Drzý syn

Děkuji za reakci, problém jen je, že jsem v invalidním důchodu, a už je mi přes 50... Přivydělávám si úklidem. Před dvěma lety, když tak vyváděl, jsem o odchodu uvažovala, dokonce i jako dobrovolník do zahraničí, ale nic jsem pro lidi starší 50ti let nenašla... Pak jsem si řekla, že se vyhnat nenechám, že by dům už definitivně zdemoloval... Pak se to zlepšilo, ale teď když dojde k nějakému konfliktu, je zase hnusný, a to dokonce před svou slečnou. Tak nevím.

Jste na tom blbě, bydlení ošetřené nemáte, takže vás buď vyštve, nebo zavčas odejdete sama. Pokud se budete bránit, bude to zřejmě ještě horší, možná násilí. Dohodněte se, co budete v domě hradit. Zkuste sociálku.

a on mi dal jen 3 s tím, že jsem to s ním nekonzultovala V tom má bohužel pravdu, investovala jste do cizího. Nezapočítáte to ani do nákladů na bydlení. Asi to nejde ani upravit tak abyste se nepotkávali, oddělený vchod, bydlení. Dohodněte si co budete vykonávat, hradit písemně.

Výdaje hradíme na půl. Nicméně teď jsem nechala zrekonstruovat zahradu, na které se přes 20 let nic nedělalo, dala jsem za to 13 tisíc, a on mi dal jen 3 s tím, že jsem to s ním nekonzultovala... Chápu, že v jeho věku (21) ho zahrada nezajímá, ale já se snažím alespoň postupně to tady dávat dopořádku, abychom měli pokud možno hezké bydlení, protože to na psychicku má také vliv.

coklit - děkuji moc, máte ve všem naprostou pravdu. Vím to - znáte to, teorie ano, ale ta praxe...Udělala jsem kdysi velkou chybu, že jsem si, ještě když byl syn malý, nenašla partnera. Prostě jsem neměla na to sílu... Od čtyř let jsem ho vychovávala sama, pak brzy zemřeli mí rodiče, takže jsem na něj byla opravdu úplně sama. A po zkušenosti s jeho otcem (domácí násilí) a pak krátkou známostí (tentokrát psychické deptání) jsem už neměla odvahu na nějaký vztah. A na synovi je vidět, že neměl žádný mužský vzor, že tu nebyl nikdo, kdo by ho srovnal, kdo by se mě zastal.

Bylo by dobré vzít rozum do hrsti a hlouběji popřemýšlet a hlavně nehledat proč se nemohu odstěhovat. Naopak bych řekla, že se musíte odstěhovat již proto, že je Vám teprve 50 a čeká vás ještě cca 20 let života. Pochybuji, že by je naopak syn chtěl strávit s Vámi, když již dnes je vztah tak "vyhrocený". Pro Vás i pro syna je důležitý fakt, že dům je syna, Vás pravděpodobně nic. Pokud nemáte zapsáno "doživotní užívání" mohla byste se v hoším případě ocitnout i na ulici a to nejen nyní ale hůře - v pozdějším věku. Rekonstrukce, vylepšení nedělejte, syn o to nestojí a myslete na sebe. Přítelkyně syna to je jedna velká neznámá a pokud se syn nechová k matce pěkně, nedá se to čekat ani od cizí ženy.

Chápu vás, umím si představit situaci, která není dobrá a je umocněná tím, že syn hulí trávu. Bohužel ta mu ovlivňuje i část jeho uvažování. On si to samozřejmě neuvědomuje a neví, že mu tráva mění povahu. Pokud Vám můžu poradit, najděte si nového muže a nechte syna synem. Zapomeňte na něj. To nezměníte a dříve či později podlehnete vy, ne on. Jeho drží nad vodou mládí, nezkušenost, lehkomyslnost a věřím tomu, že ho v tom podporují i kamarádi, kteří se na něj nalepili. To je přesila, kterou nezlomíte, pokud jste na vše jen vy sama. Až si najdete nového přítele, odstěhujte se k němu. Bude vás mít rád a najdete u něho nový domov. Horší je, co s majetkem, který syn zdědil. Bylo by ideální mu zamezit s ním nakládat, a to je nemožné, bez jeho vědomí. Spíše to berte tak, že nebude dlouho trvat a přijdou exekutoři, kteří se o dům poperou. Pak stejně nebudete mít kde bydlet a ještě přijdete o to málo, co vám zbylo, exekutor sebere vše. Čím dříve budete pryč, tím lépe. Navíc si myslkím, že byste se mohla jít poradit na psychiatrii a užívat nějaké léky na depresi. Nebojte se toho. Léky jako Seropram pomohou a navodí dlouhodobě lepší náladu.