Lze obejít genetické dispozice?

Obcházení genetických dispozicí řesí výhradně psychiatr. Vřele doporučuji.

Pokud máte mohutnou kostru, širokou pánev nebo hrudní koš, tak modelkovsky hubená prostě nebudete. Na někom můžou chrastit kosti, ale 90cm v bocích mít nebude kdyby se zbláznil, protože má prostě tak stavěnou kostru. Geneticky je dáno i osvalení, pokud máte přirozeně silná lýtka a navíc hodně cvičíte, tak štíhlejší nebudou. Jedině v případě důsledného dodržování diety zn. Osvětim.

Moje babička nám vždy říkala,,Až ty tlustý budou hubený,tak hubený budou studený,,! Nandala nám kopec knedlíků,masa a zelí a navrch lívance s hruškovými povidly,vyhnala nás ven si zaběhat,zajezdit na kole,plavat do rybníka,do lesa na houby,maliny,neseděli jsme celé dny doma u TV a PC a žádná dieta se u nás v dětství neřešila.Babička byla ,,silná,,celý život,dožila se 95 let a kdyby neměla úraz,tak je tu doteď.Taky jsme v rodině byli vždy všichni silnější.Člověk se musí naučit mít sebe rád takového,jaký je a netrápit se dietama,když má prostě geneticky dáno,že bude prostě ,,tlustý,,celý život. Někdo je prostě postavou ,,Kemr,, a někdo zase ,,Menšík,,a to je dobře,byla by to nuda,kdyby byli všichni hubení jako tyčky od plotu nebo naopak tlustí jako bečky piva.Takhle je to aspoň rozmanité a každý si může vybrat podle svého gusta.

Souhlasím s Erniem. Tohle vyřeší psychiatr a vzhledem k tomu, že jsi první dietu podstoupila za účasti rodičů v 10ti letech, tak bych doporučil jeho návštěvu i jim. Možná by se vyplatilo sehnat takového, který by docházel přímo k vám do domu a vzal vás všechny hromadně při jedné cestě.

Já si myslím, že by bylo mnohem lepší, kdyby člověk, nejen vy, místo hledání nedostatků, začal hledat své přednosti, pozitiva, poznal svou vyjímečnost, svou originalitu a byl na ni pyšný. Pochopil, že nikdy, nikdo z nás nebude dokonalý. Dokonalý může být výrobek, ale člověk ne. Člověk je krásný svými odlišnostmi od ostatních a HLAVNĚ, je krásný tím jak se pohybuje, mluví, gestikuluje, mimikou. Tím, jak jedná s ostatními, jak se staví k životu, jak je rád na světě. Jak dokáže pomoci druhým, byť jen úsměvem a chvilkou, kterou někomu věnuje. Tím, že neotravuje svět svým stesky nad číčovinami a nad svými pokroucenými pohledy a negativním hodnocením sebe i druhých. V tom je krása člověka. Na ve štíhlých lýtkách, v malých uších, v nosu pršáčku a štíhlém pasu. Znám lidi, kteří mají ke klasické kráse hodně daleko, ale jsem s nimi velmi ráda, mají můj obdiv. Znám také pár krásných lidí, kteří jsou nejkrásnější na fotce, protože se jim vyhýbám a několik lidí také, protože pobyt s nimi, nespokojenci a negativisty, to je utrpení, muka, pošramocené mé sebevědomí a jistota, jak je všechno naprd. Růžičko, život není o štíhlých lýtkách a dokonalé postavě. Štěstí je úplně, ale úplně někde jinde. A tobě ho přeji hodně. Ale musíš ho přivolat úsměvem a spokojeností. Štěstí má rádo spokojené a usměvavé lidi.

Podle mého selského rozumu se genetika obejít nedá,co mám geneticky dané toho se asi nezbavím.(Možná operací,nebo plastikou)

Pokud mám silná lýtka po rodičích,určitě nikdy hubená nebudou a určitě nebudu jezdit na kole,abych je měla ještě silnější.

Zdravím, pokud jíš normálně a váhu máš také normální, tak roiče opravdu nechápu. v 10 letech dietu, pokud k tomu není lékařský důvod? To máš teda dost ujeté rodiče.

Moje rada zní - buď taková, jaká chceš být ty sama. Moje máma byla odjakživa malinká a drobná, a protože má hodně času na své koníčky, tak si postavu udržuje. Já jsem od přírody "hrana", mám hodně široká ramena a hrudník z plavání, pádlování, takže jako máma nikdy nebudu. Váhu i výšku mám skoro stejnou, jako ty. A už dva roky, kdy jsem začala přibírat, poslouchám, jak jsem tlustá a kdesi cosi.

Genetika se dá "překecat", kyž najedeš na jiný režim, ale neplatí to vždy (viz kamarád, co píši nahoře), ale ze statné normální holky se jen těžko stane zdechlina, ze které trčí kosti.

Krom toho koncentráku, jak píše Claire.