Když muž podvádí

Každý byl nějak vychován a přinesl si do svého života a do své rodiny určitý vzorec chování od svých rodičů a prostředí, kde vyrůstal. Moji mámu táta podváděl, když jsme byli s bráchou ještě děti. Seznámili se a vzali hodně mladí. Moje máma všechno ustála a občas se tím i chlubí, ale za jakou cenu. Na dětství nerada vzpomínám, stejně tak můj bratr. Jako děti a puberťáci jsme si prošli psychickou šikanou, rodičovským alkoholismem až po brzský odchod a postavení se na svoje nohy. I možná z té přemíry stresu jsme si oba odnesli méně či více závažné nemoci. Jak stárnu, dozvídám se více věcí, které mi zapadají do sebe, že možná jen má matka s otcem zase kopírovali své rodiče, kteří si sebe nevážili, podváděli se a nejvíce to odnesli jejich děti - mý rodiče. Vším tím chci říci, že i když toto všechno vím, prožila jsem si to na vlastní kůži a vždycky jsem si říkala, že kdyby mě můj partner podváděl, už z těch všech důvodů a kvůli mým "budoucím" dětem s ním nemohu zůstat. A když jsem se dozvěděla, že mě partner opakovaně podvádí, ze své vlastní slabosti a z lásky k němu jsem ho dlouhé roky nedokázala opustit, slepě a mlčky jsem přihlížela, jak mě ničí a vyhlížela lepší zítřky s nadějí, že už mi tentokrát nelže a že se všechno spraví. Kopírovala jsem jen vžitý obraz svých rodičů a jejich rodičů a skoro mi to i přišlo "normální". Moc jsem ho milovala. Až jednou jsem řekla dost. Odpustila mu a odešla. Já totiž mohu být jiná. Nemusím dělat tytéž chyby. Krev nezměním, ale pracuji na sobě. S odstupem času to bylo mé třetí nejlepší rozhodnutí v životě, hned po odpuštění mým rodičům a oddání se mému "novému" partnerovi, se kterým jsem konečně pochopila, co je důvěra a duševní klid. Kdo jednou zradí, zradí znova. Důvěra nejde opravit. Jak ji jednou někdo naruší, nikdy už nebude vztah jako před tím. Vždy už bude žena podezřívavá i za cenu křivdy. Odpusťte mu, poděkujte za lásku a krásné chvíle a odejděte.

Vzledem k tomu co jsem viděla doma od malička,tak jsem zastánce okamžitého ukončení vztahu s manželem.Moje matka se sice chvástá jak udržela manželství 55let,ale za jakou cenu.Nevím jak to vnímají sourozenci,ale já si připadala jako její opička na hraní nebo pes.Místo aby měla pěkný vztah s otcem,tak se upla na mě a já neměla klasické dětství,kdy bych si hrála s dětmi,ale seděla jsem doma s matkou atd...

Takže kašlu na to co si myslí ostatní,žádnou komedii bych nehrála,promluvila bych si o tom stručně a jasně a v klidu to s manželem skončila.Odpustit a žit v nejistotě ,že mu nemůžu věřit ,by bylo pro mě utrpení.I kdyby nosil denně kytky,tak bych ten pocit měla pořád.

P.S.:možná jsem byla necitlivé dítě ,ale bylo by mi fuk jestli by se rozvedli.Ty časté hádky,tichá domácnost,kdy jsem nechápala co se děje,kolikrát matka chtěla ať se jí zastanu... mi rozhodně nedělaly dobře(...a noční pomočování mě trápilo hodně dlouho,myslím,že to bylo jedině tím)Jinak je pravda,že dneska spousta lidí spolu dál zůstane jen kvůli hypotékám a dluhům.

Zdravím. Ono hodně záleží na tom, jak dlouho vzah (manželství) trvá a také kolik je lidem let. Když je člověku 20 a vztah trval krátce, určitě bych si dokázala představit, že vztah ukončím hned. Když je člověku 50, manželství trvá 30 let, pak bych určitě nemlčela, komunikovala bych s partnerem a dohodli bychom se na nějakém řešení situace po zvážení všech okolností. Třeba i na ukončení manželství. V sedmdesáti už bych to asi neřešila vůbec a mlčela bych. Ale každý jsme jiný...

Milenky mého muže mě nechávají v klidu ale u jedné jsem mu řekla, že jsem si vždycky myslela, že má na víc než na takovou krávu. Víte co odpověděl, Jo děvče stárnu a je to čím dál težší najít ženskou co mi dá zadarmo a nebude mi chtít ničit rodinu. Dnes už má děděk vnučky a neví co pro ně vymyslet dřív, večer padne do postele a usíná.

Dnes už bych jednala jinak, než kdysi dávno. Jen si myslím, že nikdo, kdo je podváděný, by neml mlčet, dělat mrtvého brouka a tvářit se, jakože se nic neděje. Mělo by se to říci. Asi je to velice bolestivé a proto v klidu říci nejde, ale cokoliv, co se někomu nelíbí, měl by to říci. Aby ten druhý věděl, že ví a že mu to vadí. A řešit by to měl až po chvíli. Si myslím já, s dnešním rozumem.

Nestalo se mi to, ale myslím si, že bych se snažila v klidu (pokud to vůbec jde) říci manželovi, ať si vybere, buď já nebo milenka. Já jsem nedělitelná. Ve vztahu by měli být všichni dobrovolně.

Manžel vás nejspíše podvádí z důvodu, že neuspokujíte jeho sexuální potřeby. Tedy je třeba se předně zaměřit na tuto chybu. Ale k otázce - manžela můžete opustit zcela jistě, pokud vás podvádí trvale. Nejde tedy o jednorázevý úlet. Ale sakra si rozmyslete, jestli máte z čeho žít. Pokud jste finančně nesoběstačná a máte děti, zapomeňte na nějaké teatrální gesta a řiďte se první větou.

Myslím,že tady odpovídají teoretikové,jinak by mluvili jinak.

Komu se to stalo,tak ví,že pokud je tam dítě,společné půjčky neb hypotéka atd.tak se to nedá utnout a trauma si táhnete celý život i když se rozvedete,ale jste vysvozeni od někoho,kdo za to nestojí.

pozn. pod zn.2písm. existují mezi náma muži (většinou),kteří si musí pořád něco dokazovat lidově řečeno,kdyby se na dvorku objevila další slepice musí ji honit.

Nevím jak to řešíte Vy žey! Ale já osobně jako chlap,pokud by mo moje "zanášela",bych se zeptal nejprve sám sebe co dělám špatně,že to hledá i jiného muže!A to konkrétně můj nekdejší šef-neustále si stěžoval,že se k němu manželka začne večer lísat v nedbalkách ,když zrovna on má hodně práce na modelch lodí či letadel.Pak si našla milence ,a nakonec jej opustila a rozvedli se!

Ne vždy to ale musí být takhle.