Kolikrát si ráno na sebe stříknete vůni?

Ani jednou, ráno jdu do sprchy.

Otázka zněla - jak se voníte ráno do práce.

Dovedete si představit kancelář 16 m2 a v ní 4 ženský a z každé je cítit jiný parfém? No upřesním, po chvíli už není z každé cítit jiná značka neboť smíchané vůně se přemění v děsnej smrad. Zažila jsem to a proto do práce jsem vždy volila ranní sprchu bez ničeho. Odpoledne znovu do sprchy neboť jsem doslova smrděla. Něco jiného je používat parfém večer na akci atd. Takže není to o značce parfému nebo kolikrát, ale o tom, kam zrovna jdu.

Nejhorším na tom je, že se převoníte, protože už vaše smysly (čich) otupěly a pokud se s někým takovým potkám v autobusu, tak je mi na zvracení podobně jako z pachu bezďáků a starých lidí.

Raději by jste se měla pravidelně koupat a prát prádlo než smrdět. Ne, vážně na tom něco je.

Záleží odkud máte voňavku...já mám své oblíbené značky za přijatelné ceny a jednou na krk a jednou,dvakrát stříknu do vlasů.Tam vydrží vůně nejdéle a nezmění vůni(na těle se mísí s potem a vůní těla)a pokaždé co pohnu s hlavou tak provoní okolí i když já to necítím,lidi kolem mě si někdy všimnou...a je to tak akorát,nikomu to ještě nepřišlo moc.

Jak kterou. Mám parfém, dostala jsem jej darem, protože takhle drahý bych si sama nekoupila - stačí 2 malá stříknutí. Ten používám k významným příležitostem. Jiné můžu vícekrát a různými způsoby, např. parfémovanou vodu stříkám 1-2x na zápěstí, otřu o sebe, otřu za uchem. Prostě každá vůně má jinou intenzitu.

Je normální, že vůni na sobě necítíte. Nos si zvykne, takže já si vždy říkám, že pokud svou vůni ještě po půl hodině cítím, tak je jí moc.

Vzpomínám na jednu magnoliovou parfémovanou vodu. Na první čuchnutí, každé ráno každý den, strašně smrděla. Ale jak se rozležela (cca pár desítek minut), voněla nádherně, decentně a jemně. Přitom hned po stříknutí to fakt bych přímo puch

Zdravím, toaletní vodu třikrát, parfém jednou až dvakrát podle druhu akce.

ráno málokdy, spíš večer, když jdu do postele

Mám takovou spolupracovnici, kterou nemusím vidět a stejně vím, že prošla okolo. I minutu potom.

Napadla mě analogie s tím, když člověk chvíli sedí na záchodě a pak mu ten smrad nepřijde. Za to, když jde někdo po něm, tak tam kolikrát ani nevstoupí.

Já jsem na voňavky ujetá. Tak jako některá sbírá boty nebo kabelky, tak já vůně. A když mi některá voní, tak se na cenu nedívám. Mám tak parfémy za 2500, ale i obyč toaletky za 500. A leckdy ty levnější voní intenzivněji než ty drahý. Takže antiperspirant do každého podpaží po dvou střicích a parfém za každé ucho a pak zezadu pod vlasy. Nikdy mi nikdo neřekl, že to přeháním. Naopak dělám ve velkém kolektivu a občas mi někdo řekne, že příjemně voním.

Váš problém není v počtu stříknutí, ale voňavkou, kterou používáte. Levnější voňavky jsou velice jednoducé a výrazné. Nemusí se každému líbit, nemusí je všichni vnímat jako příjemné. Dražší voňavky jsou rafinované, kdy různé vůně v jednom, působí sofistikovaně. S pletí, teplem se rozloží a působí pak velmi nenásilně. Oproti levnějším, které jsou jednoduché a vtíravé, vlezlé. Takže v konečném finančním součtu levná + několik stříknutí = drahá + jediné stříknutí nebo otěr.

Voním se většinou dvěma střiky. Jeden vždy na vlasy, ty jsou ideálním nositelem vůně, ale též si vůni dám na krk a zápěstí. Snažím se nepřevonět, je třeba počítat s úžasnou adaptační schopností nosu, který přestane cca po 20 minutách cítít voňavku, ale druhým stále voní a v kanceláři, divadle, dopravním prostředku i jinde, kde lidi před vámi nemohou utéci, je silně navoněný člověk dost obtěžujícím pro okolí.

Svého času byl moderní parfém Poison. Páchl jako tlející broskve, byl velice intenzivní a dělalo se mi z něj až mdlo, když tím byl někdo zlitý v okolí.Pamatuji si, jak jsem byla jednou v divadle a pochvalovala si, jak tam není nikdo kolem mne tím navoněný, až se na poslední chvíli přihnala madam a sedla si přímo přede mne, která v tom parfému asi macerovala přes noc ve vaně a jak to bylo hodně nepříjemné.

Stejně tak se člověk bohužel adaptuje i na vlastní tělesný pach, což vysvětluje, jak různí páchnoucí jedinci, ze kterých omdlívá celá tramvaj a prchá z jejich dosahu, sami se sebou vydrží.

Díky té adaptační schopnosti nosu též vůně občas měním, protože po čase mi voňavka přestane vonět vůbec a chce to pár měsíců odpočinku a nějakou novou. Taky záleží v rozkladu voňavky, existuje něco jako svrchní, střední a spodní tón vůně, kdy to jinak voní na začátku, pak po chvíli a pak dlouhodobě. Vůně též na někom voní a na někom ne, záleží, jak se smísí i s vůní samotného člověka.