Jde to bez dudlíku?

slunickovi lide to tak delavaji i bez plinek otazka je, jestli to cele stoji za to (kricici dite, nas*ano, nachc*no apod urcite to nejde se vsema deckama)

To jsou zástupný problémy, koho to zajímá, jak kdo dlouho má plíny nebo dudlíka? Možná toho, kdo chce vyhrát tour de france nebo vylézt na Mout Everest - pak chápu.

Urcite to jde, ale jak uz bylo psano, tak pokud nedat, tak nedat nikdy, protoze je to moc navykove.. Moje deti rvaly porad i cele noci bez jakehokoliv duvodu.Nase dr.nam rekla, ze se tak zkratka narodily, takze dudlik byl pro nas casto aspon nejaka zachrana vydrzet to rvani cele dny a noci

Moje děti zase nebrečely skoro nikdy, asi nebyl důvod.

Duvod nemely i nase deti a presto.. Bracha meho manzela mel ve stejny cas stejne stare deti jako my a jejich deti spaly cele noci a pohoda lesni.Pravdou je, ze v dnesni dobe, kdy jsou deti jak nase, tak i od brachy manzela uz starsi, tak ty nase jsou i dnes mnohem temperamentnejsi nez deti od brachy meho manzela, tak kdovi, ale pokud jste nezazil, tak nikdy nepochopite..

Samozřejmě, že to jde – z našich dětí nemělo dudlík ani jedno.

PS: "Zajímavý" obrat – "pící" (takové přídavné jméno neznám) láhev...

to jste mi připomněla, jak jsem v předškolním věku tajně kradla malé sestřenici dudlík když usnula..trošku si podudlat...

dnes už to nedělám

Jasně, že je to možné. Ségry chlapeček ho nikdy neměl a nikdy nevyžadoval, druhorozená holčička však občas ano.. Nejsem zastánce žádných alternativních výchov, nechala bych to na miminku, zda bude hodně plakat a pak bude třeba sáhnout po dudlíku nebo mu stačí být nakrmený, přebalený, bez prdíků a snadno se nechá utišit i bez...

jistěže to jde a náš vnouček nikdy nepil ani z láhve ... hned od mala z hrníčku nebo skleničky a nikdy nám to nepřišlo divné- nechtěl dudlíka

proč by to nebylo možné? mám tři děti a dvě z nich byly bez dudlíku. nejstarší ho jako novorozeně dostala jednou, od mojí mámy, když jsem si odběhla nakoupit, nechtěla ho a plivala ho a já jí ho už víckrát nenabízela, protože jsem následně několik dní řešila problémy při kojení, kdy se holka nechtěla pořádně přisát a to mi za to fakt nestálo.

prostřední holka byla větší pohodář, té dudlík nevadil, nicméně po pár dnech jsem jí ho stejně sebrala, protože ani nic neřešil. když brečela, jak chtěla, abychom řešili její problém a ne abychom jí ucpávali pusu, takže ho plivala. když si chtěla jenom tak v klidu podudlat, tak sice dudlík dudlala, ale zároveň s ním si do pusy strkala i prsty. když jsem jí ho pak sebrala, ani si toho nevšimla.

nejmladší kluk byl na tom podobně, jako prostřední holka, ovšem s tím rozdílem, že si dudlík nechtěl nechat sebrat a chtěl ho mít v pusině narvaný (i s prsty). teď nosí rovnátka, protože dudlík v pozdějším věku nahradil cucáním palce, ještě ve druhé třídě základky usínal s palcem v puse a vycucal si deformované horní patro. kdybych byla bývala věděla, že ortodontisté mají pomůcku k odnaučení cucání palce, tak bych to tak daleko dojít nenechala, ale naše zubařka nám to neřekla (nevěděla, jenom mluvila o rovnátkách, pokud s tím nepřestane), protože už jsem z něj byla fakt zoufalá a nevěděla, co s tím.

takže z mého pohledu matky tří dětí - i bez dudlíku to může jít a pokud jde, je zbytečné ho dětem vnucovat, protože když nic jiného, dudlík je problém navíc. je potřeba hlídat, aby byl pořád po ruce, je potřeba starat se o jeho čistotu, minimálně těm menším dětem ho vyvářet, mám přímou zkušenost s tím, že může škodit u kojení...

Jde, když jim ho nikdy nedáte, jak už napsali přede mnou. Předčasně narozené děti často dudlík odmítají.

Také mám pocit, že na něm více lpí chlapci. Když už jej tedy dostanou.

Já se tak trochu ptám "Proč?". Samozřejmě je to rozhodnutí každého rodiče, které budu respektovat, ale když dojde na podstatu věci, tak nevidím důvod, proč dudlík nedat, pokud by pomohl. Chlapeček, kterého hlídám, s dudlíkem usne v ideálních podmínkách za pár vteřin - stačí ho do kočárku položit. Bez dudlíka se mi také stalo, že venku zatroubilo auto nebo přeletěl vrtulník (obojí miluje) a bylo po spánku. Takže na spaní ho klíďo píďo dostane.

Já sama jako 4-letá kradla dudlíky mladší ségře

Dobrý den,

U mé dcery se po podání dudlíku vytvářel davící, zvracící instink žřejmě pachut´gumy . Vcelku ho nevyžadovala oblibenější byl hřejivý prstík, ale naštěstí nebyl nutností . Pokud byla nakrmená v suchu, vyspinkaná budila se s breptáním a úsměvem takže vcelku spokojení děcko.

Jde. První dcera měla dudlík prakticky jen na noc. Do dvou měsíců ho nechtěla a nepotřebovala, potom přišlo období "s", hlavně pro klid rodičů. Někdy na 3/4 roce ho zahodila a už jsme jí ho nedávali. Mladší dcera byla typický závislák, bez dudu ani ránu, určitě přes 2 roky. Nakonec jsme ho schovali a nabulíkovali jí, že odjel za dědou do lázní. Asi týden mu telefonovala večer před usnutím mobilem a pak byl klid.

Jde to, jen se nesmí dát nikdy - co nepozná to nechce. Ale má to svoje problémy, dítě si pak často cucá palec až do stavu kdy na něm naroste "bambule" = dost škodlivý zlozvyk. To už radši dudlík.

U nás do dvou let dudlík a pak ho dal popelářům že už neni mimino, dudlík nepotřebuje a je čas ho vyhodit. Přijal to a už ho nechtěl.

Otázka je, co je horší, jestli cucat dudlík, nebo palec. Můj syn nikdy dudlík nechtěl, plival ho, tak jsem mu ho nedávala. Ale cucal palec, až zubařka upozornila na to, že se mu z toho dělá předkus a pokud se to do tří let odnaučí, má vlkou šanci, že tvořící se předkus se srovná. No a protože já i partner máme zuby ukázkově rovné, nechtěla jsem syna s předkusem jak Freddie Mercury. Co já jsem dělala za cavyky, aby se to odnaučil. Mazala nějakým příšerně hořkým lakem, který syn s radostí ocucal, lepila paleček náplastí, tak přešel na druhou ruku, na ukazováček atd. až bych musela zalepit všechny prstíky na obou rukách. Skončila jsem u zašitých rukávků u pyžama, což naštěstí zabralo, syn si palec cucat přestal a předkus růstem vymizel.

Synovec dudlík taky nechtěl, ale sestra mu ho cpala do pusy furt. Předkus se mu neudělal a závislý na něm nebyl, nějak kolem roku mu ho prostě cpát do pusy přestala a bylo, na didlík si ani nevzpomněl.

Kamarádky dcera cucala palec toli, že ho má placatý, nehet zničený, bříško rozpraskané.

Tak co je horší, dudlík nebo bez dudlíku? Ať si každý určí sám.

nj, kdyby to bylo tak jednoduchý. jak jsem psala výše, já mám tu zkušenost, že děti, které přijaly dudlík, ty si zároveň cucaly i palec. dítě, které si dudlík nechalo vzít, to i palec přestalo dumlat v rozumnou dobu. dítě, které si ho nechtělo nechat vzít, věkem vyměnilo cucání dudlíku za cucání palce a skončilo s deformitou horního patra na ortodoncii. já sama jako dítě taky z dudlíku přešla na palec a z palce na okusování nehtů, což byl zlozvyk, kterého jsem se zbavila až v patnácti. takže ono to není o tom, že dítě s dudlíkem nebude potřebovat rovnátka. je to spíš o tom, že dítě se silnou potřebou něco dumlat to prostě dumlat bude a co si budeme povídat, do školky nebo dokonce do školy s dudlíkem nepůjde, tak ho vymění za dumlání palce nebo okusování nehtů. dítě, které tu potřebu tak silnou nemá, včas přestane dumlat ať už dudlík, nebo palec.

Jde to úplně normálně. Sestřenice má 2 děti a ani jedno nikdy nemělo dudlík a plínku. Hned od narození zavedli bezplenkovou metodu. Pokud brečeli, místo dudlíku je chovali. Dnes jim je 7 a 5 let a jsou to úplně normální děti.

Ahoj. Co to? Bez plínky? Nějak nechápu. Miminko mělo nějaké řízené vymešování?

U nás také dudlík NIKDY nebyl. Ani dcera, ani její tři děti ho neměli.

Ahoj. Něco doplním. Stavil jsem se u mladých a něčeho jsem si všimnul. Malá si normálně hrála, pobíhala kolem. Pak si měla na chvíli sednout vedle mě na gauč. K tomu si šáhla za sebe pro takovýho hadrovýho placatýho panáka. Dala si ho k obličeji a jakoby si nitěma, co tomu lezly jako snad vlasy, začala ,,lehtat,, v nose. Jenže, ona ta potvůrka malinka, tím jen maskovala svůj pravý palec, který měla v puse a žužlala ho. Za celou dobu jsem si toho nevšimnul. Měl jsem chuť, tu věc nechat zmizet. Aspoň jsem to navrhnul mladé paní. No, uvidíme.

Ještě jinam. Když byl nejmladší synek odstavený od kojení a jeho máma trošku zlobila, když jsem byl doma, tak jsem se o něj staral. 2x jsem u uvařil Sunar do flašky a jednou čaj. Pak se mi už nechtělo prasit flašky po nocích, tak jsem mu to dával vypít z dětského hrníčku. Tak to pak bylo až do doby, co si ho byl schopen udržet sám. 2x +1x a to bylo všechno.

My jsme dávali dudlík jen na spaní-usnutí a pak jsme ho už odebírali. Nikdy jsme děti neuspávali nějakým hojdáním. Ani přes prách místnosti, jak to někdo dělal. Položili do kočárku a otočili dítětem k oknu v přízemí, aby bylo vidět.