Jsem smutná a osamělá

Zrovna jsem chtěl něco podobného paní Andelce napsat. Připadá mi, že se chce spíš hádat než něco poradit. Nejlepší je, že je zvědavá co ji poradíme, když nechce poradit.

Chce to trochu vstřícnosti paní Andelko a ne se hned naježit.

ano řeší...píšeš,jako 15 letá

ale to je spíše i o tom jednání s lidma ...raději mi nepište

Sépi,nemůžeš vůbec vědět,jak to máme s manželem...asi by ses divila.Já mám kamarádek dost ve svém rodném městě-taky by ses divila.A teď pracuju pře internet,někoho najít tady.Zatím si jen píšu,1x jsem se setkala...Jo štěkla jsem na tebe!Nelíbilo se mi,jak mi píšeš.Tak promiň no,asi se tě to dotklo.

VŮBEC MĚ NEZNÁŠ!Tak z oka-do oka...to si nechej pro někoho jiného.Asi ani nečteš,co tu píšu,že?

A jinak...nějak se snažím dostat z toho,co se mi stalo,ještě nedávno a po měsíci a s hodnýma lidma mi to jde líp.Myslím i ty,co mi tu píšou a pěkně-

tak mi už nepiš.Díky Andělka

Andelko, trochu jsem o Vás přemýšlela. Myslím si, že se všemu moc poddáváte. Co jste prožila bylo jistě hodně těžké a mám pocit, že to příliš ovlivnilo Váš současný pohled na lidi a svět kolem Vás. Uvědomte si, že nejste jediná, koho potkalo něco takového, co Vás. Dokonce jsou lidé, co jsou na tom daleko hůře. Já to vidím tak, že se cítíte ukřivděná, proč se"to všechno"stalo zrovna Vám, a máte sklony k sebelítosti. Soudím tak z toho,"co"a hlavně"jak"se prezentujete na těchto stránkách. Zkuste se s minulostí vypořádat, hlavně si neklást nic za vinu, a začněte se mít ráda. A začněte mít ráda i lidi kolem sebe a myslete pozitivně! Když se budete na lidi kolem sebe usmívat, budou se oni usmívat na Vás, a navázání kontaktů bude pro Vás jistě jednodušší. Není možné, abyste si pak nenašla konečně nějaké kamarádky či známé. To, co jsem popsala v předešlých řádcích, totiž funguje!

Asi si teď řeknete:"jó, té se to radí, když...". Ano, souhlasím, není to tak jednoduché, vím to. A nebude to hned, to již dnes také vím. Pravděpodobně budete potřebovat odborné vedení nebo i pomoc. Nestyďte se a vyhledejte ji.

A hlavně andelko, pamatujte, že nejste sama. Máte manžela, který Vás má rád. Sama připouštíte, že to nemá nebo neměl s Vámi jednoduché. To, že si to uvědomujete, a že to oceňujete, je jediné pozitivní, co jsem od Vás zatím četla. Ale důležité pozitivní .

Gratuluji!

Jen se zeptám, řekla jste to také svému muži? Slyšel od Vás, že si ceníte toho, co všechno pro Vás v těžkých chvílích vykonal? Poděkovala jste mu za jeho podporu? Byly to a jsou těžké chvíle i pro něj a určitě se s tím musí také nějak srovnávat. Podle toho, co jste psala, Vás má nesmírně rád. Nezapoměla jste ve své zahleděnosti do svých problémů na něj? S takovým mužem se přece nemůžete cítit osamělá! Važte si ho a dávejte mu to moc a moc najevo. On Vám to vrátí stokrát jinak a Vy budete opět šťastná.

Andelko, jistě, že nemusíte se vším, co jsem napsala, souhlasit. Reagovala jsem na to, co o Vás prozatím vím. Když budete chtít, jsem k dispozici na mailu.

Přeji do budoucna hodně sluníčkových dnů!

Dobrý den.Děkuji vám za vaše odpovědi.Se vším nemohu souhlasit,ale to jistě chápete.Ano poddávám se tomu,ale bylo toho na mě moc.Nennapsala jsem tady všechno.Začalo to hlavně(i před tím to nebylo růžové,ale nějak jsem tím proplovala) tím,že mi zemřel někdo,koho jsem měla nesmírně ráda a ,ještě k tomu jsem u něj nebyla.Byla jsem v té době pracovně v cizině.Dneska to beru,že ..."blbé prachy..."Nechce se mi to tady všechno ventilovat.

Vím,že jiní lidé prožili daleko horší věci,ale když si to budu říkat,tak mi to pomůže?Nebo co to vlastně je,že si říkáme..."je mi blbě,ale jiní to mají horší...!"Tohle nesnáším,když mi někdo říká.To já vím!To by jinak byli všichni v pohodě,ne?

A další věc je,že když jsem byla veselá a dělala jsem věci pro druhé atd. TAK TAKTO SE MI TO VRÁTILO!Tak mám znova být hodňoučká holka?A taky i na ty druhé-ty zlé?To jsem taky byla a snažila jsem se je změnit a oni mě ničili a dnes taky ničí.No nejsem konkrétní,ale to bych psala hodinu.

Jsem tady sama ne z těch důvodů,že jsem hnusná na lidi,ale nikam jsem pořádně nemohla a jsem tady jen 3 roky.Ano mám tady manžela...ale co kámoška?Na dopoledne nebo tak nějak?To jsem myslela.Ano manželovi jsem mnohokrát řekla,ře děkuji...za to,že je a jaký je...

Máte pravdu,že to bude trvat a snad mi život znova nepodkopne nohy,jako před měsíce.Potřebuji o chvilku déle stát,abych se po tom všem zvetila.

Co myslíte tím odborné vedení?Doktoři by mě cpali asi lékama ne?A moc jim nevěřím po pár"akcích"...

S pozdravem...Andělka

Milá Andělko,

budu se snažit to vzít tentokrát krátce a odzadu.

- Odborným vedením jsem myslela pomoc psychologa, tak, jak Vám radí Katka. S tím, co Vám psala, naprosto souhlasím.

- Jestliže jste tři roky neměla šanci nikam jít a seznámit se, pak tedy právě teď začněte! Třeba tak, jak jsem Vám nastínila úplně poprvé (výstavy apod.) nebo i tím, že půjdete do obchodu nebo s pejskem na procházku (pamatuji si dobře, že máte pejska?), budete se kolem sebe dívat aspoň přívětivě, když se nechcete usmívat - ale usmívat se je hezčí (!), a dáte se třeba do řeči s někým, kdo je Vám aspoň trochu sympatický. To na začátek...

- Další věc: co Vám, Andělko, pomůže, když budete na ty druhé-zlé také zlá? Tím si ubližujete hlavně sobě! Odpusťte jim! A nemusíte být zrovna hodňoučká holka. Uděláte to hlavně pro sebe! Co se stalo se nedá odestát. Jestli chcete změnit své okolí, změňte nejdříve sebe a svůj přístup k němu! Lidé se k Vám budou chovat přesně tak, jak jim to dovolíte. Koukněte znovu na první reakce na Váš prvotní dotaz - tak to přesně funguje! Podívala jste se? Pochopila jste?

- Pokud si budete opakovat, že to jiní mají horší, můj názor je: ano, opravdu Vám to pomůže. Je mi líto, že to nesnášíte, když Vám to jiní říkají, ale chápu Vás. Znám díky své profesi spoustu lidí, kteří na tom jsou opravdu špatně (z"mého"pohledu) hůře. Ale mnoho se jich dívá na svět s úsměvem. Odpustili sobě i těm druhým - zlým. A hledají ve svém okolí jen to pozitivní, co je může posílít. A ti jsou opravdu v pohodě!

- Andělko, asi se Vám znovu nelíbí všechno, co Vám píšu, je mi to víc, než jasné. Ale já nejsem Váš nepřítel! Tím jste si sama sobě - prozatím. Poslechněte Katku i mě, a co nejdříve navštivte toho psychologa . Za předpokladu, že důvěřujete svému obvodnímu lékaři, poradí Vám jistě i on, kde dobrého psychologa najít. Pokud"obvoďákovi"nedůvěřujete, najděte si jiného!

Podle toho, co jsem si před chvílí od Vás a o Vás přečetla, mám dojem, že zápasíte s depresemi (?), a z těch se sám dostane málokdo. Mohou přerůst v závažnější onemocnění, pozor na to!

Myslím si, že Vaše problémy jsou opravdu velmi intimní a osobní. Moje nabídka na e-mail platí stále, a to i do budoucna. Stačí kliknout na můj nick. Budu ráda, když mi dáte vědět, jaké pokroky jste už udělala, a kolik již máte známých a kamarádek! Vy to přece zvládnete! Tak vzhůru do toho! A pokud jste po fyzické stránce zdravá, tak věřím, že až budete v psychické pohodě, tak přijde i to vytoužené miminko!

Přeji Vám, Andělko, hodně štěstí!

PS: zase to bylo dost dlouhé...

Chybí mi určitě kamarádka.Jako kamaráda mám manžela ,ale chci mu to trošku ulehčit.

Co se ti stalo?15 let se setkáváš s těmi lidmi z inzerátu?Tak to jsi mi přidala optimizmu do této akce.Díky

to je dobrá rada...jen,že tady toho moc není a taky si vybíráme.Chci jít s manželem,teda hlavně .Musím se začít více dívat.Ne manžel tady roky nebyl a známí jsou pryč a snaha o dva lidi byla...ale nemají už zájem.Mají své životy a jiné známé.A zájmy manžel měl trochu sportovat,ale byl také nemocný tak nemohl a já ještě do nedávna taky ne.Stejně si myslím,že v dneštní době nemají lidi moc prostředků na to,aby někam chodili.Všude je to o penězích.Je to hrozné a hlavně tam,kde mají děti.Mám i takové známé v Ostravě.To je taky můj problé...přestěhovala jsem se z lepšího do horšího!K tomu tak moc mi chybí moje rodina, známí a moje město...nějak si nemůžu zvyknout.

A

Ahoj Katuško,

děkuji ti za příjemné psaníčka a za radu(k psychologovi asi zajdu,měla jsem jít ,už dříve).Máš pravdu,že určité věci nezvládám a dříve to pro mě byla hračka.Nechci se měnit.Cítím,že se to děje a k horšímu...Moc bych chtěla miminko a to se mi zatím nedaří.Po tom,co se mi stalo,mám i strach...(to krvácení...doktoři...doma/ne teda manžel).Tak se z toho dostávám a musím i tím,že potřebuju poradit od lidí a asi i odborníka,jak píšeš.

Vím,že to má-mělo hodně lidí těžší,než já,ale proto se nemůžu smát,že já jsem oproti nim v pohodě.To nejde.Každý ten svůj život má jiný a i jinak to bere.

Moc móóóc ti držím palce a všechno,ať se ti to napraví,ať jsi šťastná a zdravá,aby se ti splnilo,co si přeješ... a já děkuji tobě,jak mi tu píšeš...

Andělka

Milá Katko,

naprosto souhlasím s tím, co jste před chvílí Andělce napsala. Vy na mě svými slovy působíte, že jste právě ten typ člověka, který to nevzdává a bojuje. Ačkoli to také nemáte lehké, a máte svá trápení, podobně jako Andělka. Zrovna dnes jsem se jí to snažila napsat, věřím, že si to přečte. A doufám, že nás poslechne, a k tomu psychologovi zajde. Buďte stále tak optimistická, Katko, a ponechte si svůj názor na život. A pokud Andělka využije Vaší nabídku na soukromou výměnu názorů, věřím, že pomůžete přesvědčít ji svým postojem k životu, svojí empatií a svým optimismem, aby alespoň trošku změnila svůj přístup k životu. Kdoví, třeba potkám jednou dvě mladé hezké usmívající se ženy, které budou zářit spokojeností, a budete to právě vy dvě... Přeji Vám i Andělce šťastný život.

Vaše"šťastná".