Odradim tímto muže?

Určit šanci máš. Jen nejspíš ne u těch, co "žijí bohatým životem", jak jsi to nazvala. A kdyby náhodou ze začátku ano, časem by jim začalo vadit, že nejsi tak společenská, a užívali by si sami, bez tebe. Smutné je, že asi zrovna takové, kdovíproč, vyhledáváš.

Na terapii bych se vyprdnul, ono takové nějaké násilné předělávání ... Najdi si (pokus se najít) kluka, který žije podobně. Jsou takoví a stojí před stejným problémem, jako ty.

Jo, máš určitě pravdu, když se nad tím zamyslím, jsem takovými muži přitahována. Ale, ono třeba i když někoho neznám blíž, jenom po něm pokukuji, tak v závěru se dozvím, že je to přesně ten typ člověka. Někoho stejně laděného nechci. Já potřebuji právě člověka, který mě pro něco nadchne, bude mě motivovat, atd.

Já nmám problém pak do té společnosti chodit. Já bych naopak moc ráda. Jenom jsem prostě v tom utváření kontaktů neohrabaná. Ale společnost mám ráda. Cítím se hrozně právě nenaplněná sama, víš. A taky asi nejsem dostatečně kreativní, abych vymyslela něco , co by mě bavilo.

uzavrenost, stydlivost neva, a taky jsem vicemene introvert a hlavne pres zimu proste trucuju a vidim jen prodavace v potravinach jsem sam rad a naprosto mi to nevadi, ba naopak samotu miluju... nicmene obecne muzi neradi resi a mivaji neco s divkou, ktera se porad utapi v depkach a resi nesmysly, proto pokud je to pres hranu a nebo uz on ma spatnou zkusenost s vasi predchudkyni, tak zkratka prchne, protoze na to nema trpelivost a nechce ve vztahu nic takoveho resit, chce milou divku... cili urco neva, ze sedite doma (stejne do hospy se chodi bez bab), ale muze vadit spise utapeni se v depkach ... to asi neni moc povzbuzeni co

no a nenapadlo te, ze se spravnym partnerem ani nebude moc duvod k trudomyslnosti? ...nikdo nerika, ze musis hrat porad divadlo, ale mel jsem treba partnerku, ktera byla v pohode jen par dni v mesici a takovy vztah je proste na houby zvladl jsem to jen 3 roky (celou dobu jsme spolu bydleli) a ke konci hlavne proto, ze jsme si rozumeli v posteli, a kdyz mela "dobre dny" tak byla milacek... sam jsem nenapravitelny optimista a vsechno jde, kdyz se chce, ale uz jsem to nedokazal zvladat, proste aspon mala mira pretvarky k zachovani vztahu neuskodi, jakmile zacina mit partner pocit, ze se dusi, je to pak uz jen otazka casu, kdy v rozchodu vidi vysvobozeni

Fakt je mi z toho smutno. Za deprese prostě člověk nemůže, je to něco v mozku, viď. No já moc příležitosti někam chodit neměla i z jiných důvodu, že třeba býlo doma málo peněz, tak jsme nikam nechodili, atd. Teď se chci do něčeho zapojit a fakt najít ten smysl v něčem, ne předělat povahu, ale ty ztracené roky nahradit právě, nikdy není pozdě viď.

A myslíš, že pokud bych se fakt moc snažila, nezatěžovala muže depresemi, ale naopak třeba si někam třeba odešla, vždyaž na mě přijde případně špatná nálada šanci? Jsem ochotna se přebarvit i na fialovo. A navíc není to jenom kvůli jakoby mýmu zájmu o něj,teď. Ale celkově mám zájem udělat svůj život barevnějším. Ale tohle je jedna z motivací.

Já to ale lidem kolem nikdy nevěšela kolem krku. Tohle je můj vnitřní boj právě, kapko. A s ním právě k mému překvapení ta debata je právě tak uvolněná a nemusím se nutit. Tím mě vždy někdo dostane, když se před ním nemusím přetvařovat a cítím se v jeho společnosti dobře.

Dobrý den, nevím, jestli je to pro vás správná volba partnera, když vy nejste příliš společenská, a chcete přesný opak. Jak si budete rozumět, až by opadlo možné chvilkové okouzlení (to jsou jen takové ty chemické pochody v těle - zamilovanost) a zůstane jen běžný život? Uvažovala jste i tímto způsobem? Ten, kdo má bohatý společenský život a spoustu přátel, se jich toho jen tak nevzdá. Takže vy se mu budete přizpůsobovat. A přizpůsobovat. A přizpůsobovat... do té doby, dokud toho přizpůsobování nebudete mít plné zuby. Radila bych vám zalovit mezi mládenci podobného ražení, jaká jste vy.

Sandro, za deprese nikdo nemůže. Ale člověk se nemůže přebarvit na fialovo jen proto, aby se zavděčil partnerovi. Takto to v životě nechodí. A ti co se neustále přebarvují a snaží se udělat to, co vidí na očích partnera, stejně nakonec ve výsledku nedopadnou dobře. Není možné se neustále přizpůsobovat, ale člověk musí být hlavně ve vztahu SVŮJ s tím, že vás partner takového bere.

Ahoj, je to zvláštní, ale takový typ holky, jako jsi ty, zase já hledám Mě by tvůj "chudý společenský život" naopak lákal A proto si já chci najít k sobě takovýto typ holky..jen prostě nejsou..alespon v mém okolí ne..když už na nějakou co zrovna není zadaná natrefím, tak první co z ní vypadne je, že se těší na víkend, až někam vypadne s kamoškama, kamošama, protože je doma nuda. A přitom už třeba mají i děti. Tak v takovém případě to okamžitě ukončuji, dokud je čas a nikoho to nebolí.

Upřimně, nemám rád takové ty, co mají pořád nějaký fofr a nestíhají co dřív udělat a kam zajít, všude jsou zvané, mají dva miliony koníčků, zálib a ještě si v tom libují, jak je všichni chtějí někam zvát atak, ale ony nemají tolik času a jak jsou pořád happy Přitom je tohle jen maska navenek..jsou hodně povrchní..opravdu taková by jsi chtěla být?

Být tebou, vykašlal bych se na to, co ostatní a začal bych pracovat na sobě tím stylem, že si budeš hledat to, co by tě bavilo a naplňovalo, nějakou zálibu, podle tvého temperamentu.

Tak chemie, to je jasné. Já měl kdysi vztah, kdy na začátku mi říkala, že je vlastně jen pořád doma, má jen své psi a ještě nějaká zvířátka, maximálně chodí jen do lesa, nemá skoro kamarády.. a říkala to jen pro to, aby se mnou mohla být. Byla mi i tak dost sympatická atd, ale jakmile jsme se začaly víc vídat a představovat u nich v rodině a jejím okolí, tak z ní vylezla silná egoextrovertka která sice zvířátka měla, ale ty stihla jen večer před spaním tak tak poklidit a jinak jí neustále vyzváněl mobil a pořád nějaká kamoška nebo kamoš, když byla nějaká akce-zábava v okolí, tak to nemohla tam nechybět.. Tohle prostě nebylo nic pro mě a jiskra co tam byla, totálně vyhasla. Řekl jsem jí uprímně, že si musí najít někoho jiného. Jen mě štvalo, že mi to neřekla narovinu dopředu. Ale člověk se alespoň ujištuje v určitých věcech a v dalším "kole" už bude na další věci opatrnější a hlavně trpělivější než do něčeho vletí, jen skrz jiskru. A musím říct, že tohle byla dobrá škola

Ahoj, nechci tady generalizovat, můj názor je, že tě prostě přitahuje protiklad. To jakej žiješ život je odrazem toho jaká jsi. To jak žije on, je taky odrazem a bylo by dobrý kdybyste byli na stejný vlně.

Ty mluvíš o tom, že tě bude motivovat, ale to dlouho nevydrží, protože on tě nepředělá. Jakákoliv motivace musí VYCHÁZET V PRVNÍ ŘADĚ Z TEBE. Ona euforka opadne, začne tě to nudit a prudit, vrátíš se do normálu a on se bude cejtit jako v kleci, protože na jedný straně budeš ty a na druhý jeho život a nároky. To je začátek odcizování. Upneš se na něj a bude tě štvát, když bude s někym jinym. Jediná šance by snad byla, kdyby ho ten jeho pestrej společenskej život nebavil. Jinak je to jako když bydlíš někde lese kde potřebuješ jeep a koupíš si sporťák. Nejdřiv se raduješ jak je krásnej a skvěle lítá a ten les k baráku přece nějak dojedeš, pak tě to začne štvát, sporťák se začne rozbíjet a nakonec ho ještě s radostí prodáš. Nebo jak řikal děda, koukni se na sebe a neser se tam, kam nepatříš, ať už to tam vypadá sebelíp.

Další věc, pokud nejsi šťastná sama, těžko budeš s někym jinym. Najdi si něco co tě baví a naplňuje, to je důležitý. Cokoliv. Dej do toho srdce, vrátí se ti radost. Už jenom proto, že když od tebe někdo odejde, tak ti něco zbyde. A taky proto že je to prostě, dobrý, svět nabízí takovejch věcí... Nebuď líná. Nemáš zajímavej život? Tak si ho udělej. Když budeš něco chtít a pracovat na tom, vesmír už zařídí, aby tě to potkalo. Samo k tobě nic kloudnýho něpřijde. Já třeba osobně jsem na prášky z lidí co je nic nezajímá, nic nedělaj, jenom vegetujou. Co si s tim člověkem mám řikat? Jaká je hodnota konverzace o hovně, počasí a hovně? Proč si ho mám vážit, vyhledávat. Když budeš něco dělat, potkáš lidi, který to taky zajímá a ty budou nadšený z toho co jim řikáš, jaká jsi. Když si s někym padnu do noty, jsem rád za každou minutu s nim. Pravda, moc často se to nestává. Mimoto společenskej život neni většinou zas taková pecka, dost často je to jenom maskovaná prádnota a faleš a nejeden časem příde na to, že nad kvantitou vyhrává kvalita. Ta je často sakra vzácná.

Taky myslim že na terapii sebevědomí nezískáš. Tu ti dá mimojiný třeba ten stres, když vůči něčemu obstojíš, poznáš svojí cenu a budeš vědět, že jsi silná. A ten kdo nemá s sebou bandu musí bejt silnej. Takže poslední věc, strach. Strach zabíjí myšlení a ochromuje. Vyser se na něj. V podstatě nemáš co ztratit. Pokud tě někdo nebere jaká jsi, tak nemá smysl se přetvařovat a nemá smysl se mu nějak cpát do přízně. Zapoměň, že existuje nějaká hranice komfortní zóny. Časem se to vyfiltruje a zůstanou lidi co tě berou jaká jsi. A to bě mezi nima bude dobře. Je možný že zůstaněš sama, jistě, ale to je zas věc volby, že se rozhodneš že to tak má být. To neni o tom být intro nebo extrovert. Ze zkušenosti vim, že s introverty, když k nim najdeš cestu je mnohem větší zábava a daj ti víc do života.

Už je to dlouhý zmatený, ale snad si z toho něco vezměš. Vim jak se cejtíš, dost let jsem na tom byl podobně. Teď je to lepší, dá se říct že super, i přes občasný pochyby a chyby.