Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, úvodem několik moudrostí. Šmírovat se nemá. Co oči nevidí, srdce nebolí.
Kdo se ptá, moc se dozví. Odpustit se může, zapomenout ne. Ale, toto Vám nepomůže.
Zdá se, že Vám jde hlavně o to, jak partnera potrestat a donutit ho k pokání. Jenže se to nedaří. Patrně si je jistý, že ho neopustíte nebo je mu to opravdu jedno (tomu moc nevěřím, protože to muži nesnáší - raději "kopačky" dávají, než dostávají). Asi budete muset najít tu odvahu a sílu skutečně od něho odejít a ne jenom tímto hrozit. Pak je šance, že si to Váš partner v hlavě ujasní a začne Vás opět dostávat zpět (omluví se a bude i to patřičné pokání). Potom to bude na Vás, jestli mu dáte druhou šanci, ale stejně už tam bude ten šrám na duši. Také je možnost, že Váš odchod partner uvítá. A Vy budete mít jistotu, že už Vás nemiluje nebo ani nemiloval. Chvilku to bude bolet, ale zase to bude jistota. No, já bych mu druhou šanci nedal a odešel bych. Když nemá ani nyní žádný pocit, že udělal něco špatně, tak nebude spolehlivý ani do budoucna. Nevím, ale zřejmě i ve vztahu nebyl moc empatický a něžný. Je si nějak moc jistý a k ženám se bude chovat přezíravě. Nechte ho té sokyni a běžte si pro lepšího. Zdravím!
Každá hůl má 2 konce. On Vám zahýbá a zřejmě to bude dělat i dál. Jak jednou začne a zachutná mu to...
Ale: uvědomila jste si, že to třeba dělá proto, že Vy jste jako jeho bachař? Kontrolujete ho, lezete mu do mobilu, berete ho jako svůj majetek. Je proto klidně možné, že to udělal schválně, aby si /i Vám/ ujasnil, že o sobě může rozhodovat sám.
Myslím, že takový porouchaný vztah nevydrží a rozpadne se. Až budete mít oba nové partnery, měl by on dbát na věrnost a vy na to, abyste nestrkala nos, kam nemáte. Není to tříleté děcko, ale dospělý chlap. Pak vám oběma vztahy vydrží. A jednou se tomu třeba i zasmějete. Jaga.
Souhlasím s Benovými úvodními/..., ale v dalším už to vidím jinak. Podle popisu situace (šmírování, nedůvěra, dáte druhou šanci za určitých podmínek, ...) se Váš partner opravdu mohl cítit jak ve vězení ("svazujete"jej). Přemýšlím, jestli dá partner druhou šanci Vám (já bych s člověkem, který by mmne špahoval, nebyla)...
Hledala jste důkaz a našla jej. Popravdě, odsoudit Vás je příliš lehké, protože šmírovat se sice nemá, to je fakt, ale takto nalezené důkazy o nevěře už tevřely oči tisícům podváděných lidí, kteří by jinak žili v blahé nevědomosti, že je jim partner věrný a říká jim pravdu.
Záleží nyní na Vás, zda chcete partnera, který Vám lže a podvádí Vás. Sice se vyjádřil, že si přišel jak ve vězení, ale za a) to může být jen výmluva, takže nechci mít chytré poznámky, jak dalece si za to můžete sama, a za b) člověk má pusu od toho, aby komunikoval. Aby mluvil a řešit problémy. Pokud je pro Vašeho přítele jednodušší lhát a chrápat s jinou, než aby s Vámi probral problémy, jeho věc.
Kdo zalže a zahne jednou, udělá to i podruhé a podesáté.
Jak říká Dr. Plzák: Nevěra je prokazatelná, pravděpodobná a možná. Ale jak člověk dokáže, že je věrný?
Taky jsem si tímhle prošel a docela náhodou zjistil, že mi manželka zblbla a zamilovala se do někoho jiného. Bohužel se to profláklo tak, že jsem se dožvěděl i to, o co jsem nestál. Promluvili jsme si o tom, byli jsme z toho oba dost dlouho mimo, a trvalo rok, než se přestaly ukazovat známky jejího vedlejšího vztahu. Bylo to peklo, ale nakonec jsem usoudil, že tohle je prostě život a k němu patří i nevěra. Já jsem v minulosti, před naším manželstvím svedl dost vdaných žen a teď došlo i na mě z opačné strany. Jestli chcete vztah udržet, musíte to vypustit z hlavy ( což je neuvěřitelně těžké ) a nepřipouštět si to. Pokud jinak rodina a vztah funguje normálně, dá se to zvládnout. Samozřejmě se to ve vlnách vrací zpátky, ale dá se to ovládnout. Hlavně se nelitovat. Kdo ví, kdy se vzbouří hormony mně a zblbnu úplně stajně?! Nikdy neříkejte nikdy...
Zdravím. Win, nevěra partnera vždy poznamená každý vztah, jestli-že se to ten druhý dozví. Ze vztahu se vytratí důvěra a ta je nezbytná pro fungující vztah. Vy se ptáte, zda odpustit partnerovi. Ale z Vašeho příspěvku mám pocit, že on o žádné odpuštění ani nestojí. On už se zřejmě rozhodl za vás, za oba dva. Jde dál i bez Vás. Takže udělejte totéž, ukončete to sama v sobě. V současném vztahu byste žila dál s pocitem křivdy, nedůvěrou k partnerovi a čas byste trávila tím, že byste mu dále kontrolovala věci, podezírala ho atd. Což je nedůstojné pro oba dva a určitě to žádný vztah neupevňuje. Spíše naopak. Vy se domníváte, že Váš partner nečeká, že byste vztah ukončila. Ale může to být i tak, že Váš partner (dle toho co píšete) o vztah s Vámi už nestojí, takže je mu to jedno. Jinak by se choval jinak. Smiřte se s tím a přiznejte si i tuto možnost. Když si půjdete každý svojí cestou, myslím, že se vám uleví oběma. On se dopustil nevěry, ale Vy jste se dopustila sama též některých chyb, které vztahu zrovna neprospěly. Je jen na Vás, jaké ponaučení si z toho odnesete a jak věc nakonec vyřešíte. Popřemýšlejte, zda vztah, který vám neklape již nyní, má cenu dál udržovat. Zda by to nebyla jen ztráta času pro oba dva...
Nikdy jsem nechápal lidi, kteří svým partnerům odpustili nevěru a nikdy je nepochopím. Kdo je tak naivní, že odpustí zradu, ten si zaslouží být zrazen znova. Podveden může být kdokoli, tomu se prostě zabránit nedá. Spousta lidí, možná většina, nemá tak silnou čest, aby se k nevěře nesnížila. S tím se asi nedá nic dělat. Ale každý by měl mít v sobě dostatek hrdosti, aby dokázal nevěrného partnera opustit a vymazat ze svého života.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.