Dobrý den,
je mi 24 a mám již téměř 5 let přítele, se kterým jsme společně přibližně 2 roky bydleli v podnájmu. V současnosti jsem na 4 měsíce na studijním pobytu v zahraničí a proto jsme se z nájemního bytu vystěhovali a přítel je nyní přechodně v domě u své matky. Díky mému studijnímu pobytu ale přišel velký problém - příteli je nyní 29 a chtěl by se již trochu usadit, mít stále bydlení, koupit lepší auto atd... A tím pádem ho v době, kdy již bylo jasné že pojedu pryč napadlo, že po mém příjezdu si již nebudeme hledat nájem, ale zůstaneme oba bydlet u jeho matky. On není takový ten "maminkovský typ", nevychází se svou matkou zrovna nejlíp, zrovna tak já na ní také nemám zrovna pozitivní názor - ona je typický cholerik a silný kuřák, navíc je dům uspořádaný tak, že bychom vlastně ani neměli oddělený byt, je to sice jiné patro ale vše je průchozí... Byla by zde možnost to oddělit, minimálně abychom měli soukromí, nebyly tam cítit cigarety atd.. Jeho matka to ale zakázala, že prý do horního patra chce mít přístup a nevím co ještě... Tím pádem jsem odmítla že bych tam šla bydlet, je to navíc úplně na okraji Prahy. Přítel na tom ale trval, že již nechce vyhazovat peníze z okna za podnájem a bydlením u matky by i výrazně ušetřil... Nebyla mu cizí ani varianta že by se tam nastěhoval sám a my se jen navštěvovali. Mě to ale přijde jako obrovský krok zpět, navíc pokud on se tam na trvalo nastěhuje a já tam nikdy bydlet nechci nemá takový vztah vlastně ani budoucnost, proto jsem mu i řekla že pokud se pro to rozhodne nemá cenu abychom spolu dál byli... Hádali jsme se kvůli tomuhle hodněkrát, v létě jsme se kvůli tomu skoro rozešli - já si stála vždy za svým a on se rozhodoval různě - jednou že se přestěhuje, pak zase že chce abychom byli dál spolu a že si tedy najdeme jiný nájem až se vrátím.. Před mým odjezdem mi tvrdil, že se napevno rozhodl a že si tedy budem hledat po mém příjezdu společné bydlení jinde a já to brala za uzavřené. Nyní ale v tom domě horní patro částečně rekonstruuje - na přání jeho matky, je tam nová kuchyň atd.. Prý proto aby to mohla pronajímat a za více peněz (pronajímala to již v minulosti..). No a nyní přítel opět změnil názor - zřejmě se mu líbí jak je to tam nové, má k tomu vztah tím že to dělá vlastnoručně, už tam dokonce i sám koupil podlahu a hodlá tam zůstat... Můj názor je ale stejný, s jeho matkou v průchozím poloobytě na okraji Prahy bydlet nechci, navíc mě děsí že je přítel schopný si toto rozhodnout sám bez ohledu na mě... Jinak ale žádné větší problémy nemáme a i o to je to pro mě vše těžší.. Je můj názor správný? Stojí taková věc za rochod? Já momentálně čekám, jak se přítel rozhodne, řekla jsem mu jasně že můj názor se nezměnil, je to asi i mým věkem že ještě nemám vůbec potřebu se až tolik zavázat, usadit... Moc díky za názory
3x
Já s vámi souhlasím.
Na společném bydlení byste se měli dohodnout spolu a pokud vy nechcete bydlet ve společném domě s jeho matkou (což chápu - já mám sice skvělou tchýni, ale ve společné domácnosti bych nebyla s nikým), trvejte na tom. Pokud byste se podřídila, nebudete tam šťastná a váš vztah stejně nedopadne dobře.
Ultimáta nemám ráda, ale tady to asi jinak nejde. Dejte mu na vybranou. Buď zůstane u matky sám (nemyslím, že byste se navštěvovali, myslím to tak, že by byl bez vás úplně), nebo bude někde jinde s vámi.
3x
Eliško, asi nejde o malou a zanedbatelnou úsporu peněz v případě spolubydlení s "tchýní". Ale nad peníze je spokojený život a životní klid. Pokud na toto přítelovo řešení (bydlení u jeho matky bez úplného oddělení) přistoupíte, budete toho litovat. Hodně a dlouho...
2x
Dobrý den. Eliško, o společném bydlení by měli dva lidé rozhodovat spolu. A ne aby jeden rozhodl bez ohledu na druhého a očekával, že se druhý podřídí. Pokud jste si jistá, že s jeho matkou bydlet nechcete, protože by to nedělalo dobrotu, poslechněte svůj rozum a neustupujte. Mladí mají bydlet zvlášť, aby se naučili spoléhat se sami na sebe a učili se žít podle svých pravidel. Maminka přítele má jistě své představy o lecčems a ty se mohou výrazně lišit od těch vašich, s tím je nutno počítat. Proto to nemusí dělat dobrotu, to je potřeba opravdu si dobře rozmyslet předem..Názor na společné bydlení a představy o životě, jsou však hodně důležitá věc a pokud se na tomto s přítelem neshodnete tak, abyste byli spokojeni oba dva, pak nemá smysl se do ničeho nutit, či se nechat do něčeho tlačit. Štěstí by vám to nepřineslo.
0x
Pokud přítel nebere ohledy na Váš názor, dělá si věci po svém a nejste schopní se shodnout v takto důležité věci (nedivím se, sama bych taky také nechtěla bydlet), ano, taková věc za rozchod stojí.
Nebo můžete bydlet tam, kde vůbec bydlet nechcete a zkusit to skousnout, co dle mně povede k daleko častějším hádkách, které vygradují ve Váš odchod.
doplněno 04.12.12 20:36:Tak si jednou večer v klidu sedněte a tohle mu řekněte, bez výčitek, vydírání, fňukání. Že k jeho matce bydlet nepůjdete a jak to tedy vidí dál, když se rozhodl bez Vás. Povězte mu, že ho milujete a chcete s ním být, ale to neznamená se mu podřizovat. Zkuste najít kompromis - pokud to nebude možné, nemáte vedle sebe správného partnera.
Díky za názor, rozum mi rika ze je to spatne, stve me to o to vic ze on normalne vubec neni sobec, ale s tim bydlenim se chova hrozne bezohledne... Navic si i rikam ze uz jsme to resili tolikrat ze neverim zda je vubec schopen se definitivne rozhodnout a ja brat jeho rozhodnuti vazne. Navic je tohle vlastne muj prvni opravdu vazny vztah a nevim moc kde je takova ta hranice unosnosti, ja proste ale vim ze bych tam nebydlela rada, nikdy jsem se tam necitila moc dobre...
0x
Na druhou stranu mít sto tisíc nebo je nekomu za rok dát za bydlení - to už máte dvěstětisíc..
Ano to byl taky jediny duvod, proc jsem tam byla jit ochotna bydlet pokud by se horni patro oddelilo zdi/prickou abychom meli alespon trochu soukromi... Ale kdyz pritelova matka toto zakaze bez objektiviho duvodu, bylo pro me jasne ze ona tam hodla mit dohled nad vsim a me to za to opravdu nestoji...
0x
Víte, váš přítel má k tomu domu asi hodně velký vztah, že tam chce bydlet. Asi uděláte lépe, když půjdete každý svou cestou. Když se tam vy nastěhujete, budete nešťastná. Když on půjde kvůli vám bydlet někam jinam, asi taky moc šťastný nebude. Těžko takto radit, ale asi byste tam nikdy nebyla až tak moc svou vlastní paní, zřejmě by se hodně věcí dělo tak, jak by chtěla přítelova matka. Nejste svoji, takže si tento krok moc dobře rozmyslete. Vzít to pak vše zpět je těžké, když už třebas jsou i děti na světě... Nyní jste svobodná žena a můžete volit, jak vám se líbí. Později byste musela brát i ohled na děti...
Přítel nemá ani tak vztah k domu, preci jen uz se odtamtud jednou se mnou odstehoval... Spis chce vazne setrit a podnajem vidi jako "zbytecne drahou variantu". Já ale stale studuji a praci mam jen na castecny uvazek, koncit bych mela za rok a byli jsme tedy dohodnuti ze na ten rok bychom jeste do podnajmu sli a pak bychom to resili dale, preci jen kdyz bychom pak meli oba plnohodnotny plat tak se to pak taky resi lepe... Je to pro me hodne komplikovane, ale vim ze pokud on se ted rozhodne bydlet v dome u svoji matky tak to nema dale vyznam
Z mé vlastní zkušenosti - pokud vám toto vadí už na začátku společného života, bude vám to vadit pořád. On se sice z toho domu s vámi odstěhoval, ale tu citovou vazbu tam asi má pořád. Možná, že ho matka v něčem štvala, tak prostě natruc šel s vámi. Nyní vidí, že má možnost tam bydlet, už by se i zahnízdil, myslí dopředu, vidí, co rodina bude potřebovat peněz, tak se mu to zdá jako dobré řešení. Jak pravím, dobře si to rozmyslete. Nyní máte možná pocit, že on je ten pravý. Ale uběhne pár let opravdu společného života a vy budete možná nešťastná se dvěmi dětmi na krku, na mateřské, bez příjmu a bez možnosti, jak se z takové situace vymotat. S přítelem se už nyní neshodnete na velmi důležité základní věci. To je dost vážný problém. Anebo zkuste - on bydlet u svojí matky, vy pak někde v tom podnájmu a jak vám to bude fungovat,když se budete je tak navštěvovat. Dělá to v dnešní době už hodně párů. Ale to asi není to pravé řešení pro vás. Ale pamatujte si moji větu, co jsem napsala na začátku. Co vám hodně vadí na vztahu nyní, tak později z toho budete úplně šílet!
Děkuji za radu, moc dobře vím že je tohle dost zásadní pokud se nedokážeme shodnout... Na druhou stranu děti mít chci tak nejdříve za 4-5 let, což je stále ještě relativně daleko a tím pádem mám stále ještě hodně prostoru řešit věci sama bez ohledu na cokoliv jiného... Pro mě jsou momentálně 2 varianty: buď se přítel opravdu rozhodne zůstat v tom domě a tím pádem se opravdu rozejdeme, nebo půjdeme společně opět do podnájmu a já uvidím (během jednoho, dvou let..), zda definitivně opustí myšlenku bydlení u své matky a pak můžeme začít společně řešit jinou variantu..
Dobrý večer Eliško.
Dáváte příteli ultimáta, to není pro vztah dobré. Uvádíte dvě možné varianty, ale obě jsou jen podle Vás, žádný ústupek. Kromě neshod okolo bydlení nemáte jiné problély? Z mého hlediska bych byla ochotná se k přítelově matce nastěhovat, ale jen na dobu, než dostuduji a pak, jakmile bych měla vlastní příjem, řešila bych své bydlení jinak, pokud bych názor ovšem nezměnila. Možná by se nakonec ukázalo, že společné soužití není až tak zlé. Chtělo by to nejdříve vyzkoušet. V životě se stává, že funguje něco, čemu by člověk nikdy nevěřil. Zkuste se tedy s přítelem domluvit na bydlení "na zkoušku". Hodně štěstí.
Já vím že to možná není nejlepší přístup, ale prostě vím jaká přítelova matka je - než jsme spolu začli bydlet často jsem tam přespávala, takže vím jak to funguje... Ona nerespektuje soukromí, klidně nám např. ráno vlezla do pokoje zda už vstáváme. Je to možná trochu sobecké, ale já se přes to nedokážu přenést, alespoň ne dlouhodobě... Na druhou stranu jsem o "dočasné variantě" opravdu uvažovala - chtěla jsem to sle s přítelem společně probrat po mém návratu, ale on mě tak trochu předběhl s tím, že se sám rozhodl tam zůstat, což mě musím říst hodně zklamalo a definitivně odradilo... Já jsem chtěla čekat a probrat s ním vše společně ale on si klidně rozhodne sám a neohlíží se...
0x
Zdravím, mě zarazilo, že Váš přítel začal dělat v domě nějaké rekonstrukce, prý za účelelm pronájmu, a Vás se na názor nezeptal, a z toho vyvozuju, že se tam s Vámi jaksi nepočítá. Nedovedu si představit, že by můj přitel rekonstruoval bydlení, a nezeptal se mě třeba na barvu obkládaček či jakou podlahu. Toto jsou přece dlouhodobé investice, a i kdyby tam měli bydlet nějakou dobu podnájemníci, pak byste tam třeba bydleli vy, takže by Váš názor byl na místě. Mě napadla ještě jedna varianta, a to tam zrekonstruovat a pronajmout a za t y peníze si pronajmout byt jinde, ale mám obavy, že s tím by paní matka určitě nesouhlasila. Cítím tam trochu takový tlak "na synáčka", už třeba tou rekonstrukcí, že si ho chce zaháčkovat doma...Pokud je sama a není už nejmladší, tak se ani nedivím... Nicméně je to pro Vás tudíž "silná konkurence", a Vy si sama musíte rozhodnout, zda Vám on stojí za ten "boj"...
Děkuji za názor, s tou rekonstrukcí jen abych to uvedla na pravou míru - před mým odjezdem do zahraničí jsme se s přítelem dohodli, že k jeho matce definitivně bydlet nepůjdeme, tedy ani v budoucnu. Rekonstrukci dělal přítel proto, že jeho matka chtěla, aby to vypadal trochu více jako byt a mohla to tam tudíž pronajímat. Sama to celé i financovala a já jsem neměla právo a vlastně ani důvod, proč bych měla mluvit do "barvy dlaždiček". Jenže příteli se zřejmě nová podoba po rekonstrukci zalíbila a proto se vrátil zpět k tomu, že by tam chtěl zůstat bydlet a následně tam i sám koupil plovoucí podlahu... Jeho matka tam jinak je sama, i to byl důvod proč jsem byla za určitých podmínek původně ochotná tam jít, přítel je jedináček a starost o ni a o dům tedy připadá celá jen na něj. Matka ale jakékoliv větší změny, které jsme plánovali udělat odmítala, přitom opravdu nešlo o žádnou zásadní přestavbu... Toto mě definitivně odradilo, že ani ona se není schopná byť jen trochu uskromnit a být ráda, že jí syn zůstane v domě a hodně mě zklamalo, že můj přítel i přes to všechno chce abychom tam společně bydleli... Pro mě je to ale naprosto nepřijatelné, když nás nenechá udělat si cokoliv po svém už teď a to tam ani nebydlíme, úplně vidím do čeho všeho by nám mluvila pokud bychom tam opravdu byli...
Vidím to tak, že jsou vlastnosti, které u partnerovy matky nezkousnete, časem se k tomu přidají i vlastnosti partnera, protože bude v ledačem podobný matce. Podle mně nebudete v takovém vztatahu šťastná. Jde o to, zda jste tolerantní a budete vůbec v nějakém vztahu šťastná. Protože tím, že si někoho vemete za muže, tak se jeho rodina stává i Vašimi příbuznými, s kterými se čas od času stýkat budete. Přijdou děti a budou mít babičku rády a babička zase vnoučátka, jak potom budete o babičce před dětmi mluvit? Zatím je jediná chyba partnerovy matky, že vám leze do pokoje, ale to jde vysvětlit a domluvit se s ní. Vy nejlépe víte, jak to je, co Vám říká srdce a rozum. Rozhodněte se správně. - pt
Nevím, myslíte, že bych měla v mých 24 letech již řešit, že si svého přítele (za 3,4,5 let..) vezmu a budu s ním mít děti a tím pádem se přítelova matka stane jejich babičkou a jak já to pak budu dělat...? Nevím, možná jsem na tohle ještě mladá a krátkozraká, ale stále si říkam, že během 5ti let se toho může staát hodně. Můžeme se rozejít, přítelova matka se s věkem "umoudří", já třeba změním své názory a částečně pochopím její chování... Toto vše co popisujete je pro mne ještě relativně daleký časový horizont...
Eliško, někdo už v 15 ví, co chce v životě dělat, co vystudovat, jiný to neví ani ve 40, mluvím o vzdělání. Myslím, že v dospělosti by měl člověk trochu přemýšlet, jaký by měl být jeho partner, jaký bude táta, či máma, jak budou chtít bydlet, jestli v RD nebo v bytovce, jestli na vesnici, či ve městě. On život letí, jako voda, žít ze dne na den, také pro někoho lze, někdo zase rád vysněné realizuje. Já Vás neznám, ale pokud nevidíte nynějšího partnera, jako manžela, či tátu svých dětí, není třeba se sžívat s jeho matkou pod jenou střechou. Nějakou představu o svém životě máte a podle toho se zařiďte. - pt
Eliško, to myslíte vážně (že by se matka Vašeho přítele měla ve svém vlastním domě i jen trochu uskrovnit)?
Tím, kdo by se měl/musel uskrovnit byste byli Vy, protože nejde o Váš dům. Pokud byste se rozhodli pro společné bydlení v matčině domě, určovala by pravidla soužití ona.
Matka Vašeho přítele je mimochodem výborný diplomat.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.