, ale Vy nezneužíváte své síly, takže je to tak v pořádku), chtějte po synovi minimum. Co nejméně rozkazů, příkazů a zákazů, které momentálně jen podporují jeho sílu, protože vidí, že může neposlechnout a nic se nestane. Dávejte takové, které mají větší pravděpodobnost úspěchu. Chtějte po něm jen věci, které jsou bezpodmínečně nutné, neplýtvejte silami na bezvýznamné věci. Ale u těchto rozkazů buďte 100% důsledná - dokud nesplní, má to následky (nejlépe ty přirozené).

Já věřím tomu, že dávat co nejméne příkazů a zákazů je nejlepší výchova obecně. Ale tahle metoda pochází z doby, kdy jsem měla problémy s kázní v jedné třídě (jsem učitelka). Chvilku to byla hrůza, ale nechtěla jsem po nich skoro nic, jen to, co jsem věděla, že splní (což samo o sobě stav dočasně ještě zhoršilo, ale nešlo to jinak). Zvykli si, že moje příkazy se plní a po chvíli jsem mohla třídu lépe vést, až jsme se postupně dostali k práci takové, jaká bývala předtím. Byl to ale běh na celý školní rok, někdy na podzim byly problémy (ideální to nebylo už od září) a až v květnu to bylo OK. U jednoho dítěte by to mohlo být rychlejší, v kolektivu pracují vazby mezi dětmi a režim kázně podléha dalším vlivům.

A odpočiňte si, jak už tu psali jiní. Strčte děti (skoro) komukoliv , vyrovnaná máma je k nezaplacení. A je to dobře i pro ně, nijak jim tím neubližujete, naopak.

Evo, jsem kantorka ze školky na důchodu. Prošly mi rukama stovky dětí. "Nevýchova", to je jediná cesta k výchově dítěte. Vy volíte zkratky a to ještě velice krátké a naprosto nemožné, zcestné! Co to píšete? Že malá je líná? Neblázněte! U dětí tahle vlastnost vůbec neexistuje! Dítě je jen dobře nebo špatně motivované. Nepleťte si dítě, jeho vývoj, jeho možnosti, jeho schopnosti se schopnostmi dospělého člověka. Dítě nelze naprogramovat. Budete-li stát na svém, buď zkončíte v blázinci nebo z dětí vychováte totální neurotiky. Schválně, typněte si, proč kantorky se spoustou dětí, se nehroutí tak, jako vy ze dvou. Nechci vás shazovat. Vím, že žena na mateřské to nemá vůbec snadné. Sama mám dvě dospělé děti a jsem babičkou a prababičkou, vím o čem mluvím. Jestli celá rodina nechcete zkončit úplně špatně, musíte najít cestu, jak s dítětem jednat, jak je vychovat. Půjde to bez příkazů, zákazů a vůbec beze slůvka NE! Omlouvám se vám, nechci vás naštvat, jen chci, abyste přehodnotila svůj přístup k těm, které nejvíce milujete.

Evo, já to myslela dobře a měla jsem snahu vám pomoci pochopit, že děláte zásadní chybu. Prosím vás, ukažte mi větu, ve které uvádím, jak jsme to měly my zlé. To, že se zmiňuji, že už mám pravnuka je proto, abyste si nemyslela, že stará panna radí. Máte pravdu, neměla jsem radit, měla jsem vás jen politovat. Krásný den přeji, babka z Ostravy