Rozchod z rozumu

Myslím, že je to jeden z úhelních kamenů zkoušky dospělosti, kdy nás matka příroda testuje, jestli jsme dostatečně odolní a schopní dále zakládat hnízda. Hodně lidí to zlomí, vylámou si na tom zuby, léta se protrápí, někteří už neumí ani žít dál a raději se zabíjí a hodně z nich raději do sebe nechá kopat, protože jsou závislí a nedokáží si ani představit, že by byli sami. Ale myslím, že rozchody k životu prostě ze začátku navazování milostných vztahů patří. Je to moc těžké, ale patří to k životu a učí nás to nikdy nespoléhat jen na toho jediného člověka jako na jediný smysl života, protože stát se může kdykoliv cokoliv a musíme jít dál. Je moc dobře, že jste to zvládl. Samozřejmě si pamatuji ze svého mládí, jak je rozchod obtížný, ať už ho iniciujete vy proti vůli patrnera, nebo jste opuštěn proti vůli vaší. Ale co mne neporazí, to mne posílí a ze všeho člověk nasbírá nějaké zkušenosti.

Lujs> já tím rozvodem z rozumu chápu, když se lidé sice milují, ale chápou, že jim to spolu neladí a nemá budoucnost, tak se raději rozejdou, než by se navzájem nadále trápili. Jsem zvědavá, jak to chápe tazatel a jestli se shodneme.

Ano. Povedlo se to až cca napošesté, ale povedlo. Základem je zakázat si i sms, nehledat záminky pro kontakt a nutná je pevná vůle obou. A máte pravdu, je to šíleně náročné a strašně to bolí. Je to nesrovnatelně náročnější nežli když už jeden nemiluje.

Co přesně znamená ,,s někým se rozejít z rozumu"?!?!?!

Nějak nevím co si pod tím pojmem mám představit.

Rozejít z rozumu, myšleno rozejít se proto, že vnímáte zásadní rozumové důvody, proč ten vztah nemůže do budoucna fungovat, ale srdcem dotyčnou přesto silně milujete. V podstatě je to když si člověk rozumem uvědomuje, že kdyby tam nebyla ta silná zamilovanost (a ta je vždy dočasná), tak se ten vztah pravděpodobně hned rozpadne.

Od řešení podobné situace, dělám rozdíl mezi slovy milovat a mít rád. Milovat je v srdci a mít rád je v hlavě. Ale může se stát, že kdo miluje, dá volnost tomu druhému, protože moc dobře ví, že společný život nelze. Protože by byl na obtíž, zničil by milované osobě život atd. To, kdo dokáže, pak klobouk dolů. To je obrovská oběť.

Ahoj,

zrovna se s tímto problémem potýkám...Já jsem ženaty (v relativně spokojeném manželství) a ona je čerstvě vdaná...Zamiloval jsem se do ní ještě před její svatbou, ona prvně mým svodům odolávala, ale po čase mně taky začala mít ráda (možná i více) Nikdy jsme spolu nic neměli, ale tady není třeba slov...nejím, nespím, mám ji v hlavě od rána, až do večera...Párkrát jsme zkusili přerušit kontakt, ale vždy nám bylo po sobě smutno. Já vím, že ona nepřistoupí na to, aby nám dala šanci jako milencům, je to proti jejímu přesvědčení (jo, neschvaluju to, ale jak jinak to udělat a pokusit se poznat natolik, aby se pak daly dělat jiné kroky?) a já se jen trápím...ona mně chce mít alespoň jako kamaráda, ale to já nedovedu...pokaždé, když se na ní podívám, tak jsem v propasti, z které není cesty zpět Vlastně jsem si těmito řádky odpověděl sám..."Nemiluje mně natolik, aby pro to dokázala něco udělat, změnit" I když ji miluju a myslím si, že ona z části taky, tak je pro zachování mého zdravého rozumu nutné ukončit to trápení, jak moje, tak i neohrozit její nové manželství a popřát ji mnoho štěstí do života...

V tom případě to můžete risknout a rozvést se, třeba dotyčná udělá to samé. Ale třeba jste si ji skutečně jen vysnil a čím víc ji nemůžete mít, tím víc po ní jdete. A od ní se mi taky nezdá moc fér, že na jednu stranu jakože nechce, ale na druhou chce mít aspoň kamaráda... proč?

Z ostrý tón pardon, já si prostě neumím představit být každý večer s někým, kdo má rád někoho jiného.

A co to teda vyzkoušet? Než se trápit ve vztahu, kde druhému musíte lhát... je to skok do neznáma a nemusí to vyjít... ale to ostatně všechno.

Nikde nepíšu, že nevěru schvaluju a rozhodně mi není jedno, že jsem "psychicky" ženě nevěrný, ale jaksi srdci se poroučet nedá a takové situace se dějí, ne? Kdybych byl hovado, tak si tady určitě nebudu vylívat své emoce a osouložím co můžu. Samozřejmě se musí počítat i s variantou vašeho kamaráda, ale tak to prostě chodí...život se nedá žít podle pravítka. Takže jste napsala jednu přínosnou větu. Taky Ende. To zas příště někam napíšu :D

Děkuji za už milejší doplnění. Jsem si vědom těch "večerů" a nakopal bych si za ně, ale já nikoho nehledal...nehledal jsem ji, prostě to přišlo samo. Díky za jiný náhled.