Tezka zivotni situace - uz nikdy tehotna

To je mi velice líto, že to tak máte. Vůbec nechci říkat, jaká krása dítě je. To vůbec. Jste dost stará na to, abyste už věděla, co chcete a co ne. Jste v šílené situaci a já bych vás jen chtěla potěšit. Ale nejde to. Je to šílené! Držte se. Hodně štěstí a laskavý osud.

Ještě nemáte 100% jistotou, že "když si ho nechám, budu nešťastná po celý život". Znám maminku, co prožívala v těhotenství podobný stav, a dnes má 2 děti a v životě by je neopustila. Těhotenství pro ni ale bylo peklo. Nepředstavujte si tolik, co bude, až porodíte. Pořád máte 2 možnosti, jakkoliv to zní drsně: buď najdete lásku k dítěti anebo ne, a předáte dítě k adopci. Nesmíte se vinit z toho, že Vás dítě děsí, Vaše psychika reaguje na něco, co jí v minulosti hodně ublížilo. Zkusit mít ráda své dítě ale můžete vždycky, pokud to nepůjde, máte právní možnosti, jak se zařídit.

tak to tedy nezávidím, a pokud v tom měl někdo prsty (antikoncepce) tak to byl pěkný sobec, když nepoznal že dítě nechcete.

Nicméně, to už nezměníte. Snažte se teď myslet pozitivně. Jste už na to tři. Vy, Váš přítel a pak malé mimčo ve Vašem břiše. Zvedněte hlavu a myslete na pozitivní věci. Je zbytečné se zaobírat tím co přijde po porodu nebo během něho. Nevíme ani co bude za pár minut. Co když za hodinu bouchne sousedův byt, dům a Vás to smete...nebo vypukne občanská válka a na Váš dům spadne raketa...

Naopak si s mimčem povídejte, čtěte mu a hlaďte se na bříšku. To malé to cítí, přeci je jen ve Vašem těle, takže když ucítí že ho nechcete, nebo ho nemáte ráda...jak se bude cítit on. Řekne si, to tam na těch houbách neříkali, že nás maminka nebude chtít. Říkali že nás bude milovat, povídat si s náma a až přijdeme na svět, tak byť budu pořád řvát, a to i v noci, protože mi je šumák že je zrovna noc, když já chci být u srdíčka které mě miluje a pít to dobré maminčino mlíčko...

Uvidíte, že až přijde na svět a dostanete ho k sobě...že najednou stichne...to proto, že znovu ucítí Vaše srdce, Vaši lásku a teplo, kterou jste ho obdarovávala když byl ještě ve Vašem lůni.

Takže hlavu nahoru, trápit se je již zbytečné, už s ohledem na Vašeho potomka. Zajděte do knihkupectví a najděte si knížku kterou jste ráda četla...dívejte se i na další knihy a v duchu s ním rozmlouvejte...a pokud už máte bříško větší...tak ho pohlaďte...Uvidíte že se Vám náada zlepší. Psycholog není řešení, zlom musí nastat ve Vás!

Hodně štěstí a plno šťastných dnů

Chápu Vás, (i když pokud jste nikdy nechtěla mít děti, mohla jste zvolit metodu buď dočasného podvázání vaječníků, nebo sterilizace).

Chápu i přítele - těší se na dítě a představa, že byste ho dala pryč, je pro něj jistě strašná.

Jste dospělá, jednejte podle svého uvážení - ale až po porodu. Teď s Vámi cloumají hormony a nejste schopná racionálně uvažovat. Je tu i možnost, že dítě přenecháte v péči přítele a jeho rodiny. I pro případné dítě by pak bylo lepší, kdyby ho nevychovával člověk, který ho nechtěl a nenašel si k němu vztah.

Dokud byl čas, mohla jste zvážít i variantu jít na potrat, aniž by někdo o Vašem těhotenství věděl (ano, je to slabošské), a i variantu potratu po rozhovoru s přítelem, že dítě prostě nechcete a tečka. Zřejmě byste se rozešli, ale krom jeho a předpokládám jeho rodičů by to nikdo nevěděl, nikdo by Vás nemohl nijak odsoudit. Neměla jste to říkat "každému", aby Vám pak nabízel podporu). Nikdo jiný než vy dva do toho neměl a nemá co kecat, a zásadní rozhodnutí bylo na Vás. Teď nezbývá, než vydržet.

Asi Vám neporadím, ale napíšu Vám, jak to bylo u nás. Moje žena i já jsme dítě chtěli, sice ne že bychom po něm vyloženě toužili, ale dohodli jsme se na vysazení antikoncepce s tím, že to buď přijde nebo ne. Povedlo se během prvního měsíce, žena ani nevěděla, že je těhotná, poznal jsem to já podle toho, že nedostala menses, ona to vůbec nesledovala. No a od té doby u ženy všechno špatně - nejprve, že je těhotná příliš brzy, pak při další kontrole se zjistilo, že budou dvojčata - opět vše špatně, že budou dvě, jak to zvládneme (babičky obě daleko, my bez rodinných příslušníků v dosahu, málo přátel, chvíli po stěhování, starý polorozpadlý barák atd.). Celé těhotenství jsem to měl na talíři (moc brzo, dvě najednou, narodí se na podzim, co s nimi v zimě, když se nedá ani ven, celé dny sama doma, následně se ukázalo, že budou dva kluci, žena si přála aspoň jednu holčičku, prostě pořád něco). Po narození tak dva měsíce peklo a od té doby super, žena by je nedala ani za nic na světě. Neříkám, že bysme je oba občas nejradši neposlali babičkám poštou bez zpáteční adresy, ale většinu času si s nima maximálně užíváme a v současné době je mi jasné, že pokud by se něco pokazilo a rodina se rozpadla, půjdu pryč já sám, ale děti zůstanou u matky, protože mi je prostě nedá :D tak snad jen pro odlehčení, ono to zpočátku vypadá jinak, než jak se to později vyvine. Každopádně Vám držím palce, ať vše dopadne tak, jak dopadnout má

Každopádně chápu lidi, kteří se rozhodnou, že děti prostě nikdy nechtějí - sám k nim nemám zrovna vřelý vztah, tedy k těm cizím, své zbožňuju, stejně tak chápu pocity chlapa, který si najde skvělou ženskou a pak zjistí, že ona prostě děti nechce, zatímco on ano. Jinak si můžou skvěle rozumět, já bych to asi nedal. Teď už ano, děti mám, ale představa života bez svých dětí by mne od takového partnerství odradila. Ovšem cizí děti jinak nemusím vůbec, snesu je, chápu, že synové potřebují společnost, takže návštěvy kamarádek s dětmi přežiju buď v dílně nebo v jiném patře u televize, ale obejdu se bez nich. Vlastní děti jsou něco jiného, letos byli poprvé na táboře, po dvou třech dnech mi chyběli tak, že jsem se nemohl dočkat, až se mi parťáci vrátí a zas je budu mít kolem sebe. Takže on vztah k dětem je málokdy černobílý a to dopředu nepoznáte. Jistě, je to závazek, koule u nohy, na sebe čas, energie ani peníze obvykle nezbývají a když, tak výjimečně, ale stojí to za to. A pro mně jako pro chlapa, čím jsou ti kluci větší, tím je to s nimi lepší. Mimina mi nic neříkají a neříkaly.

Tazatelka ale uvádí, že přítel byl srozuměn s tím, že ona děti nechce, anebo se aspoň tak tvářil. Možná myslel, že ji časem přesvědčí.. ale je dost sobecké vyžadovat po druhém něco, co on zásadně nechce.

Ano, přítel s ní zůstal, i když věděl o jejím přesvědčení děti nemít. Tlačit ji - evidetně za pomoci jeho rodičů - proti jejímu přesvěčení do toho, aby si teď dítě nechala, mi přijde nefér.

Jistě, nicméně to není téma, které se probírá na začátku vztahu a pak už bývá tak trochu pozdě, co se citů týče. Navíc si myslím, že chtít dítě není o nic sobečtější než ho nechtít, prostě je to jiný názor a záleží na jednotlivých lidech, jak se k tomu postaví. Pokud tazatelka píše, že to na ní přítel navlékl s antikoncepcí, abych řekl pravdu, nedovedu si to představit. Jako že si nevšimla, že během soulože nepoužil kondom? :o Nasadit ho přece není záležitost dvou vteřin. Věřil bych tomu, že se dá tvrdit, že žena bere prášky a přitom je nebere, ale tohle? Dost nepravděpodobné. Každopádně nikoho nesoudím, prostě se stalo a je teď jen na nich, jak se k tomu postaví. A každé rozhodnutí nese své následky, ať bude jakékoliv. Takže v klidu a s rozmyslem odhadnout co se stane, pokud se rozhodnu tak nebo onak a zvolit menší zlo. Co jiného zbývá.

Aha, jsem vůl, to ohledně selhání antikoncepce jsem přehlédl. No stane se, nic není stoprocentní. Každopádně to nic nemění na situaci a potřebě jí řešit.

Žena má v této věci prostě zákonem a fyzickými předpoklady možnost a zodpovědnost za to se rozhodnout. To rozhodnutí ovšem není jen za ní, ale i rozhodnutí za dítě a za otce. Zda je to výhoda nebo nevýhoda soudit nebudu, prostě to tak je. Ostatní do toho můžou buď kecat (otec, rodiny) nebo nemůžou vůbec nic (dítě), ale tak to je. A lehké to určitě není.

Nefér to je, nicméně rozhodnutí je stejně na ní. Chlap s tím nic neudělá. On bohužel "pouze" přijde o dítě, které chtěl. Pokud by to bylo obráceně, on dítě nechtěl, ona ano a stalo se, rozhodnutí by opět bylo jen na té ženě. Ovšem povinnost starat a platit na dítě by byla i na tom chlapovi co nechtěl a to minimálně do 18, kolikrát i do 26 let. To je též nefér, řekl bych. I když už je to na jinou debatu. Každopádně, jediný kdo se může rozhodnout je tazatelka a možnost se rozhodnout s sebou vždy nese i zodpovědnost za následek svého rozhodnutí, ať je jakéholiv. Moje rada - sepsat plus a mínus obou rozhodnutí a vybrat to méně bolestné a více přijatelné. Nic jiného se dělat nedá.

Nedokážu si svůj život představit bez mých dětí.

Byl by naprosto pustý a zbytečný.

Splašené hormony prostě vykonaly své. Zkuste o své situaci nepřemýšlet jako o bezvýchodné. A rozhodnutí ponechte až po porodu. Je to to jediné, co můžete v současné době udělat. Asi je zbytečné vám říkat, že děti jsou radost. S nimi je život mnohem bohatší a krásnější.

A taky těžší a náročnější, ať jsme nestranní

Nemohu nabidnout nic nez svuj soucit a pochopeni.

milá pisatelko, je mi líto čím procházíte. Neodsuzují vás i když to dost dobře nechápu. Ale tak jako někdo si neřídí psa nebo kočičku , tak vy si nechcete pořídit mimčo. S tím rozdílem že ve vážném případě to zvířátko někomu dáte ale u dítěte to nejde a do jeho 18 let jste za něho zodpovědná ve všech bodech.Já osobně mám tři děti a období miminek považuji za nejštastnější ze všech životních situací.Nechápu proč vám ve vaší svízelné situaci nepomůže vaše matka, sestra?,,Moc vám přeji at se vaše názory změní a až budete držet ten zázrak v náručí , ucítíte tu neskonalou lásku k tomu bezbranému tvorečku držím palce Korina

Je mi 33 let a v minulosti jsem pracovala jako au-pair. Vzdy jsem se k detem chovala hezky, i kdyz me ta prace nebavila a vlastni deti jsem nechtela. Stejne jako vy jsem neplanovane otehotnela, coz jsem si fakt neuzivala (bud mi bylo spatne nebo me neco bolelo). Dnes je me holcicce 17 mesicu. Vzhledem k tomu, ze s ni ziji sama, tak je to fyzicky a psychicky dost narocne. Kazdopadne mit vlastni dite, je to nejkrasnejsi, co me v zivote potkalo! Verim, ze az to bezmocne miminko budete drzet ve sve naruci, tak se Vase pocity zmeni. Verim, ze az uvidite sve detatko delat pokroky, tak budete vse citit jinak. Vse se deje z nejakeho duvodu. Preji Vam, at jste zase brzy stastna!

Neznám nikoho, kdo by litoval že má děti, ale znám hodně žen, které velmi litují že děti něměly - ve věku, kdy už je mít nemohou. Bez dětí žijete nadarmo a defakto ve všech ohledech neúspěšně. Nechtít mít děti, to je ten nejvíce sobecký přístup k životu.

Pokud nechcete chodit po psychiatrech, kvalitně zdravě jezte. To je na psychiku v těhotenství zcela zásadní - vývin dítěte spotřebuje hodně látek, které potom chybí v těle i v mozku a z toho plynou Vaše pocity. Zcela zásadní je hlídání hladiny železa, omezení sladkostí, cukrů, umělých sladidel, samozřejmě nekouřit a nepít. Potom je vysoká pravděpodobnost, že dítě bude zcela zdravé a Vám bude přinášet jen radost.

Jen tak drobně k tématu: protože nemám děti, tak žiji nadarmo a neúspěšně? To protože nemám děti tak se mám jít zastřelit protože jsem něco míň?Dokonce sobec?

Nesnáším tohle odsuzování žen, které nemají děti...

Přidám vlastní životní příběh... Měla jsem partnera, se kterým jsem žila mnoho let, který děti nechtěl " zatím" prý se necítí. Nebyla jsem ten typ co by ho nutil, propichoval kondomy, popřípadě nebral antikoncepci...Opustil mě kvůli jiné, s dvěma dětmi... Prý kvůli tomu, že já děti nechtěla... Později když jsem našla partnera se kterým bych děti chtěla, ukázalo se , že už je mít nemůžu...

Takže neházejte všechny bezdětné ženy do jednoho pytle...

Znam par lidi, co maji deti nekolik, presto ziji nadarmo, zbytecne a "neuspesne". Sobecky pobiraji davky, na ktere nemaji zadny moralni narok a vysavaji tim penize, na ktere pracujeme my ostatni. Z jejich deti se vsi pravdepodobnosti vyrostou stejni budizknicemove. Co tim chci rict? Ze deti nejsou to, co rozdeluje uspesne/neuspesne a sobecke/nesobecke. Planeta je znacne prelidnena a omezeni porodnosti by nebylo na skodu.

Pokud jedine, ceho jste v zivote dosahl, je zplozeni deti, pak jste zil obravdu chudy a zbytecny zivot.

To by sice byla teoreticky pravda, ale ti "budižknižemové", jak je nazýváte si tu svou porodnost nikdy regulovat nebudou. A pokud to udělá ta "zodpovědnější" část obyvatelstva, potěš pánbů. Poměr se opět zhorší.

A nebylo by tedy logictejsi redukovat (zakony, vzdelanim, atd) pocty "budizknicemu" misto toho, aby se je zbytek lidstva snazil predehnat v porodnosti?

Kdby mi bylo apson 30, treba to beru prece jen jinak. Takhle se nikdy nezbavim pocitu, ze sem si zkazila zivot. Ja proste nci necitim, jen nenavist. Vzdy kdyz du na WC modlim se abych videla krev a pak me polije obrovske sklamani a slzy kdyz nic, nevim jak dlouho tohle vydrzim.

Nepotrebuju slyset nejake moralizovani a podobne, ze deti sou good, best super pecka a tak, kdzy nic takoveho necitim a nidko nemuzu vedet jaka muka prozivam

Dobrý den, je to těžká situace, to určitě, ale sexovala jste a musela jste přeci počítat, že se tohle může přihodit. Tak se s tím koukejte vypořádat jako žena, už dávno nejste dítě.

Dle této Vaší poslední reakce, mi spíše přípomínáte malé děcko, kterému odmítli koupit hračku, kterou chce.

Co kdyby stejné dilema řešila Vaše maminka a její maminka? Jak by se Vám žilo s tím, že Vás Vaše vlastní máma nenávidí, protože si myslí, že jste jí zkazila život?

K životu už prostě patří, že nás osud z ničeho nic překvapí. Ne vždy příjemně.. někdo z ničeho nic přijde o práci, o zdraví, o blízké... Vám se má narodit nový zdravý človíček - sen mnoha párů, které nemohou mít děti.

Už se stalo. Za své činy, musíme být zodpovědní. Postavte se tedy k situaci čelem, jako dospělá vyzrálá žena a když už se stalo, udělejte z toho přednost. Narozením dětí, život přece nekončí. Jaké si to kdo udělá, takové to má.. Co přesně si myslíte, že nebudete moci s dítětem dělat? Nejvíc je žena omezená možná po dobu kojení, ale i tak lze miminko nechat hlídat třeba rodiče, pokud to maminka přenese přes srdce.. spousta žen, dokáže s rodinou zvládnout i kariéru.

Časem ve svém dítěti naopak můžete najít oporu. Nebudete stále mladá, krásná a zdravá. Ani Vy, ani Vaši blízcí. A právě v takových chvílích je člověk rád, že na světě není sám a má se o koho opřít.

S potratem by se mohlo stát, že už děti nikdy nebudete moci mít. A až byste jednou začala nahlížet do kočárků kamarádek a ozval se mateřský pud, už by to nešlo zvrátit a mohla byste si to po celý život vyčítat..

Zatím mi děti taky nějak nezapadají do plánů.. ani nevím, jestli nebude pozdě, až se to bude "hodit" tak bych za takovou náhodu, jaká se stala Vám, byla i ráda.. Už by se prostě stalo a plány jde vždy trochu přeuspořádat...

Dejte tomu človíčku šanci se narodit. Ve většině žen, se mateřský cit objeví až po porudu a pak jsou i takové, které si ho musí vypěstovat časem. A kdyby náhodou ne a věděla byste, že dítě nechcete, bude lepší, než abyste mu/jí celý život vyčítala Vaše zkažené mládí, když mu milující domov dá otec dítěte nebo blízcí příbuzní...

Až doteď jsi psala jako rozumná mladá žena. Bohužel poslední příspěvek odpovídá puberťačce, která chce pařit a bavit, ne si "kazit život".

Na to ti můžu napsat jediné. Když jsi nechtěla riskovat otěhotnění, tak jsi neměla sexovat. Žádná antikoncepce není 100%, š...t by chtěli všichni, ale když se pak stane malér, tak ruce pryč a chudinka největší.

Byt vami, tak se radeji nepoustim do narazek na neci rodinu, kdyz nevite z jakych pomeru pochazi. Ja mam skvele rodice, kteri do me vychovy vlozili velke usili a vychovali ze me v naproste vetsine ohledu slusneho cloveka, a presto predstava, ze mam vlastni deti ve me vzbuzuje znacny odpor a v zadnem pripade bych se nepodilel na jejich vychove.

Nerekl bych, ze mam maslo na hlave. Netusil jsem, ze socialni a uz vubec ne psychicke zdravi se posuzuje podle toho, zda ma clovek rad deti. To je pro me uplna novinka! Nicmene je to jen nazor se kterym nesouhlasim.

1) Svou agresivitu narozdil od jinych zvladam, byt me to stoji mnoho usili. 2) obavy ze spolecneho bydleni jsou snad neco spatneho a neprirozeneho? 3) Zenami nepohrdam, to mi vkladate do ust vy.

Vy jste úplně blbá dle mého názoru, na začátku to vypadá, že píšete rozumně, ale jste úplně mimo. I kdyby vás do tohohle dostal přítel, proč jste nešla na potrat, když to šlo, když to dítě tak nechcete?!Teď tady budete brečet nad rozlitým mlékem. Jakej je rozdíl 27 a 30 let, žádnej! Měla byste se odborně léčit, protože psychicky jste nevyzrálá, chudák to dítě fakt že jo.

Daro - prostě jste se na tuto situaci duševně nepřipravovala, tak jste v šoku - ale opravdu jsem si jistá, že své dítě nakonec budete milovat a kdybyste ho neměla, byla byste na stará kolena nešťastná, opuštěná, zahořklá paní - znám hodně žen, které nejprve nechtěly, neměly čas a prošvihly dobu, kdy to ještě šlo - a dnes jsou na stáří samy a nemá kdo za nimi přijít, vzít je za ruku, pohladit a vyslechnout. Smutný osud. Ale bez toho, že část svého života a pohodlí dítěti obětujete, se prostě toho hezkého ve stáří nedočkáte.

Stručně a zcela pragmaticky bez nějakého zlehčování.
Berte to tak, jak to je, zkuste se alespoň prozatím s tím srovnat. Jinak budete stresovaná vy i dítě.
Zkuste to, dejte tomu šanci. S dítětem se život změní a třeba zjistíte, že najednou žijete způsobem, o kterém jste ani netušila, že existuje, a ve vašem životě je nový člověk, který za to stojí.
Pokud se přes to nepřenesete, vždycky je další řešení - i později ho dát k adopci, popř. přítel o něj bude stát natolik, že s ním bude ochoten zůstat sám. Drsné, ale je to tak.

Nedělejte nic, co nechcete, co by vás ničilo... Ale dejte tomu šanci, myslím, že si ji zaloužíte všichni. Pak se uvídí.

Tak sem se s tim na konec smirila a na dite se zacinam tesit. Z nejakych trapnych nadavek si tu nic nedelam, verim ze nekteri maji touhu urazet druhe a aspon s etim vnitrne uspokojily ,) cekam holcicku. Kdyby mi nekod rad pomohl a mel by nejake obleceni na holcicky mimi atd a nevi co s tim, klidne vyuziju. Reakce do zprav. Zatim

Jééé, skvělá zráva, gratuluji k rozhodnutí a přeji hodně krásných dnů

Jsem moc ráda, že ses takhle rozhodla A koukni třeba na www.mimibazar, jsou tam oblečky za pár korun, někdy lidé i něco darují.

Gratuluju k Vašemu rozhodnutí. Těšte se, čeká Vás nejkrásnější dárek v životě. Se zrozením Vaší holčičky se i vy přerodíte v novou ženu a některé věci se Vám v hlavě přeskládají. Hodně sil a radostných chvil s miminkem!

gratuluji Vám k prozření !

Přeji hodně zdravíčka oběma a hodně Božího požehnání...

Pokud budete chtít nějaké věci, zkuste se mrknout na weby typu bazar, mimino, ... Buď jsou tam slušné věci za pakatel nebo i zdarma.. Pokud byste měla potíže s výbavou či potřebovala pomoc, doporučuji charitu - http://www.charita.cz/ - jistě je nějaká pobočka poblíž Vašeho bydliště... Pomůžou, poradí - jenom se nebojte zeptat !