Zdravím, mám dost velký problém, a ráda bych znala váš názor. Můj syn zdědil v 19ti letech po otci dům, a já tudíž bydlím u něj. Od malička jsem s ním byla sama, s otcem se nestýkal, protože otec neměl zájem. Do doby než zdědil dům, tak jsme měli se synem výborný vztah, ale pak mu to stouplo do hlavy, že je "dědic" - i když se jedná o starý, vypydlený dům. Nicméně s pozemkem má slušnou cenu. Asi po půl roce bydlení v něm začal syn být na mne drzý, chtěl po mě nájem, nechtěl si najít práci (byl těsně po vyučení). Celé měsíce jen flámoval s kamarády, vysedávali tu celé noci, pili, kouřili trávu. Když jsem řekla, že mě to ruší, a že tu dělají bordel, odsekl mi, že je to jeho dům, a že si může dělat co chce. Dokonce i sousedi mu psali dopis kvůli rušení nočního klidu. Pak se to po půldruhém roce uklidnilo, začal chodit po brigádách, nedávno si našel i stálou práci a slečnu. Dal si dopořádku svůj pokoj, takže jsem si říkala, že už to je docela ok. Jenže minulý týden na mě vylítl a byl na mne zlý natolik, že jsem se pořezala (žiletkou na noze) - vloni jsem si pořezala celou ruku když byl na mne hnusný. No a teď ve čtvrtek zase. Křičel na mne tak, že mě se mi vybavily vzpomínky, jak na mne křičel před dvaceti lety jeho otec, který mě nakonec zmlátil. Tak jsem se zase předevčírem pořezala, a včera nebyla schopná jít do práce. Když viděl, že jsem doma, řekl, že jsem líná..
Nechci se nechat zavřít na psychiatrii (což mi už vloni nabízeli po tom prvním pořezání- byla jsem s tím v Motole na pohotovosti, měla jsem opravdu rozřezané celé předloktí), protože si myslím, že by hospitalizace nic nevyřešila. Co mám dělat? Za názory děkuji.
7x
Dobrý den, pokud reagujete na synovo chování sebepoškozováním, tak to normální není.
Tím chci říci, že je to na léčbu. Jestli se cítíte být zdráva, tak nechte syna s barákem osudu a odstěhujte se někam, kde budete mít klid. Píšete, že chodíte do práce, tak snad nějaký podnájem zaplatíte. Syna už nepřevychováte a vše se bude opakovat. Myslím, že ten odchod by bylo řešení. Zdravím!
doplněno 07.06.14 08:21:Rozumím. Ale, jeden z vás bude muset ustoupit, protože si "jdete po krku". Může na to mít vliv i ta slečna, ale to jen spekuluji. Žena Vašeho věku není odepsaná. S prací je to asi horší, ale pokud se odstěhujete do většího města, tak by to tam mohlo být lepší. A možná tam najdete i nového partnera, který Vám pomůže. Takto se budete jen trápit nebo skončíte v léčebně. Ale, nějakou poradnu možná zkusit můžete (psychologickou). Ten barák (majetek) neřešte - to je věcí Vašeho syna. Vy se zkuste zachránit, dokud na to ještě máte sílu (nebo zbytek sil).
doplněno 07.06.14 08:28:Možná by byla vhodná i návštěva v nějaké blízké poradně viz odkaz obcanskeporadny.cz/...
Děkuji za reakci, problém jen je, že jsem v invalidním důchodu, a už je mi přes 50... Přivydělávám si úklidem. Před dvěma lety, když tak vyváděl, jsem o odchodu uvažovala, dokonce i jako dobrovolník do zahraničí, ale nic jsem pro lidi starší 50ti let nenašla... Pak jsem si řekla, že se vyhnat nenechám, že by dům už definitivně zdemoloval... Pak se to zlepšilo, ale teď když dojde k nějakému konfliktu, je zase hnusný, a to dokonce před svou slečnou. Tak nevím.
7x
obávám se, že sama situaci nezvládnete a návštěva psychologa je pro Vás nezbytná.
Uvědomujete si, že tím sebepoškozováním syna psychicky vydíráte?
Co když bude chtít syn v domě bydlet sám s přítelkyní a časem založit rodinu? Tu zahradu velebíte pro ně?
Syna jste vychovala a sama, to chápu, ale nemůžete spolu bydlet donekonečna. Dvě generace pod jednou střechou nedělají dobrotu. Mám svou hrdost a kdyby se na mě syn takto utrhoval, rychle bych mu zatla tipec. Pokud toto chování budete snášet a řešit je sebepoškozováním, přijdete v jeho očích o svou sebeúctu, hrdost a osobnost a jeho chování vůči Vám se ještě zhorší až Vás časem začne nenávidět.
Vím, že vše co děláte, myslíte dobře, ale vděk nečekejte. Nemusela byste se dočkat. Pokud synovi ještě perete, vaříte, žehlíte, uklízíte, nakupujete a staráte se o zahradu, bude z Vás jen strhaná stará paní a syn z Vás bude mít tak služku. Navíc ho nenaučíte co to znamená starat se sám o sebe a být zodpovědný, starat se o placení všech účtů atd..
Ideální by bylo, kdybyste se opravdu mohla někam odstěhovat. Koukněte po nějakém pronájmu, třeba i malého bytu s předzahrádkou, ustřihněte pupeční šňůru a syna nechte ať se stará sám. Co se stane s domem, není Vaše starost. Zařiďte si svůj život, své přátele, své koníčky, vyražte občas za zábavou a na nějaký výlet a užívejte si život. Syna jste vychovala jak jste nejlépe uměla, chyby už nenapravíte a výchovu nedoženete, Vaše úloha skončila.
Pokud bude syn potřebovat s něčím pomoci, měl by o to sám požádat.
doplněno 07.06.14 09:50: Možná, že právě ten psycholog, by Vám mohl pomoci najít v sobě tu kuráž pupeční šňůru odstřihnout a osamostatnit se. Vaše úloha zase přijde s vnoučátky.
Podívejte se po tom vlastním bydlení. Zkuste se zeptat na sociálce, jestli byste nedosáhla na nějaké příspěvky na bydlení atd. a zkuste se zařídit pro sebe.
Když víte, že mám pravdu, tak už je to poloviční úspěch. Teď musíte začít na tom, převést to do té praxe
coklit - děkuji moc, máte ve všem naprostou pravdu. Vím to - znáte to, teorie ano, ale ta praxe...Udělala jsem kdysi velkou chybu, že jsem si, ještě když byl syn malý, nenašla partnera. Prostě jsem neměla na to sílu... Od čtyř let jsem ho vychovávala sama, pak brzy zemřeli mí rodiče, takže jsem na něj byla opravdu úplně sama. A po zkušenosti s jeho otcem (domácí násilí) a pak krátkou známostí (tentokrát psychické deptání) jsem už neměla odvahu na nějaký vztah. A na synovi je vidět, že neměl žádný mužský vzor, že tu nebyl nikdo, kdo by ho srovnal, kdo by se mě zastal.
0x
Jste na tom blbě, bydlení ošetřené nemáte, takže vás buď vyštve, nebo zavčas odejdete sama. Pokud se budete bránit, bude to zřejmě ještě horší, možná násilí. Dohodněte se, co budete v domě hradit. Zkuste sociálku.
doplněno 07.06.14 09:43:a on mi dal jen 3 s tím, že jsem to s ním nekonzultovala V tom má bohužel pravdu, investovala jste do cizího. Nezapočítáte to ani do nákladů na bydlení. Asi to nejde ani upravit tak abyste se nepotkávali, oddělený vchod, bydlení. Dohodněte si co budete vykonávat, hradit písemně.
Výdaje hradíme na půl. Nicméně teď jsem nechala zrekonstruovat zahradu, na které se přes 20 let nic nedělalo, dala jsem za to 13 tisíc, a on mi dal jen 3 s tím, že jsem to s ním nekonzultovala... Chápu, že v jeho věku (21) ho zahrada nezajímá, ale já se snažím alespoň postupně to tady dávat dopořádku, abychom měli pokud možno hezké bydlení, protože to na psychicku má také vliv.
0x
Bylo by dobré vzít rozum do hrsti a hlouběji popřemýšlet a hlavně nehledat proč se nemohu odstěhovat. Naopak bych řekla, že se musíte odstěhovat již proto, že je Vám teprve 50 a čeká vás ještě cca 20 let života. Pochybuji, že by je naopak syn chtěl strávit s Vámi, když již dnes je vztah tak "vyhrocený". Pro Vás i pro syna je důležitý fakt, že dům je syna, Vás pravděpodobně nic. Pokud nemáte zapsáno "doživotní užívání" mohla byste se v hoším případě ocitnout i na ulici a to nejen nyní ale hůře - v pozdějším věku. Rekonstrukce, vylepšení nedělejte, syn o to nestojí a myslete na sebe. Přítelkyně syna to je jedna velká neznámá a pokud se syn nechová k matce pěkně, nedá se to čekat ani od cizí ženy.
0x
Chápu vás, umím si představit situaci, která není dobrá a je umocněná tím, že syn hulí trávu. Bohužel ta mu ovlivňuje i část jeho uvažování. On si to samozřejmě neuvědomuje a neví, že mu tráva mění povahu. Pokud Vám můžu poradit, najděte si nového muže a nechte syna synem. Zapomeňte na něj. To nezměníte a dříve či později podlehnete vy, ne on. Jeho drží nad vodou mládí, nezkušenost, lehkomyslnost a věřím tomu, že ho v tom podporují i kamarádi, kteří se na něj nalepili. To je přesila, kterou nezlomíte, pokud jste na vše jen vy sama. Až si najdete nového přítele, odstěhujte se k němu. Bude vás mít rád a najdete u něho nový domov. Horší je, co s majetkem, který syn zdědil. Bylo by ideální mu zamezit s ním nakládat, a to je nemožné, bez jeho vědomí. Spíše to berte tak, že nebude dlouho trvat a přijdou exekutoři, kteří se o dům poperou. Pak stejně nebudete mít kde bydlet a ještě přijdete o to málo, co vám zbylo, exekutor sebere vše. Čím dříve budete pryč, tím lépe. Navíc si myslkím, že byste se mohla jít poradit na psychiatrii a užívat nějaké léky na depresi. Nebojte se toho. Léky jako Seropram pomohou a navodí dlouhodobě lepší náladu.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.