Hádky, odchody atd

Se žárlivcem se nedá žít. Vem nohy na ramena a utíkej co můžeš. Líp nebude, jen hůř a hůř.

Dobrý den. A to jste kus hadru na podlahu, nebo co? Však se k vám ten váš přítel takto chová. Proč mu vycházíte ve všem vstříc? Dělá toto on pro vás? A že je láska silnější? Jak takového můžete milovat, nechápu. Buď se vzepřete a nenecháte si po sobě šlapat, nebo budete celý život nešťastná. Tak si vyberte. Je to jen na vás.

Jo, láska je mocná, a co až budete chodit s monoklem - to v chudáčkovi jen bouchly saze?

Dejte mu dištanc aspoň na pár týdnů, snad si uvědomí jak se chová, ale věřte, že to dlouho nevydží a bude jednat stejně. Jinak Vám držím palce a sílu.

Klasický souhlas (dokonce mám podezření, že kapka naděje má buď velké vcítění do člověka, ale spíše tipuji, že máte dost dobré psychlologické vzdělání). Jen bych dodal, co si myslím - že ten člověk - pokud existuje alespoň přibližně, tak, jak pišete - tak nemá rád hlavně sebe, a neví si rady a vybíjí si to na ostatních, tam je potřeba mu na to neskočit a stát si za svým.

Tohle není člověk, který vás má rád a udělal by pro vás vše.

Člověk, který vás má rád, Vám NENADÁVÁ, NEOMEZUJE, NEPODEZŘÍVÁ jako žárlivec, NEROZČILUJE SE kvůli blbinám, NEODPÁLKUJE VÁS, když máte něco na srdci. Člověku, který Vás má rád, se nemusíte pořád podřizovat a pořád mu vycházet vstříct - vychází vstříc i on Vám.

Mně z Vašeho popisu připadá jako člověk, který Vás psychicky týrá (nebo k tomu minimálně má sklony). Jeho negativní činy popisujete celkem konkrétně, když ale mluvíte o jeho dobrých vlastnostech, jsou to abstraktní slova jako "vysněný princ", "udělal by cokoliv"...

Ale je to Váš život, on se už nezmění, buď přijmete, že žijete s člověkem, který se k Vám nechová hezky, nebo odejdete.

Majky - v čem vyjde vstříc? Jaké jsou vlastně jeho kladné vlastnosti? - a konkrétně, co přesně dělá pozitivního?

Co Vám tento vztah dává? Zkuste si to sesumírovat. Jednoduše, co dobrého z toho vztahu je pro Vás? A naopak, co dobrého do toho vztahu dáváte Vy?

Užíváte si času, kdy jste s ním? Je to pro Vás příjemně strávený čas, je pohodový?

z předchozího vztahu jste byla zvyklá na rány atd., takže jste teď "spokojená" i v nefungujícím vztahu. být vámi, tak situaci řeším! Na druhou stranu si myslím, že to řešit nebudete, protože jste byla zvyklá na ještě něco horšího než máte teď a možná opravdu fungující vztah ani nezažila

Presne tohle citim i ja.. Prijde mi, ze pani ma nasazene ruzove bryle a dotycny ji muze jakkoliv ublizovat, tak vse omlouva, protoze bryle pracuji.. Rekla bych, ze jde spise o zavyslost nez lasku..

Svým submisivním přístupem jste docílila jediného - vychovala jste si ho tak, že Vy ustoupíte a uděláte vše, jak chce on, zatím co se užírá žárlivostí, nadává Vám, podezřívá. Nepletete si takhle slovo "láska" se závislostí být raději s takovým, než sama? Nebo že i žárlivý blb je lepší, než aby děti vyrůstaly bez mužského vzoru? Nebo jde prostě jen o zvyk mít chlapa doma?

Vzdala jste se vlastního já, vlastního života. Ztrátou všech kamarádek a odříznutím ženy od okolního světa to začíná, a psychickým terorem a sledováním končí. To je ještě možná horší, než pár facek.

Je to na Vás. Kdo chce kam...

Boha jeho, přečtete si to po sobě!

Vy se snažíte, Vy děláte všechno, jak on řekne, aby on byl spokojený. Ale on si stejně vždycky najde něco, za co Vás může buzerovat, nadávat, kritizovat. Nakonec abyste nechodila do práce, vždyť by na Vás mohli čumět kolegové. A pro děti do školy taky raději ne, vždyť mají fešácké učitele a co kdybyste se potkala s nějakým příjemným tatínkem..

Už jsem témeř dokonale ovládaná.

Všimla jste si, co píšete? Chyba je bud v něm a nebo ve me...tak nakonec zjistíte, že tak dokonalému muži nejste v ničem dost dobrá, a že chyba je ve Vás? Normální a dobře fungující vztah je založený hlavně na vzájemné důvěře (a taky na tom, že tu důvěru nikdo nezklame), a to u vás dvou chybí. Partner Vám nedůvěřuje, přestože (říkáte) nemá důvod. Takže chyba je ve Vás? Ne, je to opravdu jen jeho nízké sebevědomí. Nevěří hlavně sobě. Nevěří tomu, že by byl tak dobrý, že byste ho nechtěla nikým nahradit, a tak žárlí, zakazuje kamarádky (kdoví, třeba by Vám otevřely oči a ukázaly, že on není ten vysněný princ), nedokáže se ovládnout a vždycky rozpoutá hádku. Nemusí proto být špatný člověk, ale toto je opravdu rys povahy, se kterým nemá partnerství budoucnost, leda že by se léčil u odborníka (psycholog). Ovšem tohle patrně nepřipustí, protože tím by přiznal, že problém má on. Takže kudy z toho, neporadím. Ale začněte se na něj dívat trochu střízlivým pohledem, ne tak zamilovaně, a uvidíte jeho nejistotu. Vaše ujišťování očividně nic nevyřeší, pouze cílená terapie odborníka. Hodně štěstí.

Už pan doktor Plzák kdysi vysvětloval, že těžko budu mít chuť na kafe, který mi někdo násilím leje do krku. Jak může chlap toužit po kočce, která kolem něj láskyplně rotuje a odečítá mu přání z očí. Zajímalo by mě, jak by reagoval kdyby jste jeden den řekla, " Pepíčku zejtra se musíš postarat o děti, protože já jdu na tenis...! V normálním vybalancovaným partnerství by měl říct - " fajn, kotě, užij si to, já jsem z toho fotbalu taky přitáhl v půl jedný..." Vím o čem mluvím, jsem 25 let šťastně vdaná a takhle to mezi námi opravdu funguje.

Pokud nezačne se svým přehnaným žárlením něco dělat, uteč. S takovým člověkem se prostě spokojeně žít nedá. Měla jsem přítele, který byl v něčem podobný, takže tak trochu vím, jaké to je. Je těžké odejít, ale zároveň je to jediné řešení. Můj současný přítel je úplně jiný a dky tomu vidím ten obrovský rozdíl. Jaká je to pohoda, když člověk nemusí s obavama čekat, co zase bude, co se mu nebude líbit, atd...

Dobrý den,

toto je poradna a Vy nechcete poradit, tak proč sem píšete?

Vůči dobrým radám jste hluchá a slepá a stále si jen melete tu svou. Každý sám svého štěstí strůjce - jste nešťastná a jediný člověk, který Vám od toho může pomoci, jste Vy sama.

Věřte, že láska vypadá úplně jinak. Člověk, který miluje, se nechová tak, jak se chová Váš přítel. Vy jste se vůbec nepoučila z předchozího vztahu, který se líší jen těmi ranami, ale jinak je stejný a opakujete opět tu stejnou chybu. Tím, že se snažíte příteli ve všem maximálně vyhovět, ho od sebe vlastně odháníte. To je ta chyba, kterou děláte! Necháváte po sobě šlapat jako po kusu hadru. Musíte mít vlastní názor a vytyčit vlastní hranice, které přítel svým chováním již nemůže překročit. Musíte se naučit vážit si sama sebe a za sebe ve vztahu bojovat! Dokud nebudete mít svou vlastní hrdost, tak se k Vám každý partner bude chovat, dříve nebo později, jen jako ke kusu hadru.

Nikdo si Vás nebude vážit, dokud si nebudete vážit sama sebe.

Já už jsem napsala, co já si myslím. Nemá smysl dávat druhou šanci někomu, kdo o to nestojí a kdo za to nestojí.