Tezka zivotni situace - uz nikdy tehotna

Od: Datum: 26.09.14 10:07 odpovědí: 42 změna: 05.11.14 14:52

Je mi 27 let a s pritelem jsme spolu 3 roky. Od zacatku me presvedcoval, ze touzi po miminku, i moje a jeho rodina na me zacala tlacit a ja vedela ze se na dite necitim (vzdy sme to partnerovi rikala, ze pokud chce dite bude si muset najit jinou zenu), tak sem si jejich reci nebrala a dva roky tak zila. Bohuzel mi pak selhala antikoncepce (nechapu, od 17 fungovala jako hodinky, obcas podezrivam pritele zda v tom nemel nejak prsty). A ja byla v soku plactiva, citlivejsi, a kazdy mi nabizel podporu at na potrat nejdu. No zkratim to.

Na potrat jsem nesla, ale me pocity se zhorsili, driv sem byla zdrava, ted navstevuju psychologa i psychiatra a muj stav se nelepsi, nejsem vesela, nesmeju se, pocit ze mam mit dite me desi i ve snech. Kazdemu to uz na rovinu rikam, i priteli ale oni, ze bych uz nebyla jejich dite kdybych ho dala pryc, pritel by me opustil, jsem v bezvychodne sitauci. Kdyz dite opustim (adopce), opusti me vsichni, kdyz si ho necham budu nestatsna po cely zivot, vim to, vzdy sem vedela ze deti nejsou nic pro me. Jen ted vazne vubec nevim co delat


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 26.09.14 10:12
avatar

To je mi velice líto, že to tak máte. Vůbec nechci říkat, jaká krása dítě je. To vůbec. Jste dost stará na to, abyste už věděla, co chcete a co ne. Jste v šílené situaci a já bych vás jen chtěla potěšit. Ale nejde to. Je to šílené! Držte se. Hodně štěstí a laskavý osud. *slunce*

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 26.09.14 10:15

Myslím až se narodí, že svůj postoj rychle změníte . Mít v rukou nebo u prsu ...něco tak úžasného jako je vlastní dítě ...to se každému nepoštěstí.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 26.09.14 10:17

Ještě nemáte 100% jistotou, že "když si ho nechám, budu nešťastná po celý život". Znám maminku, co prožívala v těhotenství podobný stav, a dnes má 2 děti a v životě by je neopustila. Těhotenství pro ni ale bylo peklo. Nepředstavujte si tolik, co bude, až porodíte. Pořád máte 2 možnosti, jakkoliv to zní drsně: buď najdete lásku k dítěti anebo ne, a předáte dítě k adopci. Nesmíte se vinit z toho, že Vás dítě děsí, Vaše psychika reaguje na něco, co jí v minulosti hodně ublížilo. Zkusit mít ráda své dítě ale můžete vždycky, pokud to nepůjde, máte právní možnosti, jak se zařídit.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: waffentreger
Datum: 26.09.14 10:30

tak to tedy nezávidím, a pokud v tom měl někdo prsty (antikoncepce) tak to byl pěkný sobec, když nepoznal že dítě nechcete.

Nicméně, to už nezměníte. Snažte se teď myslet pozitivně. Jste už na to tři. Vy, Váš přítel a pak malé mimčo ve Vašem břiše. Zvedněte hlavu a myslete na pozitivní věci. Je zbytečné se zaobírat tím co přijde po porodu nebo během něho. Nevíme ani co bude za pár minut. Co když za hodinu bouchne sousedův byt, dům a Vás to smete...nebo vypukne občanská válka a na Váš dům spadne raketa...

Naopak si s mimčem povídejte, čtěte mu a hlaďte se na bříšku. To malé to cítí, přeci je jen ve Vašem těle, takže když ucítí že ho nechcete, nebo ho nemáte ráda...jak se bude cítit on. Řekne si, to tam na těch houbách neříkali, že nás maminka nebude chtít. Říkali že nás bude milovat, povídat si s náma a až přijdeme na svět, tak byť budu pořád řvát, a to i v noci, protože mi je šumák že je zrovna noc, když já chci být u srdíčka které mě miluje a pít to dobré maminčino mlíčko...

Uvidíte, že až přijde na svět a dostanete ho k sobě...že najednou stichne...to proto, že znovu ucítí Vaše srdce, Vaši lásku a teplo, kterou jste ho obdarovávala když byl ještě ve Vašem lůni.

Takže hlavu nahoru, trápit se je již zbytečné, už s ohledem na Vašeho potomka. Zajděte do knihkupectví a najděte si knížku kterou jste ráda četla...dívejte se i na další knihy a v duchu s ním rozmlouvejte...a pokud už máte bříško větší...tak ho pohlaďte...Uvidíte že se Vám náada zlepší. Psycholog není řešení, zlom musí nastat ve Vás!

Hodně štěstí a plno šťastných dnů

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 26.09.14 10:36
avatar

Chápu Vás, (i když pokud jste nikdy nechtěla mít děti, mohla jste zvolit metodu buď dočasného podvázání vaječníků, nebo sterilizace).

Chápu i přítele - těší se na dítě a představa, že byste ho dala pryč, je pro něj jistě strašná.

Jste dospělá, jednejte podle svého uvážení - ale až po porodu. Teď s Vámi cloumají hormony a nejste schopná racionálně uvažovat. Je tu i možnost, že dítě přenecháte v péči přítele a jeho rodiny. I pro případné dítě by pak bylo lepší, kdyby ho nevychovával člověk, který ho nechtěl a nenašel si k němu vztah.

Dokud byl čas, mohla jste zvážít i variantu jít na potrat, aniž by někdo o Vašem těhotenství věděl (ano, je to slabošské), a i variantu potratu po rozhovoru s přítelem, že dítě prostě nechcete a tečka. Zřejmě byste se rozešli, ale krom jeho a předpokládám jeho rodičů by to nikdo nevěděl, nikdo by Vás nemohl nijak odsoudit. Neměla jste to říkat "každému", aby Vám pak nabízel podporu). Nikdo jiný než vy dva do toho neměl a nemá co kecat, a zásadní rozhodnutí bylo na Vás. Teď nezbývá, než vydržet.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 26.09.14 10:45

Asi Vám neporadím, ale napíšu Vám, jak to bylo u nás. Moje žena i já jsme dítě chtěli, sice ne že bychom po něm vyloženě toužili, ale dohodli jsme se na vysazení antikoncepce s tím, že to buď přijde nebo ne. Povedlo se během prvního měsíce, žena ani nevěděla, že je těhotná, poznal jsem to já podle toho, že nedostala menses, ona to vůbec nesledovala. No a od té doby u ženy všechno špatně - nejprve, že je těhotná příliš brzy, pak při další kontrole se zjistilo, že budou dvojčata - opět vše špatně, že budou dvě, jak to zvládneme (babičky obě daleko, my bez rodinných příslušníků v dosahu, málo přátel, chvíli po stěhování, starý polorozpadlý barák atd.). Celé těhotenství jsem to měl na talíři (moc brzo, dvě najednou, narodí se na podzim, co s nimi v zimě, když se nedá ani ven, celé dny sama doma, následně se ukázalo, že budou dva kluci, žena si přála aspoň jednu holčičku, prostě pořád něco). Po narození tak dva měsíce peklo a od té doby super, žena by je nedala ani za nic na světě. Neříkám, že bysme je oba občas nejradši neposlali babičkám poštou bez zpáteční adresy, ale většinu času si s nima maximálně užíváme a v současné době je mi jasné, že pokud by se něco pokazilo a rodina se rozpadla, půjdu pryč já sám, ale děti zůstanou u matky, protože mi je prostě nedá :D tak snad jen pro odlehčení, ono to zpočátku vypadá jinak, než jak se to později vyvine. Každopádně Vám držím palce, ať vše dopadne tak, jak dopadnout má :)

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 26.09.14 10:55

Každopádně chápu lidi, kteří se rozhodnou, že děti prostě nikdy nechtějí - sám k nim nemám zrovna vřelý vztah, tedy k těm cizím, své zbožňuju, stejně tak chápu pocity chlapa, který si najde skvělou ženskou a pak zjistí, že ona prostě děti nechce, zatímco on ano. Jinak si můžou skvěle rozumět, já bych to asi nedal. Teď už ano, děti mám, ale představa života bez svých dětí by mne od takového partnerství odradila. Ovšem cizí děti jinak nemusím vůbec, snesu je, chápu, že synové potřebují společnost, takže návštěvy kamarádek s dětmi přežiju buď v dílně nebo v jiném patře u televize, ale obejdu se bez nich. Vlastní děti jsou něco jiného, letos byli poprvé na táboře, po dvou třech dnech mi chyběli tak, že jsem se nemohl dočkat, až se mi parťáci vrátí a zas je budu mít kolem sebe. Takže on vztah k dětem je málokdy černobílý a to dopředu nepoznáte. Jistě, je to závazek, koule u nohy, na sebe čas, energie ani peníze obvykle nezbývají a když, tak výjimečně, ale stojí to za to. A pro mně jako pro chlapa, čím jsou ti kluci větší, tím je to s nimi lepší. Mimina mi nic neříkají a neříkaly.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 26.09.14 11:02
avatar

Tazatelka ale uvádí, že přítel byl srozuměn s tím, že ona děti nechce, anebo se aspoň tak tvářil. Možná myslel, že ji časem přesvědčí.. ale je dost sobecké vyžadovat po druhém něco, co on zásadně nechce.

doplněno 26.09.14 11:16:

Ano, přítel s ní zůstal, i když věděl o jejím přesvědčení děti nemít. Tlačit ji - evidetně za pomoci jeho rodičů - proti jejímu přesvěčení do toho, aby si teď dítě nechala, mi přijde nefér.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 26.09.14 11:12

Jistě, nicméně to není téma, které se probírá na začátku vztahu a pak už bývá tak trochu pozdě, co se citů týče. Navíc si myslím, že chtít dítě není o nic sobečtější než ho nechtít, prostě je to jiný názor a záleží na jednotlivých lidech, jak se k tomu postaví. Pokud tazatelka píše, že to na ní přítel navlékl s antikoncepcí, abych řekl pravdu, nedovedu si to představit. Jako že si nevšimla, že během soulože nepoužil kondom? :o Nasadit ho přece není záležitost dvou vteřin. Věřil bych tomu, že se dá tvrdit, že žena bere prášky a přitom je nebere, ale tohle? Dost nepravděpodobné. Každopádně nikoho nesoudím, prostě se stalo a je teď jen na nich, jak se k tomu postaví. A každé rozhodnutí nese své následky, ať bude jakékoliv. Takže v klidu a s rozmyslem odhadnout co se stane, pokud se rozhodnu tak nebo onak a zvolit menší zlo. Co jiného zbývá.

doplněno 26.09.14 11:13:

Aha, jsem vůl, to ohledně selhání antikoncepce jsem přehlédl. No stane se, nic není stoprocentní. Každopádně to nic nemění na situaci a potřebě jí řešit.

doplněno 26.09.14 11:33:

Žena má v této věci prostě zákonem a fyzickými předpoklady možnost a zodpovědnost za to se rozhodnout. To rozhodnutí ovšem není jen za ní, ale i rozhodnutí za dítě a za otce. Zda je to výhoda nebo nevýhoda soudit nebudu, prostě to tak je. Ostatní do toho můžou buď kecat (otec, rodiny) nebo nemůžou vůbec nic (dítě), ale tak to je. A lehké to určitě není.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 26.09.14 11:23

Nefér to je, nicméně rozhodnutí je stejně na ní. Chlap s tím nic neudělá. On bohužel "pouze" přijde o dítě, které chtěl. Pokud by to bylo obráceně, on dítě nechtěl, ona ano a stalo se, rozhodnutí by opět bylo jen na té ženě. Ovšem povinnost starat a platit na dítě by byla i na tom chlapovi co nechtěl a to minimálně do 18, kolikrát i do 26 let. To je též nefér, řekl bych. I když už je to na jinou debatu. Každopádně, jediný kdo se může rozhodnout je tazatelka a možnost se rozhodnout s sebou vždy nese i zodpovědnost za následek svého rozhodnutí, ať je jakéholiv. Moje rada - sepsat plus a mínus obou rozhodnutí a vybrat to méně bolestné a více přijatelné. Nic jiného se dělat nedá.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 26.09.14 10:53
avatar

Nedokážu si svůj život představit bez mých dětí.

Byl by naprosto pustý a zbytečný.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 26.09.14 11:19
avatar

Splašené hormony prostě vykonaly své. Zkuste o své situaci nepřemýšlet jako o bezvýchodné. A rozhodnutí ponechte až po porodu. Je to to jediné, co můžete v současné době udělat. Asi je zbytečné vám říkat, že děti jsou radost. S nimi je život mnohem bohatší a krásnější.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 26.09.14 11:24

A taky těžší a náročnější, ať jsme nestranní :)

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 26.09.14 11:38
avatar

Nemohu nabidnout nic nez svuj soucit a pochopeni.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 26.09.14 12:57
A co na to přítel, na ty Vaše pocity? Padlo u vás to, že s dítětem doma by mohl být on? Vy byste byla doma jen v šestinedělí... Pokud po dítěti tolik toužil, třeba by do toho šel,a vy byste se mohla realizovat v práci... Přeji vám, ať se po porodu do děťátka zamilujete, chápu že jsou lidi co třeba děti nemusejí, ale veřte, že vlastní děti a cizí děti - to je naprosto něco jiného.
Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 26.09.14 14:39
avatar

milá pisatelko, je mi líto čím procházíte. Neodsuzují vás i když to dost dobře nechápu. Ale tak jako někdo si neřídí psa nebo kočičku , tak vy si nechcete pořídit mimčo. S tím rozdílem že ve vážném případě to zvířátko někomu dáte ale u dítěte to nejde a do jeho 18 let jste za něho zodpovědná ve všech bodech.Já osobně mám tři děti a období miminek považuji za nejštastnější ze všech životních situací.Nechápu proč vám ve vaší svízelné situaci nepomůže vaše matka, sestra?,,Moc vám přeji at se vaše názory změní a až budete držet ten zázrak v náručí , ucítíte tu neskonalou lásku k tomu bezbranému tvorečku držím palce Korina

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 26.09.14 19:05
avatar

Jestli to takto všechno prožíváte, je vše nastavené od přírody. Myslím, že to tady ještě nepadlo, ale já bych Vám poradila tuto variantu.

Děťátko by jste si mohli ponechat, snad to těhotenství s pomocí lékařů zvládnete. Ale již teď, ve vší vážnosti bych se s manželem a poté i se širší rodinou snažila domluvit toto řešení. Byl by v rodině někdo, kdo by byl schopen se o dítě postarat a pomoci ho vychovat? Manžel musí vydělávat peníze, ale pokud by jste vydělávala více vy, můžete si otočit role. To už tady padlo. Věc má ale háček, že Vy by jste to děcko měla stejně doma, což Vy nechcete. Já mám takovou představu, že by děťátko vychovával z rodiny někdo zcela jiný a Vy by jste ho mohla navštěvovat. Co když se to vše ve Vás někdy něco zlomí. Neříkejte nikdy nikdy. Třeba k dítěti najdete vztah až bude větší, bude chodit, mluvit atd. Vím, že to je nestandartní řešení, ale určitě zavrhuji adopci cizím lidem. I když by jste nikdy mateřský vztah ke svému dítěti nenašla, nezavírejte si vrátka, a nezavírejte vrátka svému manželovi, jako otci a ostatním, jako prarodičům.

Možná, že právě prarodiče můžou vytvořit hezký domov, hezké dětství Vašemu dítěti, vlastní krvi. Nebo někde u nějaké tety, sestřenice. Doufám, že jste mě pochopila, za dvacet, třicet let možná budete ráda, že máte alespoň jednoho potomka, i když jste ho nevychovala. Přesto si myslím, že i občasný styk s ním, Vám přinese něco jiného do života, že Vás v něčem obohatí.

Přeji, ať se všechno v klidu a ve vší spokojenosti zadaří a nikdo nebude mít z řešení špatné pocity. Držím palce.

doplněno 26.09.14 19:17:

Čtu ještě jednou, co jste napsala, vidím, že tam máte opravdu jenom ty dvě varianty. Nechat si děcko a být nešťastná, nebo dát dítě k adopci.

Takto ublížíte všem, sobě, dítěti, nejbližším příbuzným. Postavte je před hotovou věc. Buďto se Vás po porodu něco zlomí a dítě si s mateřskou láskou odvezete z porodnice domů. Nebo mu opravdu najděte vhodnou náhradní rodinu v nejbližším příbuzenství. Bude těžké domluvit, kdo bude máma. Ale celoživotní nejistota, jak Vaše dítě vypadá, co dělá, jak je vychované od cizích lidí, je moc těžká. Rodina stojí za Vámi, stojí o dítě, pokračovatele rodu. Určitě Vám pomůže.

doplněno 26.09.14 19:22:

Určitě Vám pomůže .. po počátečním prvotním šoku, budou muset si na ti nezvyklou variantu zvyknout, ale věřím, že když o tom budete mluvit, že to zvládnou. Pohovořte též o této variantě nejdříve s lékařem.

doplněno 26.09.14 19:26:

Určitě Vám pomůže .. po počátečním prvotním šoku, budou muset si na ti nezvyklou variantu zvyknout, ale věřím, že když o tom budete mluvit, že to zvládnou. Pohovořte též o této variantě nejdříve s odbornými lékaři, ke kterým docházíte.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 27.09.14 11:33
avatar

Mám 2 děti žijící ve spokojených rodinách a 3 vnoučata. Myslím si, že bez nich by byl můj život prázdný. Raduji se z každého jejich úspěchu.

Přestože mě jazyk svrbí, ponechám morální stranu věci stranou.

Co dělat? Poradím ze dvou příběhů z mého okolí. Ale nevím, zda to tak dneska bude možné.

1/ Tohle je příběh už asi 40 let starý. Byly 2 provdané sestry, jedna měla 4 děti, druhá, i kdyby se na hlavu stavěla, nic. Tak se dohodly. Ta první zkusí otěhotnět a porodit ještě jedno děcko. Když se zadaří, dá ho té bezdětné bez jakýchkoliv nároků. Paní skutečně otěhotněla a narodila se pěkná holčička. Jak se dohodly, dala ji sestře. Malá se jmenovala podle sestry a jejího muže, vyrostla u nich, měla se velice dobře. Rodina byla dobře zajištěna. Už ani nevím, zda děvče vědělo, čí je, nebo ne. Ale bylo pomoženo bezdětnému manželství. Dneska, když musíte mít papíry takřka na všechno, myslím si, že by to asi nešlo. Ale bylo to v rodině a ke prospěchu všech.

Když mohu mluvit za sebe, když bych děcko, byť i páté, porodila a uviděla je, asi bych ho té sestře dát nedokázala. Úmluva je sice úmluva, ale srdci se nedá poroučet. I když děvče pravá matka často viděla a viděla i to, že prospívá a má všeho dost, stejně bych měla špatný pocit. A bylo by mi smutno.

2/ Příběh takřka současný. Moje kamarádka byla hodná, veselá, ale žila, no dejme tomu, dost volně. S několika partnery si pořídila celkem 4 dcery, nakonec s nimi stejně zůstala sama. Její dcery neměly morální zábrany. Dvě porodily děti , krátce po 15 a druhá v 16 letech. Ani jedna dítě nechtěla. Měly skončit v dětských domovech. V té chvíli se babičce, která za mlada také nebyla o moc lepší, hnulo cosi u srdce a obě děti svých dcer si vzala, že se o ně bude starat. Dcery znovu zmizely kdesi ve světě. Babička už je krátce v důchodu, děti má v pěstounské péči. Má s nimi asi dost práce, ale uklidňuje ji, že nezůstaly někde v dětském domově.

Takže možností je plno - bezdětná sestra, teta, či hodná babička. Někdy se stane, že se potomci sice nevyvedou, ale pokaždé je poblíž někdo hodný, kdo jim připraví pěkné dětství.

A tak by to mělo být. Jaga.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: mama33let
Datum: 28.09.14 22:58

Je mi 33 let a v minulosti jsem pracovala jako au-pair. Vzdy jsem se k detem chovala hezky, i kdyz me ta prace nebavila a vlastni deti jsem nechtela. Stejne jako vy jsem neplanovane otehotnela, coz jsem si fakt neuzivala (bud mi bylo spatne nebo me neco bolelo). Dnes je me holcicce 17 mesicu. Vzhledem k tomu, ze s ni ziji sama, tak je to fyzicky a psychicky dost narocne. Kazdopadne mit vlastni dite, je to nejkrasnejsi, co me v zivote potkalo! Verim, ze az to bezmocne miminko budete drzet ve sve naruci, tak se Vase pocity zmeni. Verim, ze az uvidite sve detatko delat pokroky, tak budete vse citit jinak. Vse se deje z nejakeho duvodu. Preji Vam, at jste zase brzy stastna!

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 29.09.14 01:28
avatar

Neznám nikoho, kdo by litoval že má děti, ale znám hodně žen, které velmi litují že děti něměly - ve věku, kdy už je mít nemohou. Bez dětí žijete nadarmo a defakto ve všech ohledech neúspěšně. Nechtít mít děti, to je ten nejvíce sobecký přístup k životu.

Pokud nechcete chodit po psychiatrech, kvalitně zdravě jezte. To je na psychiku v těhotenství zcela zásadní - vývin dítěte spotřebuje hodně látek, které potom chybí v těle i v mozku a z toho plynou Vaše pocity. Zcela zásadní je hlídání hladiny železa, omezení sladkostí, cukrů, umělých sladidel, samozřejmě nekouřit a nepít. Potom je vysoká pravděpodobnost, že dítě bude zcela zdravé a Vám bude přinášet jen radost.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: mokozta
Datum: 29.09.14 07:46

Jen tak drobně k tématu: protože nemám děti, tak žiji nadarmo a neúspěšně? To protože nemám děti tak se mám jít zastřelit protože jsem něco míň?Dokonce sobec?

Nesnáším tohle odsuzování žen, které nemají děti...

Přidám vlastní životní příběh... Měla jsem partnera, se kterým jsem žila mnoho let, který děti nechtěl " zatím" prý se necítí. Nebyla jsem ten typ co by ho nutil, propichoval kondomy, popřípadě nebral antikoncepci...Opustil mě kvůli jiné, s dvěma dětmi... Prý kvůli tomu, že já děti nechtěla... Později když jsem našla partnera se kterým bych děti chtěla, ukázalo se , že už je mít nemůžu...

Takže neházejte všechny bezdětné ženy do jednoho pytle...

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 04.10.14 18:45

Znam par lidi, co maji deti nekolik, presto ziji nadarmo, zbytecne a "neuspesne". Sobecky pobiraji davky, na ktere nemaji zadny moralni narok a vysavaji tim penize, na ktere pracujeme my ostatni. Z jejich deti se vsi pravdepodobnosti vyrostou stejni budizknicemove. Co tim chci rict? Ze deti nejsou to, co rozdeluje uspesne/neuspesne a sobecke/nesobecke. Planeta je znacne prelidnena a omezeni porodnosti by nebylo na skodu.

Pokud jedine, ceho jste v zivote dosahl, je zplozeni deti, pak jste zil obravdu chudy a zbytecny zivot.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 04.10.14 19:14

To by sice byla teoreticky pravda, ale ti "budižknižemové", jak je nazýváte si tu svou porodnost nikdy regulovat nebudou. A pokud to udělá ta "zodpovědnější" část obyvatelstva, potěš pánbů. Poměr se opět zhorší.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 04.10.14 23:11

A nebylo by tedy logictejsi redukovat (zakony, vzdelanim, atd) pocty "budizknicemu" misto toho, aby se je zbytek lidstva snazil predehnat v porodnosti?

Ohodnoceno: 0x
 
Od: dara®
Datum: 29.09.14 09:39

Kdby mi bylo apson 30, treba to beru prece jen jinak. Takhle se nikdy nezbavim pocitu, ze sem si zkazila zivot. Ja proste nci necitim, jen nenavist. Vzdy kdyz du na WC modlim se abych videla krev a pak me polije obrovske sklamani a slzy kdyz nic, nevim jak dlouho tohle vydrzim.

Nepotrebuju slyset nejake moralizovani a podobne, ze deti sou good, best super pecka a tak, kdzy nic takoveho necitim a nidko nemuzu vedet jaka muka prozivam

Od: raj
Datum: 29.09.14 09:48

Dobrý den, je to těžká situace, to určitě, ale sexovala jste a musela jste přeci počítat, že se tohle může přihodit. Tak se s tím koukejte vypořádat jako žena, už dávno nejste dítě.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 29.09.14 10:35
avatar

Já chápu, že jsou i ženy, které prostě děti nechtějí. Když už se stalo, že Vám selhala antikoncepce, měla jste právo se rozhodnout, dokud byl čas..Bylo to Vaše rozhodnutí zůstat těhotná, rozhodla jste tedy o tom, že se dítě narodí. Teď už je pozdě a stresovat se tím, že máte být matkou, Vašemu zdraví určitě neprospívá. Ale to dítě, které nosíte, je Vaší součástí a nemůže za to, že se narodí. Ujasněte si, co vlastně chcete. Buď život bez dítěte a pak ho dejte k adopci, nebo se snažte být dobrou mámou. Pokud si svůj život postavíte na první místo a o dítě se opravdu starat nechcete, necítíte se na to, pak máte přece možnost nechat ho otci dítěte a rodině, aby mu dali lásku i péči, kterou Vy dávat nechcete. Vy budete platit alimenty a půjdete si svoji vlastní cestou..Bude jen na Vás, zda se budete chtít pak s dítětem stýkat, nebo ne.Takové řešení by Vám nevyhovovalo? Všechno má nějaké řešení, ale přivést na svět dítě jste se rozhodla Vy. I když třeba na nátlak rodiny, ale zodpovědná jste zato především Vy a Váš partner. Smiřte se s tím, že se dítě prostě narodí a hledejte řešení, které bude především v zájmu dítěte. Nemáte jinou volbu. Ale jak říkám, to maličké nemůže za to, že ho nechcete a zavrhujete ho dřív, než se vůbec narodilo. Některé ženy to tak prostě mají, ale hledejte způsob, jak dát dítěti šanci na hezký život. Třeba i bez Vás...

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 29.09.14 10:48
avatar

Dle této Vaší poslední reakce, mi spíše přípomínáte malé děcko, kterému odmítli koupit hračku, kterou chce.

Co kdyby stejné dilema řešila Vaše maminka a její maminka? Jak by se Vám žilo s tím, že Vás Vaše vlastní máma nenávidí, protože si myslí, že jste jí zkazila život?

K životu už prostě patří, že nás osud z ničeho nic překvapí. Ne vždy příjemně.. někdo z ničeho nic přijde o práci, o zdraví, o blízké... Vám se má narodit nový zdravý človíček - sen mnoha párů, které nemohou mít děti.

Už se stalo. Za své činy, musíme být zodpovědní. Postavte se tedy k situaci čelem, jako dospělá vyzrálá žena a když už se stalo, udělejte z toho přednost. Narozením dětí, život přece nekončí. Jaké si to kdo udělá, takové to má.. Co přesně si myslíte, že nebudete moci s dítětem dělat? Nejvíc je žena omezená možná po dobu kojení, ale i tak lze miminko nechat hlídat třeba rodiče, pokud to maminka přenese přes srdce.. spousta žen, dokáže s rodinou zvládnout i kariéru.

Časem ve svém dítěti naopak můžete najít oporu. Nebudete stále mladá, krásná a zdravá. Ani Vy, ani Vaši blízcí. A právě v takových chvílích je člověk rád, že na světě není sám a má se o koho opřít.

S potratem by se mohlo stát, že už děti nikdy nebudete moci mít. A až byste jednou začala nahlížet do kočárků kamarádek a ozval se mateřský pud, už by to nešlo zvrátit a mohla byste si to po celý život vyčítat..

Zatím mi děti taky nějak nezapadají do plánů.. ani nevím, jestli nebude pozdě, až se to bude "hodit" tak bych za takovou náhodu, jaká se stala Vám, byla i ráda.. Už by se prostě stalo a plány jde vždy trochu přeuspořádat...

Dejte tomu človíčku šanci se narodit. Ve většině žen, se mateřský cit objeví až po porudu a pak jsou i takové, které si ho musí vypěstovat časem. A kdyby náhodou ne a věděla byste, že dítě nechcete, bude lepší, než abyste mu/jí celý život vyčítala Vaše zkažené mládí, když mu milující domov dá otec dítěte nebo blízcí příbuzní...

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 29.09.14 12:45
avatar

Až doteď jsi psala jako rozumná mladá žena. Bohužel poslední příspěvek odpovídá puberťačce, která chce pařit a bavit, ne si "kazit život".

Na to ti můžu napsat jediné. Když jsi nechtěla riskovat otěhotnění, tak jsi neměla sexovat. Žádná antikoncepce není 100%, š...t by chtěli všichni, ale když se pak stane malér, tak ruce pryč a chudinka největší.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 29.09.14 15:50
avatar

Tak tohle mě tedy dostalo. Kdyby Vám bylo aspoň 30, ale Vám je jen POUHÝCH 27. Rozdíl jsou pouhé 3 roky. Stejně už nejste žádné poupě v rozpuku, 27 nebo 30 - tam velký rozdíl není. Myslím, že do 27 jste si užila života dost, pokud jste tedy chtěla. Co má říkat naše generace, když bylo tehdy běžné vdávat se okolo 20 let.

Jde mi mráz po zádech z Vašich hrozných slov - nic necítím, jen nenávist. Měla byste tu nenávist obrátit proti sobě, Vy jste skotačila a to nešikovně. Za to můžete Vy. To maličké ne. Je mi hrozně smutno za toho drobečka, ještě tady ani není a už tolik zloby. Neměla jste asi dobrou rodinu a rodinné zázemí, je-li člověk dobře vychován a připraven na život, nikdy by tohle ani nepomyslel, natož to takhle veřejně vypustit z huby. *cert* Jaga.

Někdy slýchám pomlouvat mladé, že mají staré rodiče a nechovají se k nim hezky, ani vodu jim nepodají. Ale být tím dítětem já, za tu Vaši "lásku" bych Vás taky klidně nechala ležet bez pomoci někde ve škarpě. Nezlobte se na mě, nechtěla jsem se nechat unést a moralizovat, ale nejde to...*plac*

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 04.10.14 18:56

Byt vami, tak se radeji nepoustim do narazek na neci rodinu, kdyz nevite z jakych pomeru pochazi. Ja mam skvele rodice, kteri do me vychovy vlozili velke usili a vychovali ze me v naproste vetsine ohledu slusneho cloveka, a presto predstava, ze mam vlastni deti ve me vzbuzuje znacny odpor a v zadnem pripade bych se nepodilel na jejich vychove.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: pb®
Datum: 04.10.14 22:19
Jenže co si budeme povídat, vy podle toho, co jste zde napsal, nejste úplně sociálně a psychicky fit. Agresivita, obavy ze společného bydlení, opovrhování ženami...Takže mi přijde divné, že radí někdo, kdo má sám máslo na hlavě. Až tu napíše někdo, kdo děti sám má a řekne, že splodit a vychovay děti bylo to nejhorší, co se mu kdy v životě stalo a nikdy by už takovou blbost neudělal, pak to bude mít nějakou váhu.
Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 04.10.14 23:09

Nerekl bych, ze mam maslo na hlave. Netusil jsem, ze socialni a uz vubec ne psychicke zdravi se posuzuje podle toho, zda ma clovek rad deti. To je pro me uplna novinka! Nicmene je to jen nazor se kterym nesouhlasim.

1) Svou agresivitu narozdil od jinych zvladam, byt me to stoji mnoho usili. 2) obavy ze spolecneho bydleni jsou snad neco spatneho a neprirozeneho? 3) Zenami nepohrdam, to mi vkladate do ust vy.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 30.09.14 17:14
No, tak po tvém posledním příspěvku, ve kterém nereaguješ na žádnou z odpovědí, (napsala jsi že cítíš nenávist), začínám se o Tvé děťátko bát. Proboha ho hlavně neházej do popelnice. Pokud otec nebo jiný člen rodiny není ochotný se o maličké postarat, i tak máš ještě nějaké možnosti: Děťátko dát do babyboxu, (předem si zjisti, kde máš nejbližší), potom normální porod v porodnici a tam řekneš že dítě nechceš, půjde pak do kojeneckého ústavu a po 6 týdnech budeš znovu kontaktována abys potvrdila, že miminko může být nabídnuto k adopci, nebo tzv. anonymní porod (či porod v utajení), kdy miminko půjde k adopci a ty můžeš jít po porodu na revers hned domů. Nikde nebude záznam o tom, že jsi porodila a dítě je tvoje. Pracuju v porodnici a věř, že žádný tlak na tebe nikdo vyvíjet nebude, tato rozhodnutí respektujeme, pokud rodička nechce, nemusí novorozence ani vidět, natož přikládat k prsu apod., žádné pokusy, jestli se náhodou nedostaví mateřská láska. V těchto případech dáš svému dítěti šanci na pěkný život.
doplněno 30.09.14 17:27: Ještě jsem na to mrkla a v ČR je možný pouze porod v utajení, anonymní porod u nás není možný. Po porodu v utajení se dokumentace zapečetí a otevřít lze jen nařízením soudu. Předem se o něj žádá. Byla jsem při studiích na stáži v Holandsku a tam rodit anonymně bylo možné.
Ohodnoceno: 1x
 
Od: natajla
Datum: 03.10.14 09:11

Vy jste úplně blbá dle mého názoru, na začátku to vypadá, že píšete rozumně, ale jste úplně mimo. I kdyby vás do tohohle dostal přítel, proč jste nešla na potrat, když to šlo, když to dítě tak nechcete?!Teď tady budete brečet nad rozlitým mlékem. Jakej je rozdíl 27 a 30 let, žádnej! Měla byste se odborně léčit, protože psychicky jste nevyzrálá, chudák to dítě fakt že jo.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 29.09.14 10:36
avatar

Daro - prostě jste se na tuto situaci duševně nepřipravovala, tak jste v šoku - ale opravdu jsem si jistá, že své dítě nakonec budete milovat a kdybyste ho neměla, byla byste na stará kolena nešťastná, opuštěná, zahořklá paní - znám hodně žen, které nejprve nechtěly, neměly čas a prošvihly dobu, kdy to ještě šlo - a dnes jsou na stáří samy a nemá kdo za nimi přijít, vzít je za ruku, pohladit a vyslechnout. Smutný osud. Ale bez toho, že část svého života a pohodlí dítěti obětujete, se prostě toho hezkého ve stáří nedočkáte.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: dery®
Datum: 29.09.14 12:17

Stručně a zcela pragmaticky bez nějakého zlehčování.
Berte to tak, jak to je, zkuste se alespoň prozatím s tím srovnat. Jinak budete stresovaná vy i dítě.
Zkuste to, dejte tomu šanci. S dítětem se život změní a třeba zjistíte, že najednou žijete způsobem, o kterém jste ani netušila, že existuje, a ve vašem životě je nový člověk, který za to stojí.
Pokud se přes to nepřenesete, vždycky je další řešení - i později ho dát k adopci, popř. přítel o něj bude stát natolik, že s ním bude ochoten zůstat sám. Drsné, ale je to tak.

Nedělejte nic, co nechcete, co by vás ničilo... Ale dejte tomu šanci, myslím, že si ji zaloužíte všichni. Pak se uvídí.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: dara®
Datum: 20.10.14 11:44

Tak sem se s tim na konec smirila a na dite se zacinam tesit. Z nejakych trapnych nadavek si tu nic nedelam, verim ze nekteri maji touhu urazet druhe a aspon s etim vnitrne uspokojily ,) cekam holcicku. Kdyby mi nekod rad pomohl a mel by nejake obleceni na holcicky mimi atd a nevi co s tim, klidne vyuziju. Reakce do zprav. Zatim

 

Od: liduli
Datum: 20.10.14 12:05

Jééé, skvělá zráva, gratuluji k rozhodnutí a přeji hodně krásných dnů

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 20.10.14 16:40
avatar

Jsem moc ráda, že ses takhle rozhodla:) A koukni třeba na www.mimibazar, jsou tam oblečky za pár korun, někdy lidé i něco darují.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 05.11.14 12:35

Gratuluju k Vašemu rozhodnutí. Těšte se, čeká Vás nejkrásnější dárek v životě. Se zrozením Vaší holčičky se i vy přerodíte v novou ženu a některé věci se Vám v hlavě přeskládají. Hodně sil a radostných chvil s miminkem!

Ohodnoceno: 0x
 
Od: jmlc*
Datum: 05.11.14 14:52

gratuluji Vám k prozření !

Přeji hodně zdravíčka oběma a hodně Božího požehnání...

Pokud budete chtít nějaké věci, zkuste se mrknout na weby typu bazar, mimino, ... Buď jsou tam slušné věci za pakatel nebo i zdarma.. Pokud byste měla potíže s výbavou či potřebovala pomoc, doporučuji charitu - http://www.charita.cz/ - jistě je nějaká pobočka poblíž Vašeho bydliště... Pomůžou, poradí - jenom se nebojte zeptat !

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

 

Poslední otázky Poradny nejen pro ženy
Nejnavštěvovanější otázky v rubrice

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.