2x
Měla jsem několik roků, ne partnera, ale syna. I to pro mě bylo dost těžké. Přemýšlela jsem, kde asi je, jaké tam jsou silnice, co povečeřel, jak se vyspal...Jezdil i do Anglie a děsilo mě pokaždé, jak tam přijel poprvé, sám, mladý kluk a najednou musel jezdit vlevo. Bez jakýchkoliv zkušeností. Říkala jsem o něm, že je jednou nohou v kriminále a druhou v hrobě.
Měl jen jednu nehodu, položil kamión do příkopu na pravý bok - mikrospánek.
Dneska už je ženatý, mají holčičku, postavil si pěkný domek a s kamiónem už nejezdí, váží si času, který stráví s rodinou. Je to takové povolání pro mladého, bez závazků, ale jak už má člověk rodinu, je to krušné. A to odloučení nese určitě špatně on i rodina, kterou nechal doma.
Naučila jsem se mu zavářet kde co do sklenic. Nejen klasiku, jako polévky, svíčkovou, rajskou, guláše, ale klidně i knedlo, zelo, vepřo, špenát, bramborové knedlíky, nebo dokonce i bramboráčky či francouzské brambory. Pokaždé mi přivezl domů tašku prázdných, vymytých, sklenic a já zavářela nanovo.
Člověk při tomto povolání hodně pozná, nové kraje, získá zkušenosti, umí si pak s lecčíms poradit. Na druhou stranu je honěný termíny vykládky,policisty, které zajímá technický stav kamiónu apod. Té romantiky v tom není určitě tolik, jako dřiny, spěchu. Jaga.
Manžel jezdí už 14 let.I když tvrdím že jsem si na to zvykla,občas je mi smutno a to se buď dám do úklidu,jdu s pejskem do lesa,nebo vymýšlím co vylepšit v bytě.Je pryč někdy 14 dní,někdy tři týdny a pak je víkend doma.Pokaždé když vařím,dávám mu jídlo zamrazit do kelímků.Taky měl ošklivou bouračku.Zrušil kamion ale jemu se naštěstí nic nestalo.Auto před ním prudce zabrzdilo no a on už nedobrzdil.Syn kdysi taky jezdil ale naštěstí ho to pustilo.
Neměla jsem kamioňáka, ale zájezdového řidiče. Itálie, Řecko, Francie,... A přes týden normálně v práci a o víkendech Bibione, Polsko, Rakousko... Začínal v době těsně po revoluci, mobily nebyly, měla jsem o něho příšerný strach. Děti byly ještě malé a mně bylo hrozně. Ale po pár prosmutněných víkendech jsme si zavedli jiný režim, měla jsem spoustu času pro sebe, kluci byli šťastní - měli spoustu volna, já jsem v klidu stihla nakoupit, uvařit, vyprat, upéct - a zase jsme nejezdili na dovolené a na výlety, neb manžel byl naježděný dost. Jezdil tak asi 12 let, pak si koupil dodávku a začal jiný rytmus - o víkendech byl doma. To bylo až legrační, jaké zavládlo doma zděšení a jak nikdo nevěděl, co má dělat. Manžel chtěl "velet" ohledně víkendového programu, já jsem měla navyklý režim po svém, bez něho... chvilku to trvalo, ale zase jsme se sžili.
0x
Já doma kamioňáka nemám, ale můj brácha jezdí s kamionem už od mládí a jeho známost vždy krachla, protože byl hodně málo doma. Je mu 50 a zůstal svobodný. Asi to není správná odpověď na Vaší otázku, ale chci tím říct, že některé ženy špatně snáší, že je chlap často pryč a u většiny z nich vztah, či manželství nevydrží . Buďte trpělivá, je to jeho práce a na druhou stranu, když se uvidíte jednou za čas, budete si vzácnější.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.