zdravím, no jak začít.. jak koukáte na soužití koček a novorozenců? a vůbec dětí? jsem vyloženě kočkotyp, přítel si zase dlouhou dobu hledal cestu k nim, aby je vůbec dokázal pohladit . když jsem zjistila,že čekáme miminko, otázka byla hned na místě okamžitě začal s toxoplazmozou kterou přenášejí a milion dalších nemocí které mají ,,protože si prostě umyjí zadek od hovínek a pak celé tělo a tak je vlastně celá kočka komtaminovaná" tak si to vysyvětluje můj přítel. vyřešila jsem to tím, že jsem si řádně myla ruce po každém kontaktu s číčou a byl relativně klid. teď už se mi blíží termín porodu, a začalo to znovu. kočky máme jak doma tak venku, příjdou kdy chtějí pobudou s námi a zase jdou ven. jeho podmínky jsou takové že po dobu šestinedělí kočky nebudou moct přijít do bytu prostě jiná možnost neexistuje, musím si dávat extrémní pozor abych si nepochovala kočku a za hodinu třeba nešla k dítěti. nedávno údajně našel v autosedačce jeden chlup,( poctivě jsem jí prohlédla a nic jsem nenašla) má zato,že v ní kočka spí! (nikdy jsem jí tam neviděla) zasvědcení kočomilové vědí,že když už se kočička někde vyspinká,určitě tam nezbyde jen jeden chloupek. další kapitolou je kočárek,je zabalený zatím v igelitu v chodbě ale s hrůzou zjistil,že by mohla vlést byť do prostoru pod kočárkem nebo dokonce do něj, na otázku proč by to proboha dělala? mi bylo odpovězeno že to prostě kočky vyhledávají a co se vůbec divím,už přemýšlí nad tím, že mi na kočárek postaví nějakou budku či čo nebo prostě budu MUSET ten igelitový pytel přehazovat pokaždé podotýkám, že jeho správné upevnění mu trvalo 15 min. když jsem mu odsekla že se s tím takhle cacat nebudu- setnul mě s tím ,že ON si pro dítě a jeho bezpečnost vždy čas udělá,. já s kočkama vyrůstala od mala měli jsme jich doma 5 nikdy se nic takového neřešilo a já jsem zdravá. kouká se na mě jak na nezodpovědnou budoucí matku, já zase na něj jako na hysterického tatínka. jak na to koukáte vy? předem díky za názory
8x
Syn se mi narodil do rodiny se třemi kočkami, kamarádovi, organizovanému chovateli a mezinárodnímu posuzovateli, dcerka dokonce ke kočkám 11ti. Vlastně vetšina chovatelů koček, co je znám a znám jich opravdu hodně, protože na výstavách koček se pohybuju od roku 1996, měla děti a kočky dohromady. O žádném problému nevím.
Ohledně toxoplazmózy je třeba si o ní něco zjistit. Je nebezpečná pro ženu těhotnou, pokud jí onemocní v těhotenství. Pokud jí už měla a má protilátky, nebezpečná není. Jak se ale lze nakazit? Musí se sníst oocycty. Ty jsou v kočičím trusu a vylučují se až z trusu starého den dva. Nejsnažší cesta jak se nakazit, je pracovat na zahradě, kam svůj trus kočky s oblibou zahrabávají a NEDODODRŽOVAT ZÁKLADNÍ HYGIENICKÁ PRAVIDLA. Jistě už jste slyšela o tom, že při práci na zahradě je třeba mít ochranné rukavice, nejíst, nepít, nekouřit a po práci si důkladně umýt ruce mýdlem. Kdo tohle dodržuje? A kdo si nikdy ale opravdu nikdy neutrhnul z keříku jahůdku, malinu, nebo nevyloupnul hrášek? Tohle je ta nejsanžší cesta, jak toxu získat. Další velice pravděpodobná možnost nákazy je z tepelně neopracovaného masa. Toxu mohou získat všichni teplokrevní živočichové, ovšem pohlavní rozmnožování probíhá jen v organismu kočkovitých šelem. Tatarák, nedodržování hygieny v kuchyni - stejné prkénko na zeleninu i syrové maso, ochutnávání syrového masa na sekanou, karbanátky..., další možná cesta přenosu. Pokud se kočka toxou nakazí, pak vylučuje oocysty jen pár dní a po zbytek života ne, tedy pokud není zrovna imunodeficientní. Pokud byste se chtěla toxou nakazit přímo od kočky, pak byste musela pojídat syrové kočky, nebo jejich dva dny staré výkaly. To asi nehrozí.
Můžete nechat otestovat sebe i kočky, dodržovat hygienu a být v klidu. Nejmenší je riziko u koček jen bytových, které nemají volný výběh ven a když jsou krmeny syrovým masem, tak několik dní zmraženým a poté teprve ohřátým na pokojovou teplotu.
Já jsem se v těhotenství otestovat nechala a světe div se, jsem negativní i přes to, že mi prošly rukou tisíce koček (pravda z velké většiny výstavních), jedla jsem plody přímo ze zahrady, kam kočky kálely, dost často jsem si před jídlem ruce neumyla vůbec, protože nebylo kde, pomazánku jsem si na chleba mazala klacíkem z lesa atd. atd.
Než se syn narodil, taky mu lezly do postýlky, tak byla přikrytá, aby nebyla chlupatá. Když se narodil, zabralo postýlku miminko, tak tam skočily a spaly jen občas, ve dne v případě mojí bdělosti, jakmile jsme spala, byly kočky vedle, protože by lezly po mně a klidný spánek kojící matky je veliká vzácnost, co se musí opatrovat. Alergii syn nemá, nemá jí mít po kom. Těhotným nealergickým ženám se doporučuje pobyt v prostředí s alergeny a to jsem zajistila bohatě, na zahradě koně, holubi, drůbež, psi, kočky, seno, sláma, hnůj...
Nejlepší je, když teď syn kočky netrápí, ony jeho také ne, chce jim čistit kadibudky a když kočička mňouká, že chce nasypat granule, povídá maminko kočička kičí (křičí), musíš jí nasypat ganulky (granule) a běží mi vzít kelímek z ruky a nasype jí sám.
Přehnanou péčí a starostlivotí vytvoříte jen neurotika a alergika k tomu, navíc pokud máte kočky ráda, jejich odstraněním budete mít psychiskou újmu a to se na dítěti podepíše také. To by si měl hysterický nastávající otec uvědomit! Vlastně jsem ráda, že můj partner nechává důležitá rozhodnutí ohledně dítěte na mně.
4x
Pb
. I náš kocour žil s první vnučkou od mimina, nejen že mu jedla granule ale ještě říkala mńam. Když byla mimčo moje dcera, kocour i pes s ní na dvoře spali v kočáře, nevzpomínám si, že bych běžela ze zahrady umýt ovoce, i semnou jako s děckem vyrůstali psi a kočka. Kdo žádné zvíře neměl a nemá, ten jako moje kamarádka bude mít kopřivku když uvidí zvíře na posteli, myslím, že dětský kočár by byla schopná dezinfikovat i 2x.
2x
Asi vám vůbec nepomohou naše názory. Někdo to má prostě tak a nic s tím neuděláte. Doložíte, kolik dětí vyrostlo mezi zvířaty, jak přesto byly zdravé a zvířátka jim jim život obohatila, posílila imunitu, udělala z nich citlivé a soucitné lidi. Stejně to nepoůže. Žádné rozumné argumenty nic nezmění. Člověk to v sobě má nastavelo takto. Někdo na všechno živé, někdo na všechno chlupaté, někdo na kočky, někdo na psy. Marnost!
Když jsem mladší dávala k paní na hlídání, musela jsem vydělávat, vždycky, když jsem pro malou přišla, byla šprajclá v koši na prádlo a v nožkách jí spala veliká kočka. Obě se tvářily a byly velice spokojené.
Vítě, každé zvíře vyměšuje jiné alergeny. Bohužel kočky ve vztahu k člověku jsou na tom stokrát hůře než psy. To nemá s marností nic společného. Zrovna tak si myslím, že dítě nemá být ve sterilním prostředí, ale odpočátku jeho života ho zatěžovat soužitím se zvířetem je špatně. Když zvíře, pak až po 2-3 letech a pes.
A proč zrovna pes a ke dvouletému dítěti? Asi takhle, jsou zdokumentovány případy, kdy pes pokousal dítě a to tak, že má z toho trvalé následky nebo dítě zemřelo. Zadejte si do googlu pes pokousal dítě a uvidíte. Dejte odkaz na jediný případ v ČR za posledních 10let, kdy dítě má trvalé následky po útoku kočky domácí a to takové, že bylo potřeba chirurgického zákroku a plastické operace. Nenajdete nic. Čím to asi bude? Kočka totiž kouše až v tom nejkrajnějším případě a když kouše, tak netrhá, ale kousnutí vypadá jako 4 vpichy o průměru asi 2mm, jsou to stopy po špičácích. Po létech to ani není poznat. Asi pře deseti lety mě jeden kocour pokousal, ty jizvy už nemůžu na ruce najít. I kdyby se tak stalo a kočka kousla dítě do tváře, víc než přeléčení antibiotiky si to nevyžádá, žádné šití nebude potřeba. To se ale bavíme o té nejhorší variantě, protože kočka, když se jí děje něco nepříjemného, tak se v první řadě prostě zvedne a odkráčí, v duhém případě možná zasyčí, pak možná sekne drápem a teprve potom kouše. Jednou kousne = jednou stiskne a uteče, nedrží a nemlátí hlavou ze strany na stranu jako pes. Úplně nejhorší, co se může stát, je že se kočka při seknutí strefí tak nešťastně, že člověk nestihne reflexivně zavřít víčko a kočka sekne do oka. I tohle se dá docela dobře léčit, aniž by člověk přišel o zrak. Nic proti psům, ale kočkla je prostě k malému dítěti mnohem bezpečnější zvíře, než pes.
1x
Nejen že jsem taky kočkomil a máme dvě,ale jsem i pro zdravý úsudek.Naše děti i my jsme vyrostli bez úhony a jsou děti co vyrůstají v daleko horších podmínkách ani jim není.Děti do pusy strkají obsah nočníků,písek prostě cokoli najdou a tam je důvod je hlídat.Co se týče toxoplazmozy je známé,že jí praděpodobněji chytí z jídla nebo venku.Do kočičího záchodku dítě pouštět nebudete a k jiným výkalům určitě taky né.Mi osobně vadí psi,kteří slintají,venku prolezou kde co a pak to nosí do bytu a taky můžou i zaútočit.Zatím co(jak i tazatelka ví)kočky jsou čistotné a raději utečou když je dítě otravuje.Milovníci psů mají taky spoustu argumentů,čím si obhájit,že pes nevadí,ale já bych s ním dítě nenechala.Jak už ale bylo zmíňěno,odpůrci a příznivci nenajdou společnou řeč nikdy.Takže přeju pevné nervy
1x
Vůbec se kočky a miminka dohromady nebojte,my máme už druhé dítě a kočky doma ,kočky spí s dětma,zahřívají miminko.Malá teď ve třech letech tahá kočku (11 let) všude po bytě a ta se nechá,což mě dost překvapilo.Je pravda,že že když se přineslo domů první miminko,tak kočka nervama chudák shodila kilo.Ale teď už si zvykla.A děti jsou samozřejmě zdravé..Hodně rodin mám doma všelijaká zvířata a k tomu malé děti a myslím si,že je i pro děti lepší,když vyrůstají se zvířaty.Vůbec bych tohle neřešila..
1x
Mame doma momentalne dvoumesicn holcicku, nase 3. dite. Kocku mame tedy spis venkovni, ale v techto dnech se vzdy v dome nekde schova, aby nemusela ven. Snazime se, aby nespala v kocarku, nebo autosedace, coz vypada jako jeji nejoblibenejsi misto, ale jinak neresime. Ona nase kocka skutecne vleze vsude, kde se citi kryta a v bezpeci, kocarky miluje. Jak se tu psalo, tak toxoplazmoza se prenasi trusem a to jen u kotat. U dorostle kocky to nehrozi. snazim se, aby kocka nelezla do postele, ale deti ji samozrejme do postele sami tahaji kdykoliv je to jen trochu mozne.
klonim se k tomu, ze je to spis hysterie, ale kazdy to ma proste nastavene jinak. Dohodnete is pravidla, treba ze budete sedacku a kocar zakryvat a kocka nepujde do mistnisto, kde miminko spi.
1x
Jééé, kolik já znám lidí, co má mraky (zdravých) dětí a mraky (i venkovních) koček 
Mylsím si, že přítel prostě nesnáší kčky (tenkdo nemá rád zvířata, je podle mě zakomplexovaný a potřebuje být jen sám na obdiv, tečka). Mám ráda psy i kočky, nejsem ale chorobný zvířeco-mil v tom smyslu, že bych měla doma zvířat 100. (vždy jen jedno) Myslím si, že já sama jsem docela hygienistka a jsem snad jediná na celém světě, co jsem psovi po každém venčení myla nohy. Neexistuje, aby mi někdo vlezl do bytu v botech.. ale kočka a mimino - rozhodně bych se nebála. Možná trochu teda koček venkovních, já mám pouze domácí, tak není žádné riziko, ale jak už tu bylo řečeno, přenáší se trusem, takže pokud dítě nebude jíst kočičí hovínky :D neměl by být žádný problém. Osobně bych spíš hlídala, aby čičina mimčo nezalehla (víte, jak rádi lehají na krk a dělají šálu)
0x
Sestra si přinesla do domácnosti s kočkou předčasně narozenou holčičku. (Ano, úplně vidím, jak se některým ježí vlasy ) Kocour malou hlídal v postýlce, seděl na gauči nad ní a malou střežil. Prvních pár měsíců se docela přísně dodržovalo, aby neležel tam, kde malá spí, jí, na přebalováku apod., ale pak už to nešlo uhlídat.
Klučina, kterého hlídám, bydlí s králíkem, který je na volno. Miloval jeho klec, snědl prý už několik jeho hovínek, ještě když neznal "ne". O chlupatých dudlících spadlých na zem netřeba se zmiňovat... Pohoda
Co mě trápí víc je občasné snědení písku na pískovišti, olizování zábradlí nebo madel v autobuse a podobné. Kočka, se kterou je dítě doma a je "jeho", to je oproti madlu v autobuse nic.
0x
Já se obávám, že tady naše názory příliš nepomohou. Je to o nějakém základním nastavení člověka. Někdo si prostě ke zvířatům vybudoval vztah, jiný ne. Není právě snadné to změnit.
Pokud bych na to měla nahlížet vlastním pohledem, tak se spíš přikláním k tomu, že je přítel hysterka 
) Jasně, je to dané tím, že já ten vztah ke zvířatům mám a jsem na ně zvyklá od malička. Sice jsem spíš pejskař, ale jako malá jsem měla doma kočku. Taky to byla kočka venkovní, takže domů si chodila když se jí zrovna chtělo. Ostatní od ní byli poškrábaní, já jsem byla jediná, koho nikdy neškrábla, nekousla, nic. A to jsem na ní jezdila jako na koni, tahala jí za uši, za ocas, oblékala jí do oblečků, jak už to tak děti dělají, když je zrovna nikdo nehlídá Nikdy žádný problém, ani co se nějakých nemocí týče. Na základce jsem pak dostala psa (to už jsme kočku neměli), pak jsem si pořídila dalšího... a asi to tak bude pořád. Bez zvířat bych asi dlouho nevydržela a bude to tak i až budeme mít mimčo.
Kromě toho si myslím, že zvířátko tomu dítěti taky hodně dává. Špatně se to vysvětluje někomu, kdo zvíře nikdy neměl. Ten kdo ano, tak přesně ví o čem mluvím.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.