Od detstvi mam dve dobre kamaradky, a sem tam par lidi se kteryma jen pokecam kdyz se potkame, ale kdyz se vidime na face tak si nenapisem. ted jak mam mimi tak sme doufala ze se jedna kamaradka s malym prckem jako mam ja chytne. Byla tu jednou a uz ani na FB si nepise. Kdyz sem ji psala naposledy sotva odepsala. Asi nejak spatne pusobim na lidi. Pritiom se snazim byt pohodova usmevava holka. I za znamou s depresemy jezdi vic lidi nez za mnou a i kdyz me zanji, o mou pritemnost nestoji. Proste me to mrzi a nevim co delat. Furt sem se nsazila nejakou kamaradku jinou s okoli a tak anjit ale uz to asi vzdavam. Na hriste a podobne mame s prckem stejne jeste cas, mame dva mesice.
I uplne duta holka si najde kamarady v miste bydliste. ale to mi zas casto nekdo rika, ze je to kvuli tomu, ze na vesnici se maminy na materske seznamuji lip. ale co ja vim. Je mi na nic
2x
Nerozumím tomu, proč tak usilovně hledáte kamarádku. Takové "násilím" nalezené a udržované kamarádství nebude to pravé. Musíte se přece navzájem cítit něčím spřízněné, třeba mít na zásadní věci stejné názory, nebo řešit stejný problém a přitom se podpořit...on ten FB taky nebude to pravé, podle mě se to hodně zvrtlo. Kdo není na FB a nepíše si s kdekým, jako by nebyl... to jsem tedy 50 let svého života "nebyla"? Věnujte se miminku; co do něho vložíte, to se Vám 100x vrátí, zatímco prázdné tlachy s pseudokamarádkami na FB Vás jenom vyčerpají. Ono kdyby se se mnou někdo snažil tak úpěnlivě skamarádit, asi bych taky prchla, a to jsem poměrně velmi laskavý a empatický člověk.
doplněno 26.05.15 20:15:Dovedu si představit, že se cítíte osamělá a někdy i bezradná. Nemáte nějakou příjemnou, vlídnou sousedku? Nemusí být ani ve Vašem věku. I starší žena může být kamarádkou, oporou. Záleží jenom na tom, jestli jí dáte to, co potřebuje, a pak Vám to mnohonásobně vrátí.
1x
To se nedá lámat přes koleno. Přátelství buď vznikne a rozvíjí se, nebo prostě ne. Když jsem měla tak malou dcerku, jako Vy, vůbec nebyl na nějaké přátelství čas. Denně se praly plíny /ve vířivce, máchání ruční
/, věšení, žehlení. Později vaření stravy pro mimčo, nebyly moc žádné skleničky s hotovkami, všechno se dělalo doma. Takže nebyl čas na nějaká velká přátelství, byla jsem ráda, že si večer po tom všem natáhnu nohy.
S ostatními maminkami jsem se potkávala v parku při procházkách, občas jsme šly s některou, popovídaly si o svých dětech. Ale nebyla to žádná povinnost a pravidelnost.
Uvidíte, že až malá povyroste a budete chodit na pískoviště a průlezky, že si s ostatními mamkami popovídáte. Třeba najdete i bližší kamarádku. Ale všechno chce čas.
Ve městech bývají navíc i kluby maminek, kde si mamky vyměňují poznatky, recepty, občas třeba levně prodají nějaké oblečení, z kterého děcko už vyrostlo. I tam byste se mohla přidat.
Přátelství - to je něco víc, než říct JÁ CHCI! Přátelství se formuje třeba celý život. Mám přítelkyni od 1. třídy, víc než 50 let. A moc si jí vážím. Ty ostatní jsou spíš kamarádky, známé. Nic Vám nebrání v tom, abyste při procházkách nepromluvila s ostatními mamkami, nepřidala se k některé. Ale na přátelství je to málo. Jaga.
0x
Souhlasím s inžinýrkou.
Já když jsem měla malé dítě, nevěděla jsem ,kam dřív skočit,zda uvařit, vyprat, nakoupit,uklidit a hrát si s dítětem. Pro mě bylo přednější věnovat se dítěti, než kamarádkám. Také by se to asi manželovi nelíbilo,kdybych trávila čas jinde než doma s rodinou. Mě to tedy nikam netáhlo,možná jednou za měsíc ,někam zajít s manželem,když bylo hlídání. Prostě se mi v tom období s dítětem líbilo víc, než s kamarádkou.
0x
reknu ti jedno prastare ale velmi pusobive prislovi- nech vsemu volny prubeh, neznasilnuj a nechtej kamarady za kazdou cenu, oni si cestu k tobe najdou. ja se tim ridim a dostalo me to z ruznych i hodne spatnych situaci. a drz se svych dvou kamaradek, ja mam taky jen dva nej kamarady ale STOJI ZA TO, POMUZOU, POKECAME A TAK VUBEC.
ale ja nikoho "neznasilnuji". pouze obcas napisu jak se ma, jak se ma mala, a jake delaji pokroky. jinak dal netlacim, pokud hovor nejde. Jen chci mit kamaradku v miste bydliste, nebo nejakou co za mnou bude jezdit a obcas travit se mnou cas. To je sice hezke ze by se to "nejakemu manzelovi" nelibilo, ale ja byvam od pondeli do patklu sama doma. Pritel je pracovne mimo domov krom vikendu.
doplněno 26.05.15 20:53:Bohuzel zadnou takovou sousedku nemam
Já ti rozumím,,chceš nějakou kámošku na pokec ,třeba jak jdete s dětmi ven a vůbec o čemkoliv.Pokud budeš pořád sama tak se z toho zblázníš.Má snacha bydlí na vesnici a má dvě děti ,,ale s těma si nemůže pokecat..Třeba o jídle,vaření,oblečení a tak. Potřebuješ dospělého člověka. Manželovi nejde říct ty naše ženské plky ,je to nezajímá. .Můj syn také není doma téměř celý týden a člověk potřebuje někoho .,nějakou spřízněnou duši,,,,jen neříkej věci o svém soukromí ,,to by se mohlo vymstít. Má snacha si jednou týdně pozve ty své nabyté kámošky a pokecají si a má na určitou dobu klid. Mají dům,tak mají dost místa, Najdi si nějakou kamarádku ,takovou,co máte společné zájmy a nebudeš se cítit sama mezi lidmi...A´t se ti to podaří..
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.