Synova přítelkyně

Dobré dopoledne Limoško. Nepíšete, kolik je synovi, ale to nevadí. Já bych si na vašem místě pozvala ke společné konverzaci oba dva naráz, s tím, že byste jim nějak sdělila všechno, co jste nám tady vyjmenovala. Ještě jednou bych se důrazně zeptala, jestli tedy ta přítelkyně u vás hodlá bydlet nebo jak to tedy bude. A hlavně bych si určila pravidla a na jejich dodržování bych přísně dbala. Přece jenom je to vaše bydlení a oni (ona) by to měla respekrovat. Jinak můžou jít bydlet taky jinam, že...

Sedněte si všichni a ujasněte pravidla, než Vám to přeroste přes hlavu. Slečna si musí uvědomit, kdo u koho bydlí. Zřejmě jí přijde normální to, co dělá.

Myslím, že takové soužití nelze dlouho vydržet. Myslím mezigenerační. Mám 24letého syna. Byla jsem s ním sama a tak nějak se nabízelo, že až bude mít přítelkyni, mohlo by ho napadnout ji nastěhovat k nám. Mluvili jsme o tom spolu brzy, to ještě žádnou neměl, že takové soužití si nepřeji a že pokud bude chtít (jednou) s přítelkyní bydlet, pak jedině ve svém, v nějakém pronájmu atd. S tím souhlasil, uznal, že takové soužití je náročné a tak teď také bydlí jinde. Samozřejmě s mou pomocí, protože je to finančně náročnější, ale zato v pohodě a kliduMám s tím také zkušenost, jako mladá manželka jsem bydlela u tchyně a bylo to na nic. Ty rozpory vznikají u každé maličkosti, a to i když se všichni zúčastnění snaží.

Asi bych zkusila si se synem promluvit, v klidu, po dobrém, že se takto necítím dobře.Nevím, kolik synovi je, zda studuje, nebo si již vydělává, na tom také záleží při řešení nastalé situace.

Znovu připomínám, jak už jsem doplňovala v otázce, že dům je syna. Jinak syn už normálně pracuje.

To bych ráda, ale to pro mne není tak jednoduché, je mi 52 a jsem v plném invalidním důchodu. A tady v Praze je vše hrozně drahé. To by pro mne znamenalo odejít z Prahy pryč...

pokud není dům dělaný jako dvougenerační (tedy dvě bytové jednotky), tak nezbývá než se porozhlédnout po nějakém bytě. Pokud je syn podpantoflák, tak máte smůlu, přišpendlí ho ke zdi jakýmkoliv argumentem.

Na vašem místě bych udělal to sezení, kde si všichni ujasníte co a jak. Podle chování slečny (žáby) a vašeho syna poznáte načem jste. A co se týče poučení do budoucna. Nikdy nepřepisovat barák dokud žijete, nebo nemáte náhradní ubytování. Vesměs to totiž končí tak, že se stáváte sluškou a nebo psancem ve vlastním domě.

Hodně štěstí.

Pisete to sama - bydlite v synove dome. Myslim, ze je na case si s nim promluvit o tom, jake ma s domem a usporadani veci v nem plany. Tedy jestli s vami v dome pocita. Protoze jinak to znamena, ze jste to treti kolo, ktere je tam navic. Sorry.

(Nevim, co presne predchazelo tomu, proc zdedil ten dum jenom on uz jako dite a proc tam take nefigurujete).

A co vám brání to nádobí po nich prostě neumít? Jinak-já bych si asi našel podnájem. Pokud mě syn nectí jako matku a nenechá mě dýchat, tak děkuji nechci. Možná mu předtím promluvit do duše a pak odejít, je-li ta možnost.

Jak je velký ten dům? Kolik má pokojů ,,nepíšete

A také si myslím,že je moc mladý na takovou známost,, to asi nevydrží.

Limoško, máte to těžké. Naprosto vás chápu, jste prakticky bezmocná...

Každopádně bych se s nimi v klidu domluvila - sedněte si všichni tři ke stolu a rozeberte si vaše představy a zkuste se nějak domluvit.

Poplatky - byla bych pro platit každý třetinu (nebo syn 2/3)

kuchyň - vyhraďte si pro sebe svoji skříňku a svoje patro v lednici a nakupujte jen pro sebe...S vařením se můžete domluvit, jestli třeba o víkendu vaříte vy pro všechny v sobotu a ona v neděli nebo tak...

pravidla - samozřejmě, že je potřeba nastavit jakási pravidla - např. nádobí si myje každý po sobě, úklid (lux, podlahy, prach, koupelna) ve společných prostorách na střídačku, ve svém pokoji každý sám...

Další věc na zváženou jsou ty společné prostory - nevím jak to máte s trávením volného času - jestli máte např. TV u sebe v pokoji nebo musíte být v obýváku (to bych si tu TV koupila)

Musíte si to nějak ujasnit i sama v sobě - takové to "moje domácnost" nebo "bydlím u syna v jeho domácnosti" a podle toho se to pak bude odvíjet. Váš syn je ještě mladý a je mu "blbé" maminku nějak omezovat nebo se ohrazovat, což slečně evidentně není a bere to tak, že vy bydlíte u nich...

P.S. moje maminka bydlí také u nás (opravdu u nás, máme celkem nový domek a mámu jsme si přistěhovali sem), má svůj pokoj (s TV, PC) jinak kuchyně je jen jedna, máma z 99% neuklízí, jen svoji kuchyn a koupelnu, naopak např. žehlí pro nás všechny já peru a vařím taky pro všechny - přijde mi to normální...Bylo by mi trapné uvařit oběd a mámě nedat... jo, a nic neplatí...(to mi taky přijde normální)

myse - děkuji za názor (přijde mi velmi přínosný, ale už nemám bodíky ¨Přesně tak bych si to představovala. Já mám ale problém s tím, že jsem příliš tolerantní, nechci zasahovat do soukromí ostatních, a nakonec to dopadne tak, že ostatní zasahují do mého sokromí - viz to špinavé nádobí. Sice jim ho již nemyji, ale dnes mám zrovna volno, slečna se synem jsou celý den v práci, a já se tu dívam na plný dřez + všude špinavé hrnce... Syn odmítá mýt nádobí, protože je to prý ženská práce (nevím jak k tomu přišel), v dětství byl normální , a slečna si asi myslí, že když ona vařila, že by měl nádobí mít on, nebo alespoň pomoci...

Všichni už asi řekli všechno, co bych řekla já. Já bych vám jenom chtěla říci, že problém máte vy s mladou a tak byste to měla řešila. S ní. Jenom s ní. Když to řeknete mladému, je to nedobře, protože on miluje vás i ji. A vlastně dělá fackovacího panáka a pošťáka a nikdo neví, jestli v jeho podání je to, co jste řekla, tak, jak jste to řekla. Stačí pár slov navíc, jiný tón a je to o něčem jiném. Navíc, v téhle situaci je to chudák. Musíte si s mladou sednou ke kulatému stolu, kdy ani jedna nemá navrch. Každá tu druhou vnímáte jako vetřelce. Musíte najít řešení spolu. Mladý to odkýve, protože pro něho je nejdůležitější klid. Jen si stále říkejte, že v klidu vyřešíte mnohem více, než v ovzduší plném emocí. Mladá třeba řešení najde. Určitě to s mladým probírali. Takto se nedá žít, tomuhle se domov neříká. Pro mladou jste cizí ženská. A tou také zůstanete. Vím to.

Zdravím,

taky u nás má syn partnerku, ale já jsem ráda. Chci aby se u nás cítila jak doma. Jsem za ní vděčná. Jednou to bude možná maminka mých vnoučat. Naopak ji přesvědčuji, že vše co je doma je i její. Nekecám jim do ničeho. Když je v kuchyni vycouvám, nebo se zeptám zda něco nepotřebuje pomoct. Nádobí říkám at nechá na mně))ale nenechá. Budu ráda když budou bydlet u nás. Na střídačku spí u nás, nebo syn u nich. Pravdou je, že kdykoliv jsoou ze synem v obchodě volají zda něco nechceme, ale to vzniklo tak, že když já jsem v obchodě napíšu taky smsku, nechcete něco? A vrátilo se mi to, tak že to oplácí taky a ptají se. Doba není růžová a musíme držet spolu. Rodina je první a poslední co má fungovat vždy vzájemně. Začněte tím, že až budete v obchode napište smsku zda něco nechtějí a vrátí se Vám to zpětně. Pochvalte jí co koupila. Jstě starší, chytřejší a zkušenější.

Píšete, že si cítíte vytlačována-ale tak to není, jenom vám nechají nádobí , já bych neměla problém ho po nich umýt. Přijde stáří, tak třeba jednou bude umývat ona Vás. Nemyslím to špatně co píšu. Vyšlete lásku, toleranci, pochopení, uvidíte, že sklidíte časem to samo. Věřím tomu. Usmějte se a povzneste se nadtím, že umyjete nádobí.

Synek je moc mladý na to, aby věděl, co obnáší jeho servis doma, zvláště, když nemusíte chodit do práce. Má vše v cajku a myslí si, že se to udělá samo.

Já bych postupovala asi takto:

- odjela bych na týden někam, pěkně se s mladými rozloučila, že jedete na výlet, dovolenou, nejlépe na 3 týdny do lázní

- teprve po návratu bych s mladýma dala řeč. Doufám, že po dobu vaší nepřítomnosti si uvědomí, co je práce v domácnosti. Držím palce, ať debata proběhne v klidu.

P.S. Zatím prubněte mladou. Zůstaňte tři dny v posteli, že vám není dobře a uvidíte.

Ještě dodám, že zpětně si uvědomuji, když jsem zůstala sama ze synem a s maminkou, tak to byla ona, kdo doma uklidil, umyl nádobí a hodně mi pomohla. Já mohla brát noční, služby navíc . Maminka byla doma, páč byla nemocná, tenkrát jsem v tom spěchu ani nestačila říct dík. Byla to rakovaina, a šlo to rychle. Pak jsem zůstala jenom já a syn a prázdno. Posléze jsem se vdala a měla další dítě. Dneska jsem já doma, sice chvilku a mám nějaké zdravotní problémy, takže to beru tak jak moje maminka, jsem doma a dělám domácí práce. Je jasný, že to byla jiná situace, ale asi mě v něčem posunula dopředu, neřeším maličkosti, snažím se vše přikrýt láskou. Uvidíte půjde to, jenom se neuzavírejte sama do sebe a neutvrzujte se, že se cítíte odstrkováná. Naopak potřebují Vás, vy jim pomáháte, doma, jednou to uvidí, ocení, je na Vás jak se k tomu postavíte, ale nikam bych nejela, aby bylo vědet, jak to doma bude vypadat, když tam nejste, to je truc, zase sklidíte to co nechcete.

Pokud je to malý domek ,,jste odsouzení žít spolu všichni. Myslíte že to zvládnete? Nesnesla bych aby se mi někdo plantal v kuchyni sotva bych tam uklidila ,A tak se vším. Pokud je to jeho dům,tak si něco najdete,,Žádné soukromí ,,nic.. To bych nemohla,

Zdravím všechny, a děkuji za úžasné odpovědi - zvláště děkuji ringovi, myse, hahanaj, babkazov, jinypohled a kapce... Opravdu má situace je složitá, domek je syna, zdědil ho po otci, se kterým se od 2 let neviděl (já jsem odtud, z tohoto domku, odešla kvůli domácímu násilí), a já mu ten domek pomohla vysoudit (byl v té době nezletilý) a prarodiče zvalšovali závěť, takže jsme se museli soudit. Synův dědeček tu má věcné břemeno, ale nebydlí tu. Domek je vybydlený, v opravdu zoufalém stavu, tak jsme si plánovali se synem rekonstrukci, a teď si sem přivedl slečnu... Jak bylo v jedné z odpovědí, syn pendluje mezi mnou a slečnou, slečna je plná energie, až oprsklá, takže po 4 měsících známosti už plánuje, co s koupelnou a kuchyní, a já jsem z toho rozhozená... Jsem sice v invalidním důchodu, ale pracuji jako chůva, je to při mé nemoci (fibromyalgie) dost náročné, a proto mě štve, že když přijdu večer domů, tak je dřez plný nádobí - a ráno, když jsem odcházela, bylo vše ok.

No a co mě dorazilo bylo, že předevčírem v noci slečna "překopala" lednici (bez mého vědomí), určila mi fochy, které jsou moje, a zbytek je jejich... Rámcově mě to nevadí, vadí mi to, že vše dělají, jako bych tu nebyla, jako bych byla vzduch...

Limoško, jste pro mladou cizí ženskou! Je to smutné, ale je to tak. Synové jdou za ženou a její rodinou. Opouštějí matku, ikdyž bydlí pod jednou střechou. Dcery zůstávají dcerami po celý život. Zůstávají s mámou, protože velmi podobně přemýšlejí, hospodaří, vaří, dělají domáci práce tak, jak to viděly doma. Mužský se přizpůsobí a sem tam pronese. Bylo to jako od maminky. A když chce ženu naštvat: Maminka to uměla lépe. Ale nemyslí to vůbec vážně. Nemohla byste se podívat po nějakém sociálním bytě? Říká se tomu jinak, ale dotuje tohle bydlení stát, obec. Bývá v každém větším městě. Musíte z baráku utíkat! Musíte! Zajděte na svůj úřad na sociálku a zjistěte si, co můžete získat, jak vám může sociálka pomoci. I s financováním normálního bytu. Možná, snad najdou řešení. Za optání nic nedáte a alespoň budete vědět. Ocitla jste se ve strašné situaci, kterou vyřešíte jen útěkem.

limosko. Nikdo z nás Ti nedokáže dobře poradit. Proč? Neznáme až tak Tebe, neznáme "snachu". Možná to je drzý, nevychovaný fracek. Ale možná to je racionálně uvažující žena, trošku více energická a nejspíš vůdčí typ. Ale může být jinak strašně hodná a časem Ti být oporou. Na Tvém místě bych si nenechala pocity, které nyní máš, pro sebe. Moc záleží na tom, jak s nimi o tom budeš mluvit. Nesmí tam být ukřivděnost nebo výčitky. Hele, oni si vůbec nemusí uvědomovat, že něco dělají špatně. Sedni s nimi ke kulatému stolu a zapalte dýmku míru. Nalejte si čistého vína - a to myslím jak obrazně, tak i fakticky. Možná i jim vadí spousta věcí, o kterých nehovoří, ale mají je v sobě a dusí je to. Nejhorší v soužití je, když se neřeší "hlouposti", které necháváme v sobě bublat a bublat...Až to vybuchne.

Přeji Ti, ať najdete společnou řeč a zavládne u vás pohoda a klid. Sebodka

A nejde ,aby dědeček vám přenechal na vás to věcné břemeno? Já nerozumém tomu, proč nenapíšete jak je velký ten dům..na tom přece hodně záleží...Proč?

A já si myslím,že tento vztah nebude mít dlouhého trvání jsou moc mladí OBA na takové žití ,Jediněmže by ONA neměla kde bydlet a nakvartýrovala se k vám ,,,Ale stejně..pak si bude dělat nároky na opravení domu a pod...

Limoško, účinně poradit by šlo jedině v případě, že by člověk znal všechny okolnosti i zúčastněné osoby. Mně z toho vyplývá, že tvé vztahy se synem nejsou ideální. A on je příliš mladý a nezkušený na to, aby situaci řešil tak, jak by měl. On, jako pán domu, by měl řešit veškeré podmínky společného bydlení. Řešit je s tebou a řešit je se svou přítelkyní. On není schopen nebo nechce nic řešit. jeho přítelkyně je pravděpodobně průbojnější než on, omotala si ho kolem prstu. Dělá si co chce a vychází z toho, že pán domu se neodváží protestovat. Tebe bere jako zatím nutnou přítěž, která vlastně nemá právo do ničeho mluvit. Je jen otázkou času, jestli se stane paní domu se vším všudy nebo usoudí, že je lepší jít o dům dál. Promiň, neporadil jsem, ale tohle mi z toho celého vyplývá. Normální přístup přítelkyně by podle mě měl být takový, aby přiměla syna otázky kolem bydlení a soužití řešit a vyřešit k všestranné spokojenosti. Ne se v cizím domě zařizovat po svém, bez ohledu na ostatní členy domácnosti. Pokud ty chceš přispět k vyřešení, tak bych pro první čas doporučil se stáhnout někam do ústraní, nevyhledávat s nimi žádný kontakt a dát jim tak možnost, aby se ten jejich vztah projevil naplno. Nakonec může být všechno úplně jinak ... Takže nezoufej, nezasahuj, ale vyčkej a dej tomu čas.

Jago, už nemám bod, dala bych ti ho. Příjde mi jako obrovská tragedie, aby se mamka v 50ti letech, na třetí třetinu svého života zavřela do pokojíku, aby nedráždila mladou a také, aby v samotě počkala na synovo neštěstí, kterým rozchod bezesporu je. To mi příjde velice nelidké a nechápu, proč tohle může někdo poradit. Limoška není žádná bezmocná stařenka, odkázaná na laskavost kluka a holky, až jí něc dovolí. Ani roky nemá na to, aby život skončila v ústraní. Ne! Život syna přešel na jinou cestu, než po jaké doposud spolu šli. A Limoška si musí najít svou cestu životem. Ve své domácnosti! Ve svém životě a s těmi, koho ještě potká. Když se jedny dveře zavřou, jiné se otevřou. Utřít slzy, narovnat se a najít novou cestu! Hodně štěstí, Limoško

Limoško, nedělejte to! Neříkejte synovi, ať něco vyřídí. Vyřiďte si to sama! Mladá učitě není žádná sedmihlavá saň. Když ji syn miluje, je to určitě hodná holka. Možná, že by nebylo od věci, oba požádat o pomoc a řešení vašeho bydlení. Vysvětlete jim, oběma současně, že takto se žít nedá, ale vy jste naprosto bezmocná, protože vám váš vlastní byt nespadne z nebe. Odejít tedy nemůžete, ale takto to nemůže fungovat. Žádné příklady, vyjmenováváni různých situací, žádné slovíčkaření. Třeba něco vymyslíte, co bude schůdné pro všešchny. Ale musíte všecko řešit s oběma! Pohlídejte si emoce a rozumně vymyslete řešení. Nemáte to vůbec jednoduché, ale nemůžete plakat, musíte vyřešit. Držte se.

babkazov - velmi mě Váš příspěvek dojal... Přesně tak to je. Je to pro mne velká životní změna, protože od synových 4 let jsem ho vychovávala sama, a brzy poté zemřeli i mí rodiče, takže jsem na něj byla celou dobu opravdu sama. Slečna je milá, šikovná, na svůj věk výborně vaří, atd., ale najednou je tu někdo cizí v mém prostoru... Chce to čas... Včera jsem prosila syna, ať jí to vysvětlí, že to jsou to na mne moc rychlé změny, nové uspořádání v lednici, že tu vyvařuje synovi beze mne, že pořídíla do koupelny nové ručníky, háčky atd. atd. Slečna je trochu rychlík, a já jsem osobák... Ještě jednou díky moc za milá slova!

Limoško,to není váš prostor,ale vašé domněnka.Nevím,,jestli-by někdo z rádců i když hezky píší,nepomyslel na přenechání domu synovi až se ožení.

Pokud byl byl velký dům-,tak bez problémů ,ale přece nemůžete viset synovi ,a jak přijdou děti tuplovaně na zádech.Vím,že se těžko opouští,ale realita je zcela jiná. Vy ste mladá tak se snažte postavit na vlastní nohy.Já jsem také zůstala sama a musela se postarat o bydlení,abych nebyla někomu břemenem.i když vy třeba vycházíte dobře se synem,,ale pochopte,že on je už velkýJe tolik šancí si najít finančně dostupnou garsonku -třeba .V baráku by jste neměla víc.A měla by jste vše podle sebe.

Limoško,vy jste počítala s tím,že budete bydlet se synem až... Přece jste si musela uvědomit,že barák je malý a s mladými nejde za takových podmínek být, Určitě se vám nelíbí co vám píši,aůe já nych nečekala až tato situace nastane. Teď si předtavrte,že by jste peníze dala do domku a byla bez prostředků. Vůbec jste nemyslela

na zadní kolečka. Já vás tedy nechápu.I když tady vám rádvové radí jak na to, já mám takový názor. Klukovi,jestli by mi něco zbylo ,,přispěla bych mu ,,ale ať máte každý své soukromí. To je nejlepší pro budoucí vztah i se snachou.Nezlobte se,ale je to vaše nedomyšlení do budoucna,

Limoško,,přece nemůžet srovnávat dnešní dobu s dobou minulou .To rovnou můžeme jít do jeskyně. Ptala jsem se vás jak velký je dům,,neodepsala jste. Ani nevím teď.Jak může někdo ohodnotit vaše spolubydlení .Píšete že dům je velký ...co to je. Jsou možnosti na přestavbu a pod.. Pak se už dá o tom polemizovat.Tak proč brečíte?

Nechejte si dům opravit a upravit a máte po problémech.Nač jste čekala. Až vám bude o 10let víc?

Hodně rodin žije pospolu ,,ale mají jiné možnosti ,které si určitě ujasnili a domek přizpůsobili,,ale vy jen zoufáte ,,ale vina jste si sama.Je to pro vás možná tvrdé,,ale pravdivé. Tak se seberte a začněte něco dělat! A´t se vám to podaří přeji

Jen by mne zajímalo,co by jste dělala,kdyby váš syn chtěl ten dům prodat ,musela by jste situaci řešit ,,,,,jako teď. Dům není váš je syna a rozhoduje ON. I když jste udělala co jste udělala.Jednou k odchodu stejně přijde,tak proč otálet? Třeba si někoho najdete ,,jste ještě mladá a budete ještě šťastná.To vám přeji,,,

Dříve byla doba,že staří chodili do výměnku pokud měli chalupu,,paneláky nebyly. Já bych nechtěla bydlet s děckama ,,nedělá to dobrotu ,Je to jiná generace , každý má své myšlení a svou pravdu. Ale nejsem zastánce Limošky ,,měla si to uvědomit dřívě,a začít na domu pracovat. Ale zas není dobré pak jak si přivede nevěstu.. a to je někdy boj. Zvlášť jak jde o syna. Není nad soukromí ..Má matka také měla ráda klid od děcek a pod... Přijít ,a odejít..

zavinaci - každý máme nějaký svůj prostor. A dům malý není. V dnešní době jsme všichni netolerantní - dříve bydleli staří, mladí, děti v jedné místnosti. A museli se snášet. A na nějaké neurózy nebyl čas, protože všichni museli tvrdě pracovat. Nevím, proč bych měla jen tak odcházet z domu, ve kterém jsem bydlela ještě před synovým narozením, který jsem mu vysoudila, a koneckonců můj důchod a výdělek může přispět na jeho rekonstrukci, na kterou by sám neměl. Na zadní kolečka myslím, spořím, a počítám i s možností, že se jednou odstěhuji, Tak naivní zase nejsem.

Zdravím, nechtěla jsem se vyjadřovat, ale nedá mi to. Někdo zde radil vyčkávat a tiše čekat. Na co? Už Vám slečna rozdělila ledničku, za chvíli přijde koupelna, pak skříně a než se nadějete, budete doma "na návštěvě". Tak to teda ne.

Zavolala bych si oba a v klidu jim řekla to, co jste zde psala. Že Vy jste tam doma, tudíž se dohodnou společná pravidla, která budou dodržovat všichni. A narovinu bych slečně řekla, ať brzdí, protože návštěvou je tady ona. Plus větu z posledního příspěvku "Nevím, proč bych měla jen tak odcházet z domu, ve kterém jsem bydlela ještě před synovým narozením, který jsem mu vysoudila, a koneckonců můj důchod a výdělek může přispět na jeho rekonstrukci, na kterou by sám neměl."

Ona si slečna dovolí jen tolik, co jí dovolíte Vy.

Klepeto, Vy byste vyhodil z bytu mámu, která tam žije mnohem déle, než Vy, i když je byt oficiálně Váš? Všechno nejsou jen předpisy. Záleží taky na morálce, úctě a domluvě.

Vidím to ze svého pohledu, dům přítelových rodičů je psaný na dvě děti, a v životě bych si nedovolila se tam roztahovat. Oni tam jsou doma, bez ohledu na to, na koho je dům formálně napsaný. A pokud bych dělala nějaké problémy, tak by mi bylo sbaleno mých pět švestek a šáteček.

Ona si slečna dovolí jen tolik, co jí dovolíte Vy.

Spíš si slečna dovolí jen tolik, kolik jí dovolí její milý, když je byt jeho. Není tak? :D

To máte jistě pravdu s tou úctou a domluvou. Pokud má syn všech pět pohromadě, jistě tuší, že takových přítelkyň může mít za život ještě veletucet, možná víc - no matku jen jednu... Napsat to ale jako vy, že si slečna dovolí jen to, co jí dovolí tazatelka je také nesmysl. Mladá bude navádět syna, že je matka na ní zlá, že je jako tchyně...když nebude syn mladou poslouchat tak je mamánek zase :D Není to lehké v tomhle radit. Taky záleží jak jsou prostory k obývání velké.. Spíš si myslím, že záleží na synovi, kam mladou v "rozhodování", jako majitel pustí. Když si tazatelka bude na mladou moc vyskakovat dřív nebo pozděj poletí úcta neúcta. Tohle jsou okamžiky v soužití lidském, kdy se krásně ukáže, koho si to tazatelka vlastně vychovala :D Přeji pevné nervy.