Jsem vdaná a přesto se cítím sama

Od: Datum: 16.03.14 14:09 odpovědí: 6 změna: 16.03.14 18:44

Prosím o váš názor, možná mi pomůže lépe utřídit myšlenky.

Je mi 33, manželovi 39, mále 5ti leté dítě. Manžel byl můj druhý partner (ten první tragicky zemřel), i já byla jeho druhá partnerka. Jsme spolu od mých 20, 5,5 let manželé. Já jsem invalidní (ale takovou si mě muž bral, je to vrozené), nechodím do práce (mám invalidní důchod).

Já už nemám rodiče (zemřeli, manželovo rodina naší dcerku "nevzala", řekli, že už vnoučata mají - od manželovo sestry, navíc tchýně mi ublížila i jinak, to se nedá zapomenout). Dcerka byla od narození hodně náročné dítě (x hospitalizací, nechci rozepisovat detaily, první rok byl extrémně náročný - nikdo nám nepomohl, abysme si odpočinuli). Dcerka pořád plakala (než se zjistil zdr. problém, nyní je již naštěstí v pořádku), dopadlo to tak, že spala se mnou v posteli (manžel se odstěhoval do obýváku). Problém je, že tento stav trvá dodnes. Manžel je v obýváku spokojen, o společné spaní se mnou zřejmě nestojí (dětský pokoj nemáme, dcerka spí se mnou, mohla bych spát v obýváku s mužem, on o to ale nestojí, prý je tak spokojen).

Manžel nekouří, nepije, poctivě pracuje /živí nás, můj důchod je malý/, je skvělý táta, ale - mám pocit, že jsme spíše jako sourozenci než jako partneři. Muž mě nepohladí, nepochválí, nezeptá se, co mě trápí... když se snažím já, tak to hned vnímá jako sexuální nabídku (sex by chtěl pořád), čímž se ve mě vytvří velký blok. Prostě mi to nejde - jenom sex - bez jakýchkoliv projevů citů apod.

Skoro nikam nechodíme, když už nějaký výlet, tak je vše na mě - abych to vymyslela, naplánovala... nemáme moc přátel, moje kamarádky manžel nemusí (i to dal lehce najevo, kamarádky sem moc nechodí), on přátele prakticky nemá.

Vím, tohle všechno jsem asi měla vidět dřív, ani já nejsem bez chyby, moc mě trápí, že nemám nikoho, kdo by mě vyslechl, pomohl, poradil... (trpívám stavy úzkosti, psycholog určil jako příčinu tragické úmrtní mé první lásky, k tomu úmrtí rodičů - otec v mých deseti, maminka, když mi bylo necelých 19). Mám dcerku, miluji ji nejvíc na světě, snažím se dělat vše pro to, aby měla klidné a spokojené dětsví a aby z ní vyrostl spokojený člověk (jiné děti už mít nebudu)... ale i tak mě to čas od času...kdy pláču do polštáře... a cítím se sama...

S mužem jsem si mnohokrát zkoušela o všem narovinu promluvit, říct, co mě trápí, občas mě i na půl ucha vyslechl.. ale výsledek prostě není.

Jsem hodně citlivá duše, jak mám žít dál? Mám se víc upnout na koníčky, zájmy...? Odejít od něj nemohu (ani nechci, dcera ho miluje), dcerku bych neuživila, navíc, jak už jsem psala, muž je hodný, možná až moc... takový trošku pecivál...

Díky, že jste mě vyslechli.

Katka


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: bezuska
Datum: 16.03.14 14:53

Vím o čem píšete, mám to stejné. Chybí vám především kamarádka. Napište, z kterého kraje jste, třeba bychom se mohly scházet. Já bydlím v Libereckém kraji.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 16.03.14 15:12
avatar

Ahoj Katko. Věřte, že takto funguje i hodně jiných manželství. Vy už předem víte, že v manželství chcete setrvat, ať je jakékoliv. Nepochybně proto máte své důvody. Takže nemá smysl plakat do polštáře a trápit se tím, že hodně citově vedle manžela strádáte. Někdo to tak prostě má, že nedovede dávat své city najevo a vyhovuje mu vztah takový, jaký je. Myslím, že manžela nepředěláte a chápu, že je pro Vás těžké smířit se s tím. Na druhou stranu _ pracuje, rodinu finančně zabezpečí a na Vás i dcerce mu záleží, jinak by s Vámi nebyl. Na některé věci je třeba pohodlný, má rád své soukromí a klid, své zajeté koleje...Každý jsme prostě nějaký. U Vás je zřejmě problém v tom, že nechodíte do zaměstnání, nemáte možnost setkávat se s jinými lidmi, občas změnit prostředí, vypovídat se..Vedete jednotvárný život, tím spíše byste potřebovala větší pozornost od manžela, což plně chápu. Ale zkuste být více samostatná. Najděte si svoji náplň dne, abyste odpoutala myšlenky od toho, co Vás trápí. Pokud jste převážně zavřená doma, není to pro Vás také nic dobrého. S dítětem se dá podnikat spousta věcí a nemusí přitom být pokaždé i manžel. Pokud nemáte přátele, najděte si třeba i virtuální. Díky netu se dá komunikovat o lecčems, najít si lidi, kterým je občas také smutno, nemají si s kým promluvit, komu se svěřit, jsou na tom podobně v manželství jako Vy..Najít si téma, které by Vás bavilo atd. Nepřestávejte však vymýšlet a plánovat rodinné výlety. Je jedno, kdo s návrhem přijde, důležité je, aby byla rodina pohromadě. Někdy stačí i společné procházky občas...Vzít se s manželem za ruku, usmát se na sebe..A hlavně spolu komunikovat. Naprosto otevřeně a o všem.. Protože na to, aby fungovalo vaše manželství a byli jste v něm spokojeni oba dva, nebude nikdy stačit jen snaha na jedné straně...

Ohodnoceno: 4x
 
Od: dfdfdf
Datum: 16.03.14 16:21

Katarina toto jistě vše ví...a ledacos i vyzkoušela...Napsala sem, jelikož už neví co by mohlo pomoc..Něco jako poslední naděje...více osamostatnění by myslím o něco ve vztahu pomohlo pomohlo...

Ohodnoceno: 0x
 
Od: elisek1988*
Datum: 16.03.14 17:38

A co zkusit manželovi říct, že dcera bude časem potřebovat své soukromí a předělat jí ložnici na pokojík? Pak Vás přeci musí nechat spát vedle sebe v obýváku.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 16.03.14 18:06

"""...Manžel nekouří, nepije, poctivě pracuje /živí nás, můj důchod je malý/, je skvělý táta, ale - mám pocit, že jsme spíše jako sourozenci než jako partneři. Muž mě nepohladí, nepochválí, nezeptá se, co mě trápí... když se snažím já, tak to hned vnímá jako sexuální nabídku (sex by chtěl pořád), čímž se ve mě vytvří velký blok. Prostě mi to nejde - jenom sex - bez jakýchkoliv projevů citů apod."""

Sama jste si odpověděla, protože o tom, že budete žít jako sourozenci rozhodujete vy a váš blok. Když přijde z práce dočká se taky nějaké pochvaly? Posloucháte taky, když řekne jak bylo v práci? Nešlo by mít nějakého společného koníčka?

Ohodnoceno: 0x
 
Od: pb®
Datum: 16.03.14 18:44
Když po chlapovi něco chcete, musíte mu to říct naprosto jasně a jednoznačně, pak fungují. Hlavně žádné náznaky, tomu nerozumí a pak lehce dochází k nedorozumění a neshodám. Nebylo by od věci navštívit manželskou poradnu dřív, než bude pozdě. Vy třeba víte, že chcete ve vztahu zůstat, ale víte, co se honí hlavou manželovi? Co když je taky nešťastný?
Ohodnoceno: 1x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.