Odpoutání se

Ahoj, potřebovala bych radu nebo jakýkoli komentář k mojí situaci...Už dlouho mě naprosto ubíjí jednostranný vztah ke klukovi. Pár měsíců jsme spolu chodili, ale tušila jsem, že to není ono. Nakonec vztah ukončil on, s tím, že oficiálně jsme spolu chodili dál...ale soukromě z toho zůstalo kamarádství s výhodama. Sice spolu nechodíme, ale já se prostě nedokážu ubránit citům, určitý závislosti na něm...Neventiluju to před ním, ale v soukromí mě to naprosto ubíjí. Žárlím na každýho, kdo ho zná líp než já, na jeho bývalku, kamarády atd. Protože jak pořád líp zjisťuju, my dva toho moc společnýho nemáme. Na jednu stranu ho obdivuju, mám ho hrozně ráda, mám představu, že ho musim "zachránit" před nim samym, na druhou stranu vím, že se k sobě vůbec nehodíme a že by nějaký bližší vztah byl katastrofou. Je to trochu komický, protože já jsem mu celkem volná. Vim, že mě má rád, ale nebere mě ani jako dobrou kamarádku...Vím, jak se to může pokazit, když vycítíte, že ten druhý na vás "visí" mnohem víc, než je vám příjemný. Takže ho chápu.

Je mi jasný, že jediný řešení je se s ním prostě přestat stýkat. Ale já o něj nechci přijít...resp. minimálně přestat se s ním bavit. Mám ho hrozně ráda- čistě jeho osobnost, bez zapojení citů. Navíc zhruba za měsíc ho nejspíš budu potkávat minimálně ob den...A ještě k tomu budu většinu času trávit tam, kde se budu znát jenom s ním a jeho kamarády. No...hlavně mám moc slabou vůli na to s tím skoncovat.