Za pár dní mám jít do jedné lesní školky "na zkoušku" jako asistentka. Když se budu líbit, vezmou mě. Moc o tu práci stojím, mám děti (ty zbožňuji) a nemohu najít zaměstnání na ranní směnu. Dost se však bojím, protože mi to s dětmi moc nejde - nejsem od přirozenosti nadmíru spontánní či hravý člověk, taková ta slaďoučká tetička. Lidi mám ráda, to jo. Jakobych se dětí bála 
, mám z nich asi příliš velký respekt. Nemám s tlupou dětí zkušenosti a jsem mírně plachá.
Vlastně jsem si v minulosti říkávala, že s dětmi bych nikdy nechtěla pracovat, spíš s dospělými. To se dost změnilo, jenže pokud nebudu přirozená "sladká tetička", budu dál na ÚP. Ovšem není to jen o úniku z ÚP -prostě bych ráda už ráda s dětmi pracovala. Asi je to o mé hlavě - něco v ní změnit?
Nerada bych o tohle místo přišla, ale nevím, jak v sobě nechat vyrůst takovou tu dětskou energičnost a spontánnost. Hrát sladkou tetičku? Vždyť se to časem pozná. Nebo to zpočátku hrát a pak už to budu i uvnitř já? Jak se říká "fake it, till you make it". Předstírej, dokud se tím nestaneš. Díky za vaše rady a zkušenosti.
3x
S dětmi jsem rád celý život a osvědčilo se mi několik jednoduchých pravidel. Nelhat jim! Jsou sice malé, ale nejsou hloupé a i intuitivně každou lež poznají. Takže vždy na rovinu-vhodně zabaleno podle věku. Chovat se slušně. Občas udělat nějakou šaškárnu. To je zaujme a zapamatujou si vás. Prostě dělat s nimi blbosti co je baví. Vše jim vysvětlit pokud o to stojí. A neuhodit ani omylem!
2x
Plachacek, také jsem to tak měla na začátku své praxe (mám za sebou 5 let na ZŠ). Kolegyně (i ty stejně staré se stejnou praxí) byly ty milé hodné paní učitelky, se kterými děti rády sdílely zážitky, uměly si s nimi povídat... Ale to není o tom, že bychom neměli vztah, jen se utvářel pomaleji, zato si ale myslím, že když šlo do tuhého, šly děti spíš za mnou. Časem jsem ale také "změkla" 
Moje rada bude, nepřetvářet se. Ano, buďte k nim otevřená, buďte přístupná tomu, jak moc ony chtějí k Vám, možná budete překvapená - děti v MŠ jsou nesmírně bezprostřední, mnohem více, než na ZŠ. Ony si k Vám cestu najdou pamatuji si, jak jsme zavazovaly s kolegyní dětem boty, ona u toho pronesla spoustu milých slov, dítě nakonec pohladila po hlavě, to já neuměla. Dítěti jsem zavázala tkaničky a usmála se na něj, ale myslím, že i to stačilo Jděte do toho s radostí, neberte to jako práci, kterou potřebujete. Jděte si ten čas s dětmi užít, to jediné berte jako cíl, třeba Vám to pomůže se uvolnit a budete víc otevřená novým vztahům a zážitkům
Jo, a NEBOJTE SE JICH. Pamatuji si, že jsem zpočátku (na VŠ během praxe a výpomoci ve školce) měla z těch dětí respekt. Ne, že bych je nechala dělat něco špatného, ale prostě jsem kolem nich tak trošku chodila po špičkách. Mívám to i tak chvilku zpočátku když hlídám nového prcka - nevím, jak správně reagovat, co zabírá a co ne, jaké dítě je, jak moc rozumí/mluví, na jaký tón řeči je zvyklé... často pomáhá vídat dítě spolu s rodiči... Vy je neznáte, ale zkuste si nalhat, že je znáte. Prostě "Ahoj Fando, co jsi dělal o víkendu?" jako kdybyste byli staří přátelé.
1x
Jestli se jedná o lesní školku, tak tam potkáš trak jen Jeníčka a Mařenku...
Jinak pokud se jednalo o překlep a budou tam opravdu děti,nikoli stromky, tak vztah k dětem se asi vybudovat nedá - já třeba bych to dělat nemohla ani náhodou, ne, že bych děti neměla přímo ráda, ale prostě ne. Děti sice stejně mají radši osoby nesladké, myslím, že hra na sladkou tetičku není nutná, ale prostě buď stádo dětí člověka k práci láká, nebo ho lehce obchází hrůza.
0x
0x
Já jsem učitelka ze školy a nikdy jsem sladkou tetičkou nebyla. Babajaga a Martina jsou také kantory ze školky a o sladkosti se nedá mluvit ani s nadsázkou. Co to melete?! Děti nemáte ráda, bojíte se jich, neumíte to s nimi. No potěš každého, kdo vám svěří své dítě! Fuj! Jen proto, že vy potřebujete práci. Ještě jednou FUJ! 
Styďte se!
Martino, vás to ve škole naučili. Měla jste psychologii, pedagogiku a metodiky. A také hodiny praxe, ne? A přesto jste měla trému.
Ehm... 
, tak já a sladkost je hodně odvážné téma, do kterého se nebudeme pouštět
Aůe nebuďte tak tvrdá, tazatelce věřím, že děti má ráda, jen je prostě bojácná a skupiny dětí se bojí. Mohla bych vyprávět, jak se mi první samostatný týden klepala kolena. Musí se holt otrkat.
babzakov - Jejda - tolik kantorek pohromadě? A ten Váš příspěvek svou tvrdostí opravdu vyvrací jakékoli náznaky, že byste byla sladkou tetou. Vážně to nebyla aspoň trochu nadsázka? Působilo to totiž dost zle, opravdu. Tak jen doufám, že děti máte ráda a FUJ jim říkáte, jen když se opravdu dopouštějí nepravostí. (A taky že na poradte.cz neordinujete ve vyučovacích hodinách.)
Víte, všichni si myslíte, že děti by měly mít povinnou předškolní docházku, aby byly odborně připraveny na školu. A pak, úplně klidně dáte své dítě do zařízení, kde jsou učitelky bez vzdělání, bez praxe, bez kontroly. Když se začaly zavírat dobře vybavené školky, právě na tohle nebezpečí všichni poukazovali a stát si vedl svou. A maličké děti, které si doma neumějí ani postěžovat, klidně svěříte ženě, o které ani nevíte, jestli nějaké dítě, ne tak kolektiv, viděla. Jestli je zvládne a také, jakým způsobem je zvládne. 
To dítě, o které sa tak bojíte! Jasněže děti miluji, ale bojím se o ně. Za vás!
Jsem už 10let na důchodu a po dětech je mi smutno. To vám povím.
Aha, tak já zrovna ale mezi zastánce povinnosti předškolního zařízení nepatřím, naopak. Nemuset do práce, ani jedno moje dítě by do školky nechodilo. U učitelek mých dětí mne vždy zajímalo především to, zdali se dětem věnují ( jsou s nimi a nedrbou u kafe daleko od herny) a zda jsou to laskavé bytosti.
Starší dcera měla smůlu, děti si hrály skoro vždy samy, učitelku moc neviděly, o procházkách pro ni stály frontu na banány pro její děti (rozdala peníze, děti vystály frontu a nakoupily a pak jí to odevzdaly), byla to prostě nepříjemná osoba, znám ji ze školy - vždy byla nechytrá, nepěkná, neoblíbená. Prostě vošklivá a zlá Pelouchová. Jednou mi dokonce dcerka přišla dopoledne do práce přes celé město a já jsem se smála - říkám Vy jdete zrovna kolem na procházku, viď? Ale kdepak. A když jsem to zavolala do školky, paní učitelka ještě ani nevěděla, že jí chybí dvě děti (dcerka vzala kamarádku s sebou).
Druhá dcerka měla štěstí, měla strašně hodnou paní učitelku, byla starší, milovala děti a všechny děti jí směly říkat babičko, protože tam měla svoji skutečnou vnučku, tak aby to těm ostatním nebylo líto. A mohly se k ní tulit. A byla tak milá a laskavá a vtipná - jednou se stalo, že dcerka přišla v pondělí ráno do školky s modřinou na lýtku z nějakého víkendového pádu - a ona mi povídá: "Člověk vám to na víkend pučí a vy to hned otlučete"
Ale souhlasím s Vámi - taky se za některé nesoudné rodiče o jejich děti bojím. A to nejsem ten typ na paní učitelku. A věřím Vám, že jste byla hodná paní učitelka, když Vám děti chybí!
To je ovšem zase pravda. Bez určitého pedagogického vzdělání by neměl ve školce člověk co pohledávat, stejně u jakékoli jiné odborné profese. Nějaký roční kurz je fakt málo - i když někdo tím prostě žije a chytne se hned, i takové znám.
Alternativní školka mi nijak nevadí, pokdu je dobře vedená a má vzdělané pracovníky, co mi vadí, tak jsou ty domácí skupiny, nebo jak se ta hrůza jmenuje, nedávno to byo v médiích, že si rodiče založili vlastní školku a tak učí děti.
Tam bych dítě nedala ani omylem.
Děkuji všem za jejich reakce! Ani nevíte, jak mě povzbudilo, že někdo se dokáže do mě vcítit a jiný zažil podobnou zkušenost! Nevím, jak je to v jiných lesních školkách, ale v té naší tedy zrovna pracují skuteční učitelé a k tomu mají denně asistentku. Dost pečlivě ji vybírají, proto mám obavy o jejich představách - přede mnou v krátkých intervalech vyměnily více asistentek - dle mé vlastní zkušenosti jsou standardy na "učitelky/asistenkty" v lesních školkách dost přísné. Mám sice jen střední školu, ale moje celoživotní hobby je sociologie a psychologie, také v jiných schopnostech bych si mohla hned zítra udělat státnice. Právěže jsem perfekcionistka a taky jsem celá léta byla pořád doma s dětmi, tak to nechci zvorat. Během mateřské jsem běžně hlídala dvě, tři děti. Jednou dokonce i 3 měsíce "v kuse". Ale děti, které důvěrně znáte, děti kamarádek, to je něco jiného než horda zcela cizích dětí. Čím dál víc vím, že budu skvělá asistentka, jen potřebuji překonat pár duševních zábran. Když jste to zvládly vy, dokáži to také )
Vždycky se divím, jaký vliv na mě mají vaše reakce a odpovědi. Jak mě úplně nadchnou a nakopnou. Funguje to tu tak trošku jako psychoterapie ) Takže ještě jednou: DÍÍÍKY! Omluva všem, že jsem hned jasně neuvedla, že se jedná o lesní MATEŘSKOU školku...
Palchacek, jediné, co poradím, je ze začátku se usmívat, pořád a všude. I když budete nazlobená. Usmívat se, ale být především důsledná, aby z Vás děti neměly hračku. Musí Vás respektovat a zároveň mít rádi, a toho dosáhnete ne řevem a zákazy, jak je teď běžné, ale důsledností a příjemným přístupem. Pokud děti uvidí, že na ně jen řvete, buzerujete, zakazujete, tak Vás budou poslouchat, ovšem ze strachu.
Pokud budete příjemná, ale důsledná, budou Vás respektovat doopravdy a přitom se na Vás budou těšit, lepit se na Vás, chodit s Vámi za ruku a sem tam Vám hupsnou na klín, aby se pomazlily. Samozřejmě ne všechny, jsou děti, které prostě mazlení nemusí, a také ty, které jsou nevychované a rozmazlené a nemají rády jakékoli omezování.
0x
Dobrý den, rozumím vám. Taky nejsem typ, který si libuje ve zdrobnělinách a nejsem infantilní, tak jsem měla trochu poprvé obavy, když v rámci praxe jsme absolvovali pozici pomocné vychovatelky na škole v přírodě, ale velmi příjemně mne to překvapilo a vyloženě jsem v tom našla zalíbení.
Opravdu není třeba falešně sladce švitořit, pitvořit se, šišlat a dělat ze sebe infantilního šaška, když vám to není přirozené. Dětem stačí, že se o ně někdo zajímá, někdo je poslouchá a má je rád a toleruje jejich svět a umí je zabavit, ony to z vás ucítí. Půjčte si knihu her, načerpejte předem nějaké nápady, už jen to je osvěživé, že s vámi přijdou nové podněty a nebude to jen o do omrzení starém Zajíci ve své jamce, cvičení na značkách a pochodování při stejném pochodu dokolečka, kdy největší vzrůšo je obrat čelem vzad. V lesní školce to asi nehrozí, ale každý učitel upadne do stereotypů, takže nová krev a nápady jsou vítaným osvěžením.
Nevím, jak se dívají v této školce na exkurze, ale dětem se líbil projekt třeba Poznej práci svého otce, kde mohly přijít do zaměstnání za nějakým tatínkem, třeba veterinářem a dívat se, co dělá nebo tatínek přišel za nimi si o své práci povykládat, zpestřením jsou pro ně i besedy s útulky pro psy, některé dojíždějí, za některými se lze vypravit na místo, někde jezdí i záchranáři do školek za dětmi, kdy jim představují práci na sanitce, ale hlavně vedou besedu, jak se vyvarovat úrazům a když už se stane, aby se nebály, to je hodně teď populární, ale je možno si objednat i policejní preventisty, kteří zadarmo dětem odpřednáší, jak zvýšit své bezpečí, jak jednat, když je někdo osloví na ulici ap. Ono je dobré, když toto neuslyší děti jen doma, ale řekne jim to policista, má to u nich větší váhu a rodiče to též kladně oceňují, každý se o děcka bojí. Pokud je v blízkosti bazén, i plavání a otužování v sauně je většinou vítáno. Jistě vás napadne dalších spoustu možností.
Nesmíte se mračit, aby se vás nebály, usmívejte se, chvalte je co nejvíc, když je za co a půjde to samo. Děti jsou soutěživé, využijte toho, nemusíte je uplácet žádnými bonbóny, stačí razítka, body v tabulce, kde budou schopny podle své osobní značky se najít, i to pro ně hodně znamená. Pracujte s tónem hlasu, aby v něm byl slyšet drive, melodičnost, energičnost, nebyla jste taková ta šepotavá depresivní uspávačka hadů. Ničeho se nebojte, o práci stojíte, děti máte určitě ráda a za chvíli to půjde samo.
Mne to dokonce tak nachlo, že jsem si pak při studiu VŠ vzala na místní základce čtvrt úvazku výuku nepovinného předmětu a suply a moc ráda na to vzpomínám, děti byly fantastické.
Držím palec.
doplněno 08.01.15 14:52:Super, to jsem ráda, díky za zprávu a ať se vám daří. Mít práci, která má smysl a baví vás, je obrovský dar.
Tak jsem již dnes byla v té lesní školce a bylo to NAPROSTO SUPER! Sama sebe jsem překvapila! Možná mi pomohlo to, že některé děti se styděly ještě víc než já - a já si vzpoměla na sebe jako malou a hned jsem věděla, že jim musím pomoci . Tak jsme si vlastně vzájemně pomohli. Za těch pár hodin jsem zdomácněla, ta příprava se vyplatila. Překvapilo mě, že mě to bavilo víc, než jsem očekávala. Ale práce to je! Jak jsou děti venku, tak si myslím, že se kolem nich musí mnohem více běhat. Bolí mě nohy i záda. Pravda je, že jeden chlapeček tam má ADHD ještě s nějakým dalším psychickým problémem, takže je dost agresivní na druhé děti a pořád jsem to musela řešit. (Dokonce před námi mlátil i pedagoga, tak to s ním šel řešit.) Potěšilo mě, že jsem věděla, jak na to - to čtení tun knih se zúročilo. Oba jsme byli spokojení - tyto děti potřebují víc disciplíny, ale i lásky. Děkuji ještě jednou Vám všem, máte prsty v tom že jsem nástup tak LUXUSNĚ zvládla )! Díky, díky, díky!
Plachacek, to jsme moc rádi, že Vám to šlo a že Vás to bavilo. To je u mnohých prací strašně důležité.
Já bych do lesní školky měla asi problémy jít. Pamatuji na občasná suplování ve školní družině. Máte na starosti i třeba 35 dětí, které se rozeběhnou po školním areálu. Pak máte povinnost zajistit jim nějakou aktivitu (nechat je hrát si volně je dneska skoro trestné dle mnohých rodičů, ale samozřejmě nebudu nutit dítě, které si našlo jinou činnost, aby si hrálo s námi). Takže tedy s 10 dětmi něco děláte, zatímco 5 jich čeká, až se nebudete dívat, aby mohly provést nějakou lumpárnu (jestli má někdo pocit, že takhle "zákeřné" děti v družině nejsou, ujišťuji jej, že se mýlí), dalších 10 si hraje v okolí (dá se na ně dohlédnout) a těch posledních deset si sice hraje poklidně, ale raději mimo Váš dohled. Stíhat aktivitu, kterou vedete, koukat okolo, aspoň sem tam nahlédnout do koutů, kde si hrají a mít přesný náhled na to, co dělá ta zlobivá pětka, z toho mě do půl hodiny vždy bolela hlava. Nedejbože, když se něco řešilo (uklouznutí, odřené koleno, honem pro lékárničku, desinfekce, náplast, najednou máte 10 minut ty všechny děti bez dozoru).
Ale tyhle školky mají asi trochu jiný přístup k dětem, tak snad nehrozí, že by děti dělaly naschvály...
P.S. u agresivního dítěte ve školce je vhodné zaměřit svou pozornost na oběť, aby dítě vědělo, že se mu takto pozornosti nedostane, což je v mnoha případech důvod, proč děti zlobí. Jakmile zazlobí, někdo se jim věnuje (i když v negativním slova smyslu - hubování, trest,..., ale na tom jim nezáleží), a když jsou hodné, učitelky jsou spokojené, jaké mají hodně děti, a nechají je být a nevšímají si jich. Ale to asi poznáte, kdy dítě je agresivní proto, aby zaujalo pozornost dospělého, a kdy je to součást jeho vypořádání se s problémy v mezilidských vztazích.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.