Dite po 50

Já bych to rozhodně nechtěl, aby moji rodiče byli už před důchodem..!

vubec se na vas nezlobim jen jsem chtela vedet nazor druhych.diky za radu.

Proč do toho taháte peníze ? Ano, jsou důležité, ale v tomhle případě rozhodně nejsou na prvním místě. Tady jde o to, že v 50 už má jen málokdo nervy a sílu na výchovu dítěte. A to nezměníte ani s miliardou na účtě. Až bude dítě v pubertě, tedy až bude matku nejvíc potřebovat (ale přitom taky nejvíc nesnášet), bude matka ve věku, kdy už to bude velmi těžko zvládat. A na mladého otce bych moc nespoléhal, ten bude mít v té době pravděpodobně jiné "starosti".

No nevím. Ze zdravotního hlediska - pokud by se vám i podařilo přirozeně otěhotnět, tak počítejte s největší pravděpodobností s problémy v těhotenství i s porodem. To je docela přirozené, protože vaše tělo není už to, co bývalo zamlada.

Děti starších rodičů jsou víc inteligentní. Rodiče na ně mají víc času a rodičovství si pak dokážou nádherně užít. Navíc pokud už nějaké děti měli, tak vše řeší v pohodě a s nadhledem. To jsou ale asi tak jediné plusy. Mínusů je mnohem víc. Kromě toho co už psali rádci nademnou, tak přidám ještě pernamentní strach o dítě a neustálé přemýšlení jak to dopadne. Stačím dítě vychovat, zabezpečit, užít si s ním jeho dětství? Při každém náznaku nemoci se psychicky hroutíte aby nešlo o vážnou nemoc a dítě nezůstalo na tom světě samo. Je to boj a ne každý to zvládne. Mluvím z vlastní zkušenosti.

Souhlasím s Ringem. Jsem sice chlap, ale myslím, že to v tomhle případě vyjde na stejno. Vychoval jsem za mlada 2 dcery. Málokdy jsem měl strach, že se jim něco může stát při jejich skotačení. Lezly po stromech, jezdily na kole, skákaly do vody... Když teď občas hlídám malou vnučku, jsem kolikrát strachy bez sebe, aby někam nespadla, něco na sebe neshodila, nezlomila si nohu, nevyrazila zuby... Když vidím, co s ní dokáže dělat její táta, běhá mi mráz po zádech. Při tom nedělá nic jiného, než jsem před lety dělal s dcerama já. Děti mám rád, ale vlastní mimino bych už nechtěl.

moje maminka, ,3 děti, v 21 a 23 letech. já první, moji o dva roky mladší bratři -oba s mozkovou disfunkce. moje mladá maminka si z našeho dětství nepamatuje nic, než vyčerpání, únavu, při starosti o dlohodobě opožděná dvojčata s mozkovou dysfunkcí. já si z dětství pamatuju hlavně to, když mi bylo devět a maminka se dostala vyčerpáním do klinické smrti, doma se mnoho měsíců neukázala, a já, devítiletá, náhle malá hospodyňka s dvěma mladšími , 7 letými bratry v první třídě. otec pracoval ve směnném provozu, a ač se snažil, co šlo...

ani mladost rodičů nezaručí dětem bezstarostné děství .

naopak, moje 2 kamarádky, 40 leté matky prvorodičky, které jsem svou zkušeností strašila, jsou zatím dosti v pohodě, děti zdravé , prospívající...

To máte nesporně pravdu, ale s vyšším věkem (a v padesáti nemluvě) pravděpodobnost postižení dost narůstá - proč pak zbytečně riskovat?

To je dobře, že se nás ptáte, protože vzhledem k vašemu věku, vašemu vztahu a vašemu pravopisu je dost pravdopodobné, že za pár let bude muset finanční náklady a možná i péči o vaše nedospělé dítě převzít společnost, tedy my všichni. Vzhledem k tomu, že se mám co ohánět abych uživil a vychoval svoje dvě děti, tak vám na rovinu za sebe říkám, že další už nechci.

A proč se neradíte s doktorem a projít testy jste na tom se zdravím?

Je to na vás, jak se rozhodnete. Nevzpomínám, že by byl medializován podobný případ, o starších (starých) mužích a mladých ženách ano. A neptali se, šli do toho. Až jim exnou, vezmou si možná přiměřeného partnera.

Je mi přes padesát let a mám ve své péči vnučku - 9let. Naštěstí je to fakt hodné dítě, žádný divoch, takže tady aspoň nejsou žádné problémy. Ale... Jak píší rádci nademnou, stále se mi honí hlavou, zda tady s ní budu až jí bude dvacet, abych jí mohla pomoci postavit se do života. Nebo ji v tomto věku zatížím tím, že třeba budu nemocná, budu sama potřebovat něčí pomoc?

Osobně se domnívám, že mít dítě v tomto věku je obrovská nezodpovědnost vůči dítěti. Ale je to jen a jen můj názor

Nedělejte to. Okradete dítě o všechny radosti, které si s Vámi užije za mlada. Až mu bude 10, Vám bude přes 60. Nebudete s ním moci jezdit na dovolenou pod stan, nebudete s nim jezdit na výlety, nebude s nim moci dělat spoustu věcí, které Vám za mlada příjdou normální, jednoduše proto, že už na to nebudete mít fyzičku. Jak ji např. chcete učit v 60 jezdit na kole, nebo učit lyžovat. Máte na to? Začnou nemoce ze stáří. Budete mít spoustu starostí sama se sebou, a dítě odsoudíte buď do role pečovatele, nebo si dítě najde někde někoho jiného. Mám kamarádku která je na tom stejně, a dnes vážně uvažuje o tom, že by dceru nechala na výchovu vlastní dceři. Ještě že ji má.

přeně tak. Paní by neměla podlehnout mladšímu milenci a přemýšlet vlastní hlavou. Měla jsem na základce spolužáka, který měl v devíti letech třiapadesátiletou maminku. Ještě dneska si pamatuji, jak se mu vysmívali, že je jeho matka stará, jak ho to mrzelo. Dneska je mu 27, jeho mámě 71 a nejenže se o ni musí starat, protože velmi špatně chodí, ale paní coby starší generace vidí hodně věcí jinak, než o dvacet třicet let mladší maminy, a vznikají třenice. Nadto by ráda viděla vnoučata, aby si jich aspoň chvíli užila, ale kamarád se nehodlá ani ženit, ani plodit.

A v tomo případě by to bylo ještě horší.

zabu - ale zase ta radost mého syna, když mě v 7 letech předběhl...je nepopsatelná.

když si dítě nepořídí, tak ho tedy neokrade o ty radosti takže to dítě, které nebude mít existenci, bude neokradené o zážitky z dětství?

nedelal bych to , prece jen vase telo jiz neni na tento zaprah staveny , muzete mit velke problemy pri porodu. A pro dite ktere bude mit 15 a vy 65 je fakt pro babicku a ne pro dceru. Dcera vas bude jeste dlouho potrebovat , ale vy pak budete mit problemy sama se sebou... radeji bych si uzival s vnoucaty.

děkuji vam za vase nazory .docela jsem pochopila ze to vubec neni dobry napad a ze radsi do tak vazne veci radeji nepujdu.ani ne tak kvuly sobe ale kvuly tomu malemu tvoreckovy ,ktery by jak mnozi pisete trpel asi nejvice.moc vam vsem dekuji za vase nazory.budu si tedy uzivat s mym pritelem a s vnoucaty diky moc

Zdravím,

po 50tce žena a těhotenství a plánované mi k sobě nejde. Chcete spolu dítě a co když to budou dvojčata? Člověk si rád plánuje, ale co když...to bude teprv záhul v tomto věku.

Známá s manželem až jim odrostl kluk, tak chtěla pořád další dítě, ale to jí nebylo 50, ale přes 30, což jde, tak nakonec, že jo a přirozenou cestou počala trojčata, ještě, že měla blízko na pomoc svoji maminku...

Další zkušenost, kolegyně, kdysi dávno, si myslela, že je v přechodu a zjistila, že je v 54letech těhotná , ve třetím měsíci , no byla znavena, bylo toho na ní hodně.Protože to není to samo, jak když si pořídí chlap v 50tce dítě s mladší ženou, to je jiná a je to o tom, že žena prochází životem většíma změnama--menstruace, rodí, kojí, přechod a k tomu, je to ona která se stará převážně o dománost a rodinu, takže toho bude na Vás víc, než dost v tomto věku.

známé bylopřes 40 , přesněji 43let-oprava , no najednou trojčata..

Myslím že moc čtete Blesk a ženské časopisy- Řiďte se rozumemem a ženskou intuicí.

Odhlédnu od toho, že jste na tom asi finančně dobře.Takže i když máte měsíční cyklus, neznamená to, že ve vašich letech jsou vaše vajíčka schopna oplodnění. Můžete využít asistované reprodukce, zdr.poj. se na to nevztahuje, což by asi vám nevadilo. Oficiálně se v ČR možnost as. reprodukce uzavírá ženám nad 48 let.

Ale: Co nevidět přijdete do přechodu a změní se vám psychika. Budete mít trochu jiné starosti, o kterých dnes s vaším milencem asi nehovoříte. Jste si jistá, že to ten báječný mladý muž ustojí?

V těhotenství se zvyšuje riziko cévních problémům, ženám se mohou zhoršit křečové žíly, těhotenství je velký nápor na kardiovaskulární systém. A v pokročilejším věku je toto riziko podstatně větší. Matkám hrozí trombózy, embólie a další komplikace těhotenství. Nezanedbatelná je i celková únava organismu. Porod se jistě nebude zvažovat přirozenou cestou, ale bude indikován císařský řez. Ustojí tohle všechno váš mladý přítel?

Je velká pravděpodobnost, že své dítě neuvidíte dospívat, vdávat se či ženit (nebo prostě žít ve vztahu s někým), nedožijete se od tohoto dítěte vnuků. Zemřete a zanecháte tady mladého sirotka. Tohle si musíte uvědomit, protože zemřít samozřejmě může i mladý rodič, ovšem ve vašem případě je to celkem jiná situace.

Jiná je i situace mladých žen a starších fin.zajištěných pánů kteří počnou dítě a všech těch možných celebrit, o kterých čerpáte info právě z Blesku.

Měla byste si spíš užívat radosti z mladého přítele a netahat do toho mateřství.

Pokud se rozhodnete pro dítě, útěchou vám může být, že podle posledních výzkumů to nejsou matky, ale starší otcové , kteří předávají svým dětem více nových genetických změn než ti mladší a zvyšují riziko výskytu autismu nebo schizofrenie u svých potomků. Což není váš případ.

Starší matky zvyšují pouze riziko, že dítě bude trpět Downovým syndromem.

Osobně znám paní, která (přirozeně) otěhotněla asi v 52 letech. Ovšem v té době vypadala tak na 35 (opravdu by jí ten věk nikdo nehádal), a navíc měla několik mnohem starších dětí, které jí s miminkem vydatně pomáhaly.

Já samozřejmě nijak neschvaluji dítě v 50 letech. Paní, o které jsem psala, se dožila věku okolo 100 let a v 50 letech to údajně byla velmi svěží a aktivní osoba (sama jsem ji neznala, vyprávěli mi o tom prarodiče). Většina z nás to ale takto nastavené nemá; pochybuji, že budu v 50 schopna ve zdraví porodit a vychovat dítě.

Osobně si myslím, že dítě je vhodné porodit tak do 35 let. Mě měla mamka ve 31 a sestru ve 33 - zvládala to údajně v pohodě. Pokud vím, měla by děti dřív, ale byla závažně nemocná.

Dítě půjde do tanečních a vy už budete v důchodu.To opravdu není dobrý nápad.Jen tak mimochodem,kolik má přítel let?

Tazatelka reagovala hned na druhou odpověď. Z její reakce jsem pochopila, že je jí samotné jasné, že ten nápad nebyl zrovna nejrozumnější.

mate pravdu ze jsem pochopila ze ten napad zrovna opravdu nebyl moc dobry.moc vam vsem dekuji za vase nazory migelka

To jsme rádi. Já bych byl pro kdyby vám bylo tak do 45, ale přes 50 je fakt moc.

dekuji opravdu si budu radeji uzivat s vnoucatky.a s pritelem .jste fajn vsichni

Po přečtení předchozí diskuse jsem si opět připoměl, že věk je jenom číslo, záleží na tom, jak se cítíte, jak vypadáte, co zrovna děláte a tak celkem. Časový věk fakt o ničem nevypovídá. Proto taky lidé různě dospívají, stárnou a umírají. A od toho by se mělo odvíjet i to další.

Pro Babkazov - beru to podle sebe - svojí 92 letou babičku musím vozit k holiči, jinak je celá nesvá, moje matka (72) nás v práci, v kuchyni šikanuje a kolikrát ani nemám tolik elánu jako ona. Zase svoje děti bych si představoval poněkud aktivnější (ale jde to). Takže tolik k věku.

Neumím si to představit miminko v 50 letech , to jsem vyprovázela svého prvního vnoučka do 1. třídy. Když se narodil a já ho držela před porodnicí , seděly tam na lavičce ženy a ta jedna se ptala zda jsem maminka , nebo babička. Tak jsem po pravdě a pyšně sdělila své postavení k dítěti a to mi bylo 44roků. Své tři děti jsem měla od 20 do 28 let a neumím si představit ten kolotoč kolem mimča , brzo by to mužskému lezlo na nervy.Pleny, lahvičky, dudánky, vanička a stále se žehlilo a to nemluvě o křiku a děti které jsou starší ale taky malé.Je to nekončící denní program , který se jinak zvládá ve 20 , jinak ve 30 a nemluvě od 40 nahoru. V 50 si mají rodiče užívat života než příjdou nemoce a pouze občas pohlídat vnoučátka ...a co to dítě , jak k tomu příjde?